PURŠ Jaroslav 13.5.1922-16.10.1997

Z Personal
Jaroslav PURŠ
Narození 13.5.1922
Místo narození Mšeno (u Mělníka)
Úmrtí 16.10.1997
Místo úmrtí Praha
Povolání 53- Historik 61- Pedagog

PURŠ, Jaroslav, * 13. 5. 1922 Mšeno, † 16. 10. 1997 Praha, historik, pedagog

Pocházel z rodiny maloměstského obchodníka; jeho bratr Jiří (1924–2017), vystudovaný právník, byl 1969–88 ústředním ředitelem Československého státního filmu. Po maturitě na reálném gymnáziu v Mělníku (1941) navštěvoval abiturientský kurz na mladoboleslavské obchodní akademii. Po skončení války vstoupil ještě v květnu 1945 do KSČ. Absolvoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze (Ing. 1949) a poté vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1951). V letech 1949–52 pracoval jako odborný asistent na Vysoké škole politických a hospodářských věd v Praze. 1952 přešel do nově založeného Historického ústavu ČSAV, v němž se po Františku Roubíkovi stal 1960 vedoucím oddělení historické geografie. Jako hlavní redaktor řídil kolektiv specialistů z historických a geografických pracovišť, který připravil do tisku reprezentativní Atlas československých dějin (1965). Zasloužil se o vznik Komise pro historickou geografii při Vědeckém kolegiu ČSAV (1967; jejím předsedou zůstal do 1976). Stál u zrodu dodnes vycházejícího časopisu Historická geografie (1968). Roku 1964 získal vědeckou hodnost doktora historických věd, 1967 se habilitoval na Filozofické fakultě UK.

Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy P. aktivně podpořil normalizační politiku KSČ a otevřel si tak cestu k funkcionářské dráze. V březnu 1970 byl jmenován zástupcem ředitele nově zřízeného Ústavu československých a světových dějin ČSAV. Po smrti Oldřicha Říhy (1974) se stal jeho prozatímním a 1976 řádným ředitelem. Jako člen korespondent (1972) a akademik (1981) dlouhodobě zasedal v prezidiu ČSAV. Stál v čele Československého národního komitétu historiků. Externě přednášel na katedře československých dějin Filozofické fakulty UK, kde byl 1975 jmenován profesorem. Obdržel řadu ocenění (Státní cena Klementa Gottwalda, stříbrná plaketa ČSAV, medaile Jana Evangelisty Purkyně aj.). Ústav československých a světových dějin řídil v intencích normalizační vědní politiky. Orientoval ho na ideologicky podmíněný výzkum politických a hospodářských dějin devatenáctého a dvacátého století, zatímco bádání v oblasti středověku a raného novověku bylo pozvolna utlumováno. Vedl reorganizované oddělení hospodářských dějin a historické geografie; byl hlavním redaktorem časopisu Hospodářské dějiny, jehož založení 1978 prosadil. Ústav řídil až do prosince 1989. Po listopadovém převratu odešel do důchodu, přestal publikovat a stáhl se do ústraní.

P. patřil k významným představitelům československé marxistické historiografie. Dlouhodobě se zabýval především předpoklady, průběhem a celospolečenskými důsledky průmyslové revoluce. Faktograficky cennou monografii Průmyslová revoluce v českých zemích (1960) postupně přepracoval do obsáhlejšího díla Průmyslová revoluce. Vývoj pojmu a koncepce (1973), v němž vytvořil originální pojetí tzv. komplexní revoluce moderní doby skládající se ze tří etap: revoluce průmyslové (včetně na ni navazující revoluce demografické, dopravní a zemědělské), technickovědecké a vědeckotechnické revoluce. Od šedesátých let podporoval užívání kvantitativních metod při historicko-geografickém a hospodářsko-dějinném výzkumu. Soustředil se především na asynchronní fázové posuny ve vývoji společnosti a historiometrii (disciplínu zabývající se měřitelností některých historických procesů). Jeho statě byly ale poznamenány vyhraněným materialismem, který nedokázal překonat. Řadu prací P. věnoval české politické scéně devatenáctého století (monografie o táborovém hnutí, „chabrusových“ volbách 1872 či Karlu Sabinovi). Od sedmdesátých let, s nárůstem počtu odborných i politických funkcí, jeho vědecká činnost postupně slábla. Uplatňoval se hlavně jako vedoucí různých autorských kolektivů (Přehled dějin Československa, 1980–82; Dějiny hutnictví železa v Československu, 1986) či člen redakčních rad (např. Malá československá encyklopedie).

D: výběr: „Chabrusové“ volby do českého zemského sněmu v dubnu r. 1872, 1951; K problematice průmyslové revoluce v českých zemích a na Slovensku 1–2, in: Historický časopis 3, 1955, č. 4, s. 553–618; 4, 1956, č. 1, s. 50–104; Tábory v českých zemích 1868–1871. Příspěvek k problematice národního hnutí, in: ČČH 6 (56), 1958, č. 2–4, s. 234–266, 446–470, 661–690; K případu Karla Sabiny, 1959; Průmyslová revoluce v českých zemích, 1960; Dělnické hnutí v českých zemích 1849–1867, 1961; Postavení dělnické třídy a stávkové boje v českých zemích v období dovršení průmyslové revoluce 1–2, in: Sborník historický 11, 1963, s. 67–107; 12, 1964, s. 53–77; Historie, teorie informace a výpočetní technika, in: Kybernetika ve společenských vědách, 1964, s. 184–204; Atlas československých dějin, 1965 (hl. vědecký redaktor); Metoda měření asynchronismu některých historických procesů, in: ČČH 18 (68), 1970, č. 2–3, s. 161–194; Průmyslová revoluce. Vývoj pojmu a koncepce, 1973; Přehled dějin Československa I–II, 1980–1982 (redaktor, s M. Kropilákem); Volby do českého zemského sněmu v dubnu 1872, 1987; Urbanizace a industrializace v Čechách do roku 1914 (2 sv., s J. Láníkem), 1988.

L: Historiografie čelem k budoucnosti. Sborník k šedesátinám akademika J. P., O. Felcman – L. Jeleček – T. Vojtěch – J. Žemlička (eds.), 1982 (s biografií a bibliografií do 1982); M. Kudelásek, Bibliografie prací akademika J. P. za léta 1982–1989, in: Hospodářské dějiny 16, 1989, s. 311–321; J. Hanzal, Cesty české historiografie 1945–1989, 1999, rejstřík; Akademická encyklopedie českých dějin, sv. V (H/1), J. Pánek (vědecký redaktor), 2019, s. 157, 566 (se soupisem literatury). Nekrology: F. Šmahel, Akademik prof. PhDr. Ing. J. P. DrSc. († 16. 10. 1997), in: ČČH 96, 1998, č. 2, s. 468–469; Z. Boháč – J. Hájek, Za J. P. (13. 5. 1922 – 16. 10. 1997), in: Zpravodaj Historického klubu 9, 1998, č. 1, s. 39–41; L. Jeleček, Prof. ing. PhDr. J. P., DrSc., zemřel, in: Geografie. Sborník České geografické společnosti 103, 1998, č. 1, s. 51–52; Z. Boháč, J. P. zemřel (* 13. 5. 1922, † 16. 10. 1997), in: Historická geografie, sv. 30, 1999, s. 249; J. Hájek, Za J. P. (1922–1997), in: Hospodářské dějiny 22, 1999, s. 283–286.

P: Masarykův ústav – Archiv AV ČR, Praha, fond J. P. (osobní fond).

JIŘÍ MARTÍNEK, ZDENĚK DOSKOČIL