ČÍŽEK Vojtěch 27.8.1884-26.6.1942: Porovnání verzí

Z Personal
(ČÍŽEK_Vojtěch_1884-26.6.1942)
 
 
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Vojtěch ČÍŽEK
 
| jméno = Vojtěch ČÍŽEK
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Cizek Vojtech portret.jpg
| datum narození = 1884
+
| datum narození = 27.8.1884
 
| místo narození = Kolín
 
| místo narození = Kolín
 
| datum úmrtí = 26.6.1942
 
| datum úmrtí = 26.6.1942
| místo úmrtí = Mnichov
+
| místo úmrtí = Mnichov (Německo)
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
+
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />45- Voják nebo partyzán
45- Voják nebo partyzán
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Vojtěch ČÍŽEK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 86
 +
}}
 +
'''ČÍŽEK, Vojtěch''', ''* 27. 8. 1884 Kolín, † 26. 6. 1942 Mnichov (Německo), filolog, pedagog a publicista, účastník 2. odboje''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny středoškolského profesora. 1902 maturoval
 +
na vyšším reálném gymnáziu v Kolíně a 1902–08 studoval
 +
romanistiku a germanistiku na filozofické fakultě české univerzity
 +
v Praze; 1903 absolvoval studijní pobyt na univerzitě
 +
v Grenoblu, 1904–05 vykonal jako jednoroční dobrovolník
 +
vojenskou službu. Po absolutoriu působil 1909–13 jako profesor
 +
francouzštiny a němčiny na státní reálce v Praze na Malé
 +
Straně, 1913–14 a 1919–20 na reálce v Pardubicích a 1920
 +
až 1940 znovu na malostranské reálce v Praze. Po vypuknutí
 +
první světové války narukoval do rakousko-uherské armády,
 +
v září 1914 byl u bosenské Tuzly těžce raněn a v důsledku toho
 +
1915 uznán neschopným aktivní vojenské služby. 1915 až
 +
1918 byl v hodnosti nadporučíka správcem skupiny válečného
 +
průmyslu v Kolíně, přičemž spolupracoval s domácím
 +
odbojem. (V literatuře se mylně traduje, že byl francouzským
 +
legionářem.) Od 28. 10. 1918 do 3. 1. 1919 zastával funkci
 +
velitele kolínské posádky československé armády, v červnu až
 +
srpnu 1919 velel rotě sokolských dobrovolníků v bojích proti
 +
Maďarům na Slovensku. Poté se vrátil ke své profesi.
 +
 
 +
Vynikl jako všestranný filolog: kromě francouzštiny a němčiny
 +
ovládal aktivně angličtinu, italštinu a polštinu, pasivně
 +
holandštinu, dánštinu, švédštinu, španělštinu, ruštinu a srbochorvatštinu.
 +
Věnoval se studiu francouzské, německé, nizozemské
 +
a severské literatury. Významně přispíval k rozvoji
 +
česko-francouzských kulturních styků a organizoval studium
 +
československých stipendistů na univerzitě v Tours. V českém
 +
prostředí propagoval též kulturní i hospodářskou spolupráci
 +
s malými germánskými národy, 1931–33 připravil tři výstavy
 +
skandinávské knihy v Praze, 1933 výstavu holandské knihy
 +
v Praze a 1934 výstavu české knihy v Kodani. 1930 se stal
 +
jednatelem Ústavu skandinávského a nizozemského v Praze
 +
a inicioval založení Nizozemsko-československé společnosti.
 +
 
 +
Vedle své vlastní učitelské činnosti se zabýval problémy středoškolské
 +
pedagogiky, postavením a rolí středoškolských profesorů
 +
v procesu výchovy i v soudobé společnosti. Poukazoval
 +
na zvláštní pedagogické poslání střední školy a jejích učitelů
 +
a požadoval důkladnější pedagogickou přípravu středoškolského
 +
učitelstva, především znalost moderních didaktických
 +
přístupů; své názory a návrhy shrnul v brožuře ''My, středoškolští''
 +
''profesoři, náš úkol, směr a cíl'' (1931). Od dvacátých let
 +
se angažoval ve stavovských učitelských organizacích, především
 +
v Ústředním spolku československých profesorů, kde
 +
dosáhl zřízení pedagogického studijního odboru a vydávání
 +
knižnice pedagogických spisů. Organizoval každoroční sjezdy
 +
středoškolských profesorů a zpracovával ankety o jejich přípravě
 +
pro ministerstvo školství a národní osvěty. Vydával revui
 +
''Střední škola'' a publikoval četné články z uvedené tematiky
 +
v denním tisku.
 +
 
 +
Politicky byl činný v národně socialistické straně. 1938
 +
se výrazně exponoval v boji na obranu republiky a patřil
 +
k iniciátorům manifestu ''Věrni zůstaneme''. Na počátku německé
 +
okupace stál u zrodu odbojové organizace PVVZ,
 +
stal se členem jejího původního čtyřčlenného vedení, zásadně
 +
se podílel na formulaci ideového a politického programu
 +
a do její činnosti zapojil aparát Ústředního spolku českých
 +
profesorů. Navazoval spojení s různými skupinami formující
 +
se domácí rezistence i s četnými zahraničními přáteli.
 +
Shromažďoval závažné zpravodajské informace a od dubna
 +
1939 je (většinou prostřednictvím kurýrů) zasílal do Francie,
 +
Nizozemska a Jugoslávie. V jeho vile na pražské Ořechovce
 +
(v Klidné ulici č. 5) se konaly konspirační schůzky představitelů
 +
první garnitury demokratického protinacistického odboje.
 +
Koncem ledna 1940 byl zatčen gestapem a v následujících
 +
měsících vězněn na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti.
 +
V únoru 1941 byl převezen do věznice Stadelheim v Mnichově,
 +
kde po opakovaném záchvatu mozkové mrtvice zemřel.
 +
 
 +
'''L:''' Pedagogická encyklopedie 1, 1938, s. 283; MČE 1, s. 865; Tomeš 1,
 +
s. 217; J. Jožák a kol., Za obnovu státu Čechů a Slováků 1938–1945, 1992,
 +
s. 17; Na paměť prof. dr. V. Č. (sborník), 1946; J. Kuklík, Statečný „Petr
 +
z Ořechovky“ prof. V. Č., in: Bojovali za nás (Sborník o hrdinech protifašistického
 +
odboje na Praze 6), 1985, s. 56–63; <font color="red">Nacistická perzekuce, s. 122-125</font>.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv Národního muzea Praha.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/273377 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Josef Tomeš
  
== Literatura ==
 
  MČE 1, 865; PE I, 283; ČBS, 101; Kaufmannová, 235-236;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
 
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
Řádka 22: Řádka 103:
 
[[Kategorie:1942]]
 
[[Kategorie:1942]]
 
[[Kategorie:Mnichov]]
 
[[Kategorie:Mnichov]]
 +
 +
<gallery>
 +
Cizek Vojtech deska.jpg|Pamětní deska na domě v ulici Anny Letenské v Praze
 +
</gallery>

Aktuální verze z 2. 11. 2019, 18:44

Vojtěch ČÍŽEK
Narození 27.8.1884
Místo narození Kolín
Úmrtí 26.6.1942
Místo úmrtí Mnichov (Německo)
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 86

ČÍŽEK, Vojtěch, * 27. 8. 1884 Kolín, † 26. 6. 1942 Mnichov (Německo), filolog, pedagog a publicista, účastník 2. odboje

Pocházel z rodiny středoškolského profesora. 1902 maturoval na vyšším reálném gymnáziu v Kolíně a 1902–08 studoval romanistiku a germanistiku na filozofické fakultě české univerzity v Praze; 1903 absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Grenoblu, 1904–05 vykonal jako jednoroční dobrovolník vojenskou službu. Po absolutoriu působil 1909–13 jako profesor francouzštiny a němčiny na státní reálce v Praze na Malé Straně, 1913–14 a 1919–20 na reálce v Pardubicích a 1920 až 1940 znovu na malostranské reálce v Praze. Po vypuknutí první světové války narukoval do rakousko-uherské armády, v září 1914 byl u bosenské Tuzly těžce raněn a v důsledku toho 1915 uznán neschopným aktivní vojenské služby. 1915 až 1918 byl v hodnosti nadporučíka správcem skupiny válečného průmyslu v Kolíně, přičemž spolupracoval s domácím odbojem. (V literatuře se mylně traduje, že byl francouzským legionářem.) Od 28. 10. 1918 do 3. 1. 1919 zastával funkci velitele kolínské posádky československé armády, v červnu až srpnu 1919 velel rotě sokolských dobrovolníků v bojích proti Maďarům na Slovensku. Poté se vrátil ke své profesi.

Vynikl jako všestranný filolog: kromě francouzštiny a němčiny ovládal aktivně angličtinu, italštinu a polštinu, pasivně holandštinu, dánštinu, švédštinu, španělštinu, ruštinu a srbochorvatštinu. Věnoval se studiu francouzské, německé, nizozemské a severské literatury. Významně přispíval k rozvoji česko-francouzských kulturních styků a organizoval studium československých stipendistů na univerzitě v Tours. V českém prostředí propagoval též kulturní i hospodářskou spolupráci s malými germánskými národy, 1931–33 připravil tři výstavy skandinávské knihy v Praze, 1933 výstavu holandské knihy v Praze a 1934 výstavu české knihy v Kodani. 1930 se stal jednatelem Ústavu skandinávského a nizozemského v Praze a inicioval založení Nizozemsko-československé společnosti.

Vedle své vlastní učitelské činnosti se zabýval problémy středoškolské pedagogiky, postavením a rolí středoškolských profesorů v procesu výchovy i v soudobé společnosti. Poukazoval na zvláštní pedagogické poslání střední školy a jejích učitelů a požadoval důkladnější pedagogickou přípravu středoškolského učitelstva, především znalost moderních didaktických přístupů; své názory a návrhy shrnul v brožuře My, středoškolští profesoři, náš úkol, směr a cíl (1931). Od dvacátých let se angažoval ve stavovských učitelských organizacích, především v Ústředním spolku československých profesorů, kde dosáhl zřízení pedagogického studijního odboru a vydávání knižnice pedagogických spisů. Organizoval každoroční sjezdy středoškolských profesorů a zpracovával ankety o jejich přípravě pro ministerstvo školství a národní osvěty. Vydával revui Střední škola a publikoval četné články z uvedené tematiky v denním tisku.

Politicky byl činný v národně socialistické straně. 1938 se výrazně exponoval v boji na obranu republiky a patřil k iniciátorům manifestu Věrni zůstaneme. Na počátku německé okupace stál u zrodu odbojové organizace PVVZ, stal se členem jejího původního čtyřčlenného vedení, zásadně se podílel na formulaci ideového a politického programu a do její činnosti zapojil aparát Ústředního spolku českých profesorů. Navazoval spojení s různými skupinami formující se domácí rezistence i s četnými zahraničními přáteli. Shromažďoval závažné zpravodajské informace a od dubna 1939 je (většinou prostřednictvím kurýrů) zasílal do Francie, Nizozemska a Jugoslávie. V jeho vile na pražské Ořechovce (v Klidné ulici č. 5) se konaly konspirační schůzky představitelů první garnitury demokratického protinacistického odboje. Koncem ledna 1940 byl zatčen gestapem a v následujících měsících vězněn na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti. V únoru 1941 byl převezen do věznice Stadelheim v Mnichově, kde po opakovaném záchvatu mozkové mrtvice zemřel.

L: Pedagogická encyklopedie 1, 1938, s. 283; MČE 1, s. 865; Tomeš 1, s. 217; J. Jožák a kol., Za obnovu státu Čechů a Slováků 1938–1945, 1992, s. 17; Na paměť prof. dr. V. Č. (sborník), 1946; J. Kuklík, Statečný „Petr z Ořechovky“ prof. V. Č., in: Bojovali za nás (Sborník o hrdinech protifašistického odboje na Praze 6), 1985, s. 56–63; Nacistická perzekuce, s. 122-125.

P: Archiv Národního muzea Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Tomeš