BERKA z Dubé a Lipé Lev Burian ?1586-28.3.1626: Porovnání verzí

Z Personal
(BERKA_z_Dubé_Lev_Burian_1586-28.3.1626)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Lev Burian BERKA z Dubé
+
| jméno = Lev Burian BERKA z Dubé a Lipé
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1586
+
| datum narození = před 1586
 
| místo narození =  
 
| místo narození =  
 
| datum úmrtí = 28.3.1626
 
| datum úmrtí = 28.3.1626
| místo úmrtí = Brno
+
| místo úmrtí =  
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Lev Burian BERKA z Dubé
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 444
 +
}}
 +
 
 +
'''BERKA z Dubé a Lipé, Lev Burian,''' ''* před 1586 ?, † 28. 3. 1626 ?, moravský místodržitel''
 +
 
 +
Pocházel ze starobylého, původně severočeského šlechtického
 +
rodu, z rozrodu Ronovců, který svůj počátek odvozoval
 +
z erbovní pověsti. Berkové z Dubé, jako všichni Ronovci,
 +
nosili erb se dvěma zkříženými ostrvemi na zlatém poli. Historičtí
 +
předkové rodu B. jsou zaznamenáni ve druhé polovině
 +
13. století. Od středověku zastávali v Čechách významné
 +
úřady. Ze severních Čech postupně pronikali také do Čech
 +
východních, dále do Kladska a na Moravu. Lev Burian B.
 +
byl vnukem Zdeňka B. na Rychmburku († 1572) a synem
 +
Václava Berky z Dubé z východočeské dřevěnické větve. B. se
 +
oženil s Františkou Hippolytou z Fürstenbergu († 1655)
 +
a spolu měli syna Matyáše Ferdinanda B. z Dubé († 1644). B.
 +
patřil k vlivné katolické menšině panského stavu na Moravě.
 +
Držel 1619 panství Budišov, jež zdědil po svém otci, na kterého
 +
přešlo z majetku velkomeziříčské větve rodu. Pokračoval
 +
v budování renesančního arkádového zámku. V Čechách
 +
vlastnil hrad Rychmburk, Rosice u Chrudimi a Uhřetice.
 +
V době stavovského povstání zůstal věrný císaři Ferdinandu
 +
II. Za tento postoj byl B. potrestán vzbouřenými moravskými
 +
stavy konfiskací statků. Po porážce povstání v březnu
 +
1621 mu statky byly restituovány a byl vydán příkaz k jejich
 +
zvláštní ochraně před ubytováním vojska. Z pobělohorských
 +
konfiskací získal na základě rezoluce z 8. 11. 1622 panství
 +
Dačice na západní Moravě a Slatiňany a Řestoky ve východních
 +
Čechách. Kromě toho mu císař dal za vykonané služby
 +
vyplatit zvláštní kompenzaci a finanční odměnu. B. se podílel
 +
jako jeden z členů soudcovského kolegia i na potrestání povstalců.
 +
Po svém potrestaném vzdáleném příbuzném Pertoldu
 +
Bohobudovi z Lipé převzal dědičný úřad maršálka království
 +
Českého. Za zemského gubernátora kardinála Františka
 +
z Ditrichštejna byl B. jmenován 1621 nejvyšším zemským
 +
sudím na Moravě a posléze i nejvyšším zemským komorníkem.
 +
Tak se stal prakticky gubernátorovým zástupcem na
 +
Moravě. V době kardinálova pobytu ve Vídni v srpnu a v září
 +
1623 ho zastupoval ve správě země jako předseda speciálně
 +
jmenované vládní komise a řídil i konfiskační proces. K jeho
 +
povinnostem náležela mj. obrana země proti valašskému,
 +
uherskému a tureckému nebezpečí. Byl povýšen 13. 2. 1623
 +
do hraběcího stavu. Na jaře 1626 byl titulován císařským
 +
radou a komorníkem a nejvyšším komorníkem Markrabství
 +
moravského.
 +
 
 +
'''L:''' T. V. Bílek, Dějiny konfiskací v Čechách, 1882–1883, s. 115; OSN 3,
 +
s. 813n.; F. Hrubý, Moravská šlechta roku 1619, její jmění a náboženské vyznání,
 +
in: ČMM 46, 1922, s. 146; J. Polišenský (ed.), Zrcadlo Čech a Moravy,
 +
1941, s. 167n.; M. Toegel (ed.), Documenta bohemica bellum tricennale
 +
illustrantia III, 1976; L. Hosák – M. Zemek (ed.), Hrady, zámky a tvrze
 +
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jižní Morava, 1981; T. Šimek (ed.),
 +
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Východní Čechy,
 +
1989; J. Halada, Lexikon české šlechty, 1992, s. 19n.; F. Matějek, Morava
 +
za třicetileté války, 1992; J. Válka, Dějiny Moravy II. Morava renesance,
 +
reformace a baroka, 1995.
 +
 
 +
'''P:''' MZA fond T, G 140, Rodinný archiv Ditrichštejnů; Hofkammerarchiv
 +
Wien, Gedenkbücher, Böhmische Reihe, Bd. 333.
 +
 
 +
Tomáš Knoz
  
== Literatura ==
 
 
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
 
[[Kategorie:1586]]
 
[[Kategorie:1586]]
 
[[Kategorie:1626]]
 
[[Kategorie:1626]]
[[Kategorie:Brno]]
 

Aktuální verze z 1. 10. 2019, 11:01

Lev Burian BERKA z Dubé a Lipé
Narození před 1586
Úmrtí 28.3.1626
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 444

BERKA z Dubé a Lipé, Lev Burian, * před 1586 ?, † 28. 3. 1626 ?, moravský místodržitel

Pocházel ze starobylého, původně severočeského šlechtického rodu, z rozrodu Ronovců, který svůj počátek odvozoval z erbovní pověsti. Berkové z Dubé, jako všichni Ronovci, nosili erb se dvěma zkříženými ostrvemi na zlatém poli. Historičtí předkové rodu B. jsou zaznamenáni ve druhé polovině 13. století. Od středověku zastávali v Čechách významné úřady. Ze severních Čech postupně pronikali také do Čech východních, dále do Kladska a na Moravu. Lev Burian B. byl vnukem Zdeňka B. na Rychmburku († 1572) a synem Václava Berky z Dubé z východočeské dřevěnické větve. B. se oženil s Františkou Hippolytou z Fürstenbergu († 1655) a spolu měli syna Matyáše Ferdinanda B. z Dubé († 1644). B. patřil k vlivné katolické menšině panského stavu na Moravě. Držel 1619 panství Budišov, jež zdědil po svém otci, na kterého přešlo z majetku velkomeziříčské větve rodu. Pokračoval v budování renesančního arkádového zámku. V Čechách vlastnil hrad Rychmburk, Rosice u Chrudimi a Uhřetice. V době stavovského povstání zůstal věrný císaři Ferdinandu II. Za tento postoj byl B. potrestán vzbouřenými moravskými stavy konfiskací statků. Po porážce povstání v březnu 1621 mu statky byly restituovány a byl vydán příkaz k jejich zvláštní ochraně před ubytováním vojska. Z pobělohorských konfiskací získal na základě rezoluce z 8. 11. 1622 panství Dačice na západní Moravě a Slatiňany a Řestoky ve východních Čechách. Kromě toho mu císař dal za vykonané služby vyplatit zvláštní kompenzaci a finanční odměnu. B. se podílel jako jeden z členů soudcovského kolegia i na potrestání povstalců. Po svém potrestaném vzdáleném příbuzném Pertoldu Bohobudovi z Lipé převzal dědičný úřad maršálka království Českého. Za zemského gubernátora kardinála Františka z Ditrichštejna byl B. jmenován 1621 nejvyšším zemským sudím na Moravě a posléze i nejvyšším zemským komorníkem. Tak se stal prakticky gubernátorovým zástupcem na Moravě. V době kardinálova pobytu ve Vídni v srpnu a v září 1623 ho zastupoval ve správě země jako předseda speciálně jmenované vládní komise a řídil i konfiskační proces. K jeho povinnostem náležela mj. obrana země proti valašskému, uherskému a tureckému nebezpečí. Byl povýšen 13. 2. 1623 do hraběcího stavu. Na jaře 1626 byl titulován císařským radou a komorníkem a nejvyšším komorníkem Markrabství moravského.

L: T. V. Bílek, Dějiny konfiskací v Čechách, 1882–1883, s. 115; OSN 3, s. 813n.; F. Hrubý, Moravská šlechta roku 1619, její jmění a náboženské vyznání, in: ČMM 46, 1922, s. 146; J. Polišenský (ed.), Zrcadlo Čech a Moravy, 1941, s. 167n.; M. Toegel (ed.), Documenta bohemica bellum tricennale illustrantia III, 1976; L. Hosák – M. Zemek (ed.), Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jižní Morava, 1981; T. Šimek (ed.), Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Východní Čechy, 1989; J. Halada, Lexikon české šlechty, 1992, s. 19n.; F. Matějek, Morava za třicetileté války, 1992; J. Válka, Dějiny Moravy II. Morava renesance, reformace a baroka, 1995.

P: MZA fond T, G 140, Rodinný archiv Ditrichštejnů; Hofkammerarchiv Wien, Gedenkbücher, Böhmische Reihe, Bd. 333.

Tomáš Knoz