BUBLÍK Josef 12.2.1920-18.6.1942: Porovnání verzí

Z Personal
(BUBLÍK_Josef_12.2.1920-18.6.1942)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 12.2.1920
 
| datum narození = 12.2.1920
| místo narození =  
+
| místo narození = Bánov u Uherského Brodu
 
| datum úmrtí = 18.6.1942
 
| datum úmrtí = 18.6.1942
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef BUBLÍK
+
}}
 +
 
 +
'''BUBLÍK, Josef,''' ''* 12. 2. 1920 Bánov u Uherského Brodu, † 18. 6. 1942 Praha, důstojník, účastník 2. odboje''
 +
 
 +
Po ukončení základní školní docházky 1931 nastoupil na arcibiskupské
 +
reálné gymnázium v Kroměříži, o rok později
 +
přešel na reálné gymnázium v Uherském Brodě. Po maturitě
 +
v červnu 1939 zahájil studia na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po uzavření českých vysokých
 +
škol 17. 11. 1939 německými okupanty se rozhodl pro exil.
 +
28. 12. 1939 odešel se svými přáteli přes Slovensko, Jugoslávii
 +
a Sýrii do Francie. Tam byl v československém výcvikovém
 +
středisku v Agde zařazen k pěšímu pluku 2, s nímž
 +
se zúčastnil 1940 bojů na západní frontě. Po pádu Francie
 +
odjel 13. 7. 1940 do Velké Británie, kde byl po vzniku 1. československé
 +
smíšené brigády zařazen k 2. rotě pěšího praporu
 +
2. Ke dni 1. 4. 1941 byl povýšen na desátníka aspiranta
 +
a 28. 10. 1941 na četaře aspiranta. 1941 se přihlásil k výcviku
 +
pro zvláštní účely, prošel pak na britských ostrovech kursy
 +
na výcvikových farmách, které jej měly připravit k výsadku
 +
do okupované vlasti. Po jejich absolvování byl spolu s velitelem
 +
rotmistrem Bohuslavem Koubou a četařem Janem
 +
Hrubým zařazen do skupiny Bioscop. Jejich výcvik směroval
 +
k sabotážní činnosti s důrazem na používání trhavin k destrukčním
 +
účelům v dopravě, absolvovali také kurs průmyslové
 +
sabotáže. Měli tak provádět destrukce na železničních
 +
tratích v oblasti Vlárského průsmyku a na trati Hranice–
 +
Horní Lideč–Púchov, dalším vytčeným cílem byla zbrojovka
 +
ve Vsetíně, kde měli destrukcí ochromit výrobu.
 +
 
 +
Skupina, jež letěla spolu s dalšíma dvěma – Bivouac a Steel –,
 +
byla vysazena v tzv. protektorátu v noci z 27. na 28. 4. 1942
 +
u Požár na Křivoklátsku. Navázala kontakty s domácími spolupracovníky
 +
nejprve ve Slaném a posléze v Praze. Bohužel
 +
však pokus 30. 4. 1942 vyzvednout vysílačku a destrukční
 +
materiál (které ukryli po seskoku) nevyšel kvůli přestřelce
 +
s četnickou hlídkou, v níž zahynul jeden z parašutistů,
 +
Arnošt Mikš ze skupiny Zinc. Poté se Hrubý a B. ukrývali
 +
na různých místech v Praze s novými krycími jmény. Třetí
 +
člen skupiny, Kouba, spáchal 3. 5. 1942 sebevraždu na četnické
 +
stanici v Kutné Hoře.
 +
 
 +
Po atentátu na R. Heydricha se B. schoval spolu s parašutisty
 +
z dalších skupin v pravoslavném kostele sv. Karla Boromejského
 +
v Resslově ulici v Praze. Úkryt však byl odhalen, kostel
 +
obklíčily německé jednotky. Po nerovném boji spáchal B.
 +
na kůru kostela sebevraždu, aby nepadl do zajetí.
 +
 
 +
Za hrdinství v boji s nepřítelem byl in memoriam vyznamenán
 +
dvakrát Československým válečným křížem 1939, Československou
 +
vojenskou pamětní medailí se štítkem F-VB,
 +
Československým vojenským řádem Za svobodu a Řádem
 +
rudé zástavy. 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti
 +
podplukovníka.
 +
 
 +
'''L:''' J. Andrejs, Smrt boha smrti, 1997, passim; J. Čvančara, Někomu život,
 +
někomu smrt. Československý odboj a nacistická okupační moc 1941–1943,
 +
1997; M. Ivanov, Atentát na Reinharda Heydricha, 1987, s. 106n., 250n.;
 +
Z. Jelínek, Operace Silver A, 1992, s. 81, 84n.; týž, Západní paraskupiny
 +
a domácí odboj, 1992, 154; O. Sládek, Přicházeli z nebe, 1993, s. 42n., 48,
 +
58; J. Šolc, Bylo málo mužů. Českoslovenští parašutisté na západní frontě
 +
za druhé světové války, 1992, s. 86n.; Vojenské osobnosti československého
 +
odboje 1939–1945, 2005, s. 38.
 +
 
