HEINSCH Jan Jiří 1647-7.9.1712

Z Personal
Jan Jiří HEINSCH
Narození 1647
Místo narození Kladsko (Polsko)
Úmrtí 7.9.1712 (datum pohřbu)
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 416

HEINSCH, Jan Jiří (též Heintsch, Heinich, Hans Georg), * 1647 Kladsko (Polsko), † 7. 9. 1712 (datum pohřbu) Praha, malíř, kreslíř

Pocházel z rodiny královského kancelisty z Kladska, tehdy součásti zemí Koruny české. O jeho mládí či školení scházejí informace, nelze vyloučit, že se seznámil s malířstvím v jezuitském gymnáziu a koleji v Kladsku v dílech, která vytvořil Michael Leopold Willmann a jehož expresivní styl lze v H. pracích rozeznat. Pravděpodobněji se však vyškolil v Čechách. 1679 získal měšťanské právo na Starém Městě pražském a vstoupil do malířského cechu. 1689 se přestěhoval na Malou Stranu a stal se členem tamního malířského cechu, 1696 opět změnil působiště – na Novém Městě pražském si koupil dům Na Příkopě (čp. 37/II) za 1600 zl. rýnských. 1702 krátce působil jako laický bratr v augustiniánském klášteře v Bělé pod Bezdězem. 1679 získal zakázku od rektora pražského jezuitského Klementina na vytvoření třiceti čtyř obrazů do refektáře (nedochovaly se). Nepochybně patřil k předním malířům české jezuitské provincie, řadu objednávek získal však rovněž od augustiniánů poustevníků a křižovníků s červenou hvězdou. Předpokládají se tři fáze vývoje H. tvorby. První, spadající do osmdesátých let 17. století, navázala na tvorbu Karla Škréty. Charakterizují ji střízlivé realistické práce (Sv. Václav přisluhuje u stolu chudým, Glorifikace sv. Ignáce z Loyoly). Pozoruhodné jsou rovněž žánrové výjevy na H. obrazech (Kristus po postu obsluhován anděly). Ve druhé tvůrčí etapě z období devadesátých let se projevuje vliv benátské malby Paola Veronese a Jacopa Bassana, a to především ve formě architektonických motivů (Přenesení ostatků sv. Václava do Prahy, 1692), objevují se i idealizující momenty (Cyklus ze života blahoslavené Anežky České, 1696). Na přelomu 17. a 18. století se H. tvorba opět mění. Tuto třetí etapu lze označit již za vrcholně barokní, zásluhou dramatických kompozic vytvořených střídáním světelných kontrastů tmy a světla (Příbuzenstvo Kristovo, 1702; Sv. Jan Nepomucký zpovídá královnu Janu, 1705). H. realizace se znatelně přibližují tvorbě Jana Kryštofa Lišky, Petra Brandla nebo Michala Václava Halbaxe. Je znám také jako portrétista (Bohuslav Balbín, 1683). Podle H. předloh vznikaly rytiny jako knižní ilustrace jezuitských tisků (např. dva díly učebnice Ch. Fischera Opus oeconomicum. De Oeconomia suburbana, 1679), nebo byly použity také na několika grafických ohláškách univerzitních tezí.

D: výběr: Umučení sv. Vavřince, kostel sv. Vavřince v Novém Bydžově, 1683; Kristus po postu obsluhován anděly, zámecká obrazárna v Mělníku, 1684; Sv. Josef s Ježíškem, kostel Matky Boží před Týnem, Staré Město pražské, 1685; Sv. Václav posluhuje u stolu chudým; Sv. Mikuláš z Myry rozděluje almužnu chudým, obě Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, 1685; Glorifikace sv. Ignáce z Loyoly; Nejsvětější Trojice, hlavní oltář kostela sv. Ignáce na Novém Městě pražském, 1687; Sv. Starosta, oltářní obraz kostela sv. Tomáše augustiniánů kanovníků v Brně, 1687; Sv. Jindřich a Kunhuta, oltářní obraz kostela sv. Jindřicha na Novém Městě pražském, 1688; Sv. Norbert, kostel kanonie premonstrátů na Strahově, 1689; Sv. František Xaver křtí indického prince; Sv. František Borgiáš hostem v chudém hostinci; Sv. Alois z Gonzagy; Sv. Ignác z Loyoly, vše NG, Praha, 80. léta 17. století; Sv. Václav připíjí archandělu Michaelovi, kostel P. Marie pod řetězem na Malé Straně v Praze, po 1690; Oltářní obraz P. Marie Karlovské, dnes kostel sv. Apolináře na Novém Městě pražském, 1697; Sv. Blažej, kostel sv. Barbory v Kutné Hoře, asi 1698; Sv. Jan Nepomucký před králem Václavem; Svržení sv. Jana Nepomuckého z mostu, vše kostel sv. Františka křižovníků na Starém Městě pražském, 90. léta 17. století; Sv. Antonín Paduánský, kostel P. Marie a sv. Ignáce v Klatovech, kolem 1700; Sv. Václav z někdejšího refektáře augustiniánského kláštera v Bělé pod Bezdězem; Sv. Anna samotřetí, 1702–1703; Zasnoubení P. Marie, 1704; lunety se sv. Augustinem, 1704, vše Podbezdězské muzeum, Bělá pod Bezdězem; Svatá Rodina, kostel Všech svatých v České Lípě, kolem 1705; Sv. Jan Nepomucký; Sv. Barbora; Sv. Ignác z Loyoly; Sv. František Xaver; Sv. Anna s Jáchymem a Pannou Marií; Sv. Apoléna, poutní kostel v Chlumku u Luže, 1705–1706; Sv. Josef s Ježíškem, jezuitský kostel sv. Ignáce v Chomutově, poč. 18. století; oltářní obraz sv. Ignáce a sv. Františka Xavera v klementinském kostele sv. Salvátora na Starém Městě pražském; Nejsvětější Trojice; Sv. Arnošt z kostela Nejsvětější Trojice v Chýnově (u Tábora), před 1712; Sv. Ignác; Nejsvětější Trojice; Sv. František Borgia, poutní mariánský kostel v Bohosudově (Krupka), 1712.

L: Dlabač 1, s. 593; Thieme–Becker 16, s. 308–309; RSN 3, s. 708; OSN 11, s. 32; Toman 1, s. 314–315; J. Neumann, Malířství 17. století v Čechách, 1951, s. 96–111; DČVU 2/1, s. 340–343; M. Šroněk, Exotics in the Drawings of John Georg H., in: Bulletin of the National Gallery in Prague 1, 1991, č. 1, s. 51–59; NEČVU 1, s. 251–252; P. Preiss, „Modelly“ J. J. H., in: Umění 45, 1997, s. 573–577; M. Šroněk, J. J. H. Malíř barokní zbožnosti, 2006; Voit, s. 347 (se soupisem knižních ilustrací); De Gruyter Allgemeines Künstlerlexikon, Bd. 71, Berlin–Boston 2011, s. 228–230.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček