FELIX Adolf 4.6.1904-13.6.1987: Porovnání verzí

Z Personal
(FELIX_Adolf_4.6.1904-13.6.1987)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 4.6.1904
 
| datum narození = 4.6.1904
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 13.6.1987
 
| datum úmrtí = 13.6.1987
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 64- Překladatel
+
| povolání = 64- Překladatel<br />63- Spisovatel<br />73- Uměnovědec nebo historik umění<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />
63- Spisovatel
+
73- Uměnovědec nebo historik umění
+
68- Redaktor nebo žurnalista
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Adolf FELIX
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 108
 +
}}
 +
 
 +
'''FELIX, Adolf,''' ''* 4. 6. 1904 Praha, † 13. 6. 1987 Praha, překladatel, spisovatel, publicista''
 +
 
 +
Byl synem fyzika Václava F. (1873–1933). Po maturitě na
 +
Jiráskově gymnáziu v Praze 1922 studoval estetiku a dějiny
 +
umění na Filozofické fakultě UK, 1925–26 na univerzitě
 +
v Římě. Od 1925 přispíval do deníků a časopisů, zejména ''Lidových novin'', ''Cesty'', ''Rozprav Aventina'',
 +
''Českého slova'', ''Divadla'',
 +
''Kmenu'', ''Literárního světa'', ''Lumíru'', ''Národních listů'', ''Panorámy'',
 +
i do listů věnujících se umění: ''Rozhledy po literatuře a umění'',
 +
''Umění dneška'', ''Volné směry'', kde byl výtvarným referentem.
 +
Informoval o literatuře, zejména o italské poezii a próze, které
 +
českému čtenáři přibližoval jak odbornými studiemi, tak
 +
popularizačními články. První knižní překlad z italštiny (divadelní
 +
hra M. Bontempelliho ''Eva Ultima'') vydal 1927, následujícího
 +
roku A. Baldiniho ''Michelaccio a jiná próza'' (1928)
 +
a ''Legendy o sv. Františku z Assisi'' (1928). Na základě práce
 +
''Moderní estetické názory o podstatě plastického'' získal 1928 titul
 +
PhDr., od 1929 byl redaktorem ČTK. Velmi populární
 +
byly jeho převody G. Boccaccia (''Tři roztomilé novely mnoho pomlouvaného Giovanni di Boccaccia'', 1930) a B. Celliniho
 +
slavného ''Vlastního životopisu'' (1930), na němž spolupracoval
 +
s J. Machem. Dále se orientoval na literaturu s dobrodružným
 +
podtextem (U. Nobile, ''Katastrofa vzducholodi Itálie na severní točně'', 1930; P. Gadda, ''Plavčík'', 1932) a na převody
 +
pro scénická provedení (G. Forzano, ''Madonna Oretta'', 1931).
 +
O původní práci se pokusil monografií o malíři Františku
 +
Charvátovi (1931, znovu scénicky 1936). Vedle próz se u čtenářů
 +
i odborné veřejnosti prosadil obsáhlou a reprezentativní
 +
antologií ''Italští básníci 1900–1930'' (1932, 1933), jíž ve třicátých
 +
letech seznámil českého čtenáře s novodobou italskou
 +
lyrikou. Zasloužil se také o popularitu A. Moravii v českých
 +
zemích (''Lhostejní'', 1933). Vzdělání si rozšiřoval studijními
 +
cestami po Německu, Francii a Itálii. Jako zpravodaj se 1938
 +
účastnil konference Malé dohody. Dějinám umění se věnoval
 +
s přítelem B. S. Urbanem při redigování sborníků ''S. V. 34'' (též
 +
jako ''Sborník výtvarných umělců 34'', 1934) a ''S. V. 1937'' (''Sdružení výtvarníků 37'', 1937). O malíři Urbanovi napsal 1940
 +
monografii. 1941 vydal reportážní prózu o první české pilotce
 +
B. Laglerové a počátcích letectví ''Průkopníci vzduchu''. 1942
 +
vyšel jeho román z období doznívajícího biedermeieru ''Koruna Dagmařina''. Přiblížil v něm život pražského měšťanstva
 +
šedesátých až osmdesátých let 19. století na postavě zchudlé
 +
šlechtičny Marie Prokopové. 1945 se oženil. 1950–54 pracoval
 +
jako technický překladatel n. p. Škoda v Praze, pak byl
 +
několik let ve svobodném povolání. Věnoval se více překladu
 +
i vlastní tvorbě pro divadlo, které ho zaujalo již po osvobození,
 +
intenzivněji pak v polovině padesátých let. Psal hry většinou
 +
s pohádkovými motivy pro děti a mládež: ''Honza a čaroděj'' (premiéra 1954, knižně 1957), ''Honza a drak'' (1955),
 +
''Šípková Růženka'' (premiéra 1953, knižně 1958). Ojediněle se zabýval
 +
překlady dobrodružné literatury zejména z ruštiny (J. Chazin,
 +
''Mistři cechu loďařského'', 1951, s J. Cymbrylou; G. Kublickij,
 +
''Objevitelé Antarktidy'', 1952, s J. Cymbrylou; G. Revzin, ''Koperník'',
 +
1952; V. F. Kagan, ''Archimedes'', 1953; F. Sólinas, ''Rybář Squarciò'', 1959; K. S. Badigin, ''Dobyvatelé ledových moří'',
 +
1962). Od 1958 až do odchodu do penze 1964 působil opět
 +
jako technický překladatel v Motorletu Jinonice a současně
 +
do 1970 překládal pro Československý státní film. V šedesátých
 +
letech vycházely i jeho další převody z italštiny: F. Jovine,
 +
''Na starý motiv'' (1962), L. Sciascia, ''Den sovy'' (1964) a F. Fellini
 +
''Pět scénářů'' (1966, s J. Pokorným a Z. Frýbortem), dva výbory
 +
''Italské renesanční novely'' (1967) a ''5 italských novel'' (1967,
 +
s jinými), N. Machiavelli ''Vladař'' (1969, s J. Pokorným). Řada
 +
jeho děl vycházela z rukopisné pozůstalosti ještě 2004 a 2005.
 +
 
