ADOLF z Freenthalu František 5.7.1721-6.2.1771: Porovnání verzí

Z Personal
(ADOLPH_z_Freenthalu_František_0.0.1721-1771)
 
 
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = František ADOLPH z Freenthalu
+
| jméno = František ADOLF z Freenthalu
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 0.0.1721
+
| datum narození = 5.7.1721
| místo narození =  
+
| místo narození = Mikulov
| datum úmrtí = 1771
+
| datum úmrtí = 6.2.1773
| místo úmrtí = Kroměříž
+
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František ADOLPH z Freenthalu
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 44
 +
}}
 +
 
 +
'''ADOLF z Freenthalu, František''' ''(též ADOLPHE),'' ''* 5. 7. 1721 Mikulov, † 6. 2. 1773 Vídeň (Rakousko), malíř''
 +
 
 +
Syn Josefa Františka A., bratr Karla Josefa A. Po malířském
 +
školení u otce se vzdělával na Akademii ve Vídni a poté patrně
 +
pobýval v Paříži. Asi od poloviny 50. let 18. století působil
 +
na královském dvoře v Londýně, zpočátku podporován bratrem
 +
olomouckého biskupa Maximiliána Hamiltona. Zde
 +
snad získal šlechtický titul. O jeho činnosti v Anglii, kde měl
 +
malovat hlavně portréty, přesnější informace chybí, kromě
 +
údaje o válečnickém jezdeckém portrétu Jiřího III. z roku
 +
1755 a o podpisech, kde se označoval za dvorského malíře
 +
britského krále. Koncem 60. let se vrátil do Vídně, stal se inspektorem
 +
dietrichsteinské obrazové galerie a pracoval na
 +
portrétech pro dvůr Marie Terezie. Zásluhou bratra Karla
 +
Josefa byl pozván do Kroměříže, kde 30. 9. 1769 uzavřel
 +
smlouvu s biskupem Hamiltonem na výzdobu Velké jídelny
 +
(dnes Sněmovní sál) zámku a zhotovení biskupova portrétu.
 +
Práce v zámecké jídelně dokončil 1772; tvoří je tři velká plátna
 +
pro strop sálu (''Apoteóza'' ''biskupa'' ''Hamiltona'', ''Únos'' a ''Svatba''
 +
''Thetidina'') a rozměrný portrét biskupa pro čelní stěnu. Hamiltonův
 +
jezdecký portrét, určený rovněž pro výzdobu kroměřížského
 +
zámku, je dnes nezvěstný. Počátkem 70. let vytvořil
 +
pro knížete Maxmiliána z Dietrichsteina tři velká oltářní
 +
plátna (''Zavraždění sv.'' ''Václava'', ''Stětí'' ''sv. Barbory'', ''Poslední'' ''večeře'')
 +
do farního chrámu v Mikulově. V závěti z 6. února 1773
 +
odkázal 900 zlatých nadačního kapitálu pro mikulovský špitál.
 +
František A. je považován za představitele klasicistní
 +
malby pozdního 18. století s určitými rokokovými východisky.
 +
 
 +
'''L:''' Wurzbach 1, s. 6; OSN 1, s. 224; Thieme – Becker 1, s. 87n. (u všech tří
 +
pramenů jako Josef Anton A., bratr, s nímž je ve starší literatuře zaměňován);
 +
A. Breitenbacher, Dějiny arcibiskupské obrazárny v Kroměříži, 1925; J.
 +
Kroupa, Prameny k výzdobě sněmovního sálu kroměřížského zámku, in:
 +
Zpravodaj Muzea Kroměřížska, září 1980, s. 27n.; M. Čoupek, Několik
 +
poznámek k životopisu malířské rodiny Adolfů, in: VVM 43, 1991, s. 180n.;
 +
NEČVU 1, s. 18n.
 +
 
 +
Jan Novotný
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
 
[[Kategorie:1721]]
 
[[Kategorie:1721]]
[[Kategorie:1771]]
+
[[Kategorie:Mikulov]]
[[Kategorie:Kroměříž]]
+
[[Kategorie:1773]]
 +
[[Kategorie:Vídeň]]
 +
 
 +
 
 +
<gallery>
 +
Adolf z Freenthalu Frantisek obraz Alegorie.jpg|Alegorie na rodovou devízu biskupa Maximiliána Hamiltona „Sola nobilitat virtus“, 1769-1772, Kroměříž
 +
Adolf z Freenthalu Frantisek obraz Maxmilian von Hamilton.jpg|Maxmilián Hamilton, 1769-1772, Kroměříž
 +
</gallery>

Aktuální verze z 19. 9. 2019, 08:31

František ADOLF z Freenthalu
Narození 5.7.1721
Místo narození Mikulov
Úmrtí 6.2.1773
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 44

ADOLF z Freenthalu, František (též ADOLPHE), * 5. 7. 1721 Mikulov, † 6. 2. 1773 Vídeň (Rakousko), malíř

Syn Josefa Františka A., bratr Karla Josefa A. Po malířském školení u otce se vzdělával na Akademii ve Vídni a poté patrně pobýval v Paříži. Asi od poloviny 50. let 18. století působil na královském dvoře v Londýně, zpočátku podporován bratrem olomouckého biskupa Maximiliána Hamiltona. Zde snad získal šlechtický titul. O jeho činnosti v Anglii, kde měl malovat hlavně portréty, přesnější informace chybí, kromě údaje o válečnickém jezdeckém portrétu Jiřího III. z roku 1755 a o podpisech, kde se označoval za dvorského malíře britského krále. Koncem 60. let se vrátil do Vídně, stal se inspektorem dietrichsteinské obrazové galerie a pracoval na portrétech pro dvůr Marie Terezie. Zásluhou bratra Karla Josefa byl pozván do Kroměříže, kde 30. 9. 1769 uzavřel smlouvu s biskupem Hamiltonem na výzdobu Velké jídelny (dnes Sněmovní sál) zámku a zhotovení biskupova portrétu. Práce v zámecké jídelně dokončil 1772; tvoří je tři velká plátna pro strop sálu (Apoteóza biskupa Hamiltona, Únos a Svatba Thetidina) a rozměrný portrét biskupa pro čelní stěnu. Hamiltonův jezdecký portrét, určený rovněž pro výzdobu kroměřížského zámku, je dnes nezvěstný. Počátkem 70. let vytvořil pro knížete Maxmiliána z Dietrichsteina tři velká oltářní plátna (Zavraždění sv. Václava, Stětí sv. Barbory, Poslední večeře) do farního chrámu v Mikulově. V závěti z 6. února 1773 odkázal 900 zlatých nadačního kapitálu pro mikulovský špitál. František A. je považován za představitele klasicistní malby pozdního 18. století s určitými rokokovými východisky.

L: Wurzbach 1, s. 6; OSN 1, s. 224; Thieme – Becker 1, s. 87n. (u všech tří pramenů jako Josef Anton A., bratr, s nímž je ve starší literatuře zaměňován); A. Breitenbacher, Dějiny arcibiskupské obrazárny v Kroměříži, 1925; J. Kroupa, Prameny k výzdobě sněmovního sálu kroměřížského zámku, in: Zpravodaj Muzea Kroměřížska, září 1980, s. 27n.; M. Čoupek, Několik poznámek k životopisu malířské rodiny Adolfů, in: VVM 43, 1991, s. 180n.; NEČVU 1, s. 18n.

Jan Novotný