 +
'''P:''' Vojenský historický archiv Trnava (Slovensko), kmenový list J. B.
 +
 
 +
Jan Němeček
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
 
[[Kategorie:1920]]
 
[[Kategorie:1920]]
 +
[[Kategorie:Bánov]]
 
[[Kategorie:1942]]
 
[[Kategorie:1942]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 23. 1. 2017, 17:50

Josef BUBLÍK
Narození 12.2.1920
Místo narození Bánov u Uherského Brodu
Úmrtí 18.6.1942
Místo úmrtí Praha
Povolání 45- Voják nebo partyzán

BUBLÍK, Josef, * 12. 2. 1920 Bánov u Uherského Brodu, † 18. 6. 1942 Praha, důstojník, účastník 2. odboje

Po ukončení základní školní docházky 1931 nastoupil na arcibiskupské reálné gymnázium v Kroměříži, o rok později přešel na reálné gymnázium v Uherském Brodě. Po maturitě v červnu 1939 zahájil studia na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po uzavření českých vysokých škol 17. 11. 1939 německými okupanty se rozhodl pro exil. 28. 12. 1939 odešel se svými přáteli přes Slovensko, Jugoslávii a Sýrii do Francie. Tam byl v československém výcvikovém středisku v Agde zařazen k pěšímu pluku 2, s nímž se zúčastnil 1940 bojů na západní frontě. Po pádu Francie odjel 13. 7. 1940 do Velké Británie, kde byl po vzniku 1. československé smíšené brigády zařazen k 2. rotě pěšího praporu 2. Ke dni 1. 4. 1941 byl povýšen na desátníka aspiranta a 28. 10. 1941 na četaře aspiranta. 1941 se přihlásil k výcviku pro zvláštní účely, prošel pak na britských ostrovech kursy na výcvikových farmách, které jej měly připravit k výsadku do okupované vlasti. Po jejich absolvování byl spolu s velitelem rotmistrem Bohuslavem Koubou a četařem Janem Hrubým zařazen do skupiny Bioscop. Jejich výcvik směroval k sabotážní činnosti s důrazem na používání trhavin k destrukčním účelům v dopravě, absolvovali také kurs průmyslové sabotáže. Měli tak provádět destrukce na železničních tratích v oblasti Vlárského průsmyku a na trati Hranice– Horní Lideč–Púchov, dalším vytčeným cílem byla zbrojovka ve Vsetíně, kde měli destrukcí ochromit výrobu.

Skupina, jež letěla spolu s dalšíma dvěma – Bivouac a Steel –, byla vysazena v tzv. protektorátu v noci z 27. na 28. 4. 1942 u Požár na Křivoklátsku. Navázala kontakty s domácími spolupracovníky nejprve ve Slaném a posléze v Praze. Bohužel však pokus 30. 4. 1942 vyzvednout vysílačku a destrukční materiál (které ukryli po seskoku) nevyšel kvůli přestřelce s četnickou hlídkou, v níž zahynul jeden z parašutistů, Arnošt Mikš ze skupiny Zinc. Poté se Hrubý a B. ukrývali na různých místech v Praze s novými krycími jmény. Třetí člen skupiny, Kouba, spáchal 3. 5. 1942 sebevraždu na četnické stanici v Kutné Hoře.

Po atentátu na R. Heydricha se B. schoval spolu s parašutisty z dalších skupin v pravoslavném kostele sv. Karla Boromejského v Resslově ulici v Praze. Úkryt však byl odhalen, kostel obklíčily německé jednotky. Po nerovném boji spáchal B. na kůru kostela sebevraždu, aby nepadl do zajetí.

Za hrdinství v boji s nepřítelem byl in memoriam vyznamenán dvakrát Československým válečným křížem 1939, Československou vojenskou pamětní medailí se štítkem F-VB, Československým vojenským řádem Za svobodu a Řádem rudé zástavy. 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka.

L: J. Andrejs, Smrt boha smrti, 1997, passim; J. Čvančara, Někomu život, někomu smrt. Československý odboj a nacistická okupační moc 1941–1943, 1997; M. Ivanov, Atentát na Reinharda Heydricha, 1987, s. 106n., 250n.; Z. Jelínek, Operace Silver A, 1992, s. 81, 84n.; týž, Západní paraskupiny a domácí odboj, 1992, 154; O. Sládek, Přicházeli z nebe, 1993, s. 42n., 48, 58; J. Šolc, Bylo málo mužů. Českoslovenští parašutisté na západní frontě za druhé světové války, 1992, s. 86n.; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 38.

P: Vojenský historický archiv Trnava (Slovensko), kmenový list J. B.

Jan Němeček