 +
'''L:''' J. Bukáček, in: Lidové noviny 22. 8. 1929; týž, Italští básníci, in: tamtéž,
 +
1. 8. 1933; bs (B. Slavík), Obrazy pražského života. A. F., Koruna Dagmařina,
 +
in: tamtéž, 23. 9. 1942; K. P. (Polák), Koruna Dagmařina, in: Národní
 +
práce 18. 8. 1942; Kunc 1, s. 160; LČL 1, s. 688; www.databaze-prekladu.cz; www.obecprekladatelu.cz.
 +
 
 +
'''P:''' Biografický archiv ÚČL, Praha; Divadelní ústav, Praha (knihovna, zde
 +
uloženy hry a rukopisy).
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/387596 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Marcella Husová
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:64- Překladatel]]
 
[[Kategorie:64- Překladatel]]
Řádka 20: Řádka 89:
  
 
[[Kategorie:1904]]
 
[[Kategorie:1904]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1987]]
 
[[Kategorie:1987]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 2. 4. 2020, 10:14

Adolf FELIX
Narození 4.6.1904
Místo narození Praha
Úmrtí 13.6.1987
Místo úmrtí Praha
Povolání 64- Překladatel
63- Spisovatel
73- Uměnovědec nebo historik umění
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 108

FELIX, Adolf, * 4. 6. 1904 Praha, † 13. 6. 1987 Praha, překladatel, spisovatel, publicista

Byl synem fyzika Václava F. (1873–1933). Po maturitě na Jiráskově gymnáziu v Praze 1922 studoval estetiku a dějiny umění na Filozofické fakultě UK, 1925–26 na univerzitě v Římě. Od 1925 přispíval do deníků a časopisů, zejména Lidových novin, Cesty, Rozprav Aventina, Českého slova, Divadla, Kmenu, Literárního světa, Lumíru, Národních listů, Panorámy, i do listů věnujících se umění: Rozhledy po literatuře a umění, Umění dneška, Volné směry, kde byl výtvarným referentem. Informoval o literatuře, zejména o italské poezii a próze, které českému čtenáři přibližoval jak odbornými studiemi, tak popularizačními články. První knižní překlad z italštiny (divadelní hra M. Bontempelliho Eva Ultima) vydal 1927, následujícího roku A. Baldiniho Michelaccio a jiná próza (1928) a Legendy o sv. Františku z Assisi (1928). Na základě práce Moderní estetické názory o podstatě plastického získal 1928 titul PhDr., od 1929 byl redaktorem ČTK. Velmi populární byly jeho převody G. Boccaccia (Tři roztomilé novely mnoho pomlouvaného Giovanni di Boccaccia, 1930) a B. Celliniho slavného Vlastního životopisu (1930), na němž spolupracoval s J. Machem. Dále se orientoval na literaturu s dobrodružným podtextem (U. Nobile, Katastrofa vzducholodi Itálie na severní točně, 1930; P. Gadda, Plavčík, 1932) a na převody pro scénická provedení (G. Forzano, Madonna Oretta, 1931). O původní práci se pokusil monografií o malíři Františku Charvátovi (1931, znovu scénicky 1936). Vedle próz se u čtenářů i odborné veřejnosti prosadil obsáhlou a reprezentativní antologií Italští básníci 1900–1930 (1932, 1933), jíž ve třicátých letech seznámil českého čtenáře s novodobou italskou lyrikou. Zasloužil se také o popularitu A. Moravii v českých zemích (Lhostejní, 1933). Vzdělání si rozšiřoval studijními cestami po Německu, Francii a Itálii. Jako zpravodaj se 1938 účastnil konference Malé dohody. Dějinám umění se věnoval s přítelem B. S. Urbanem při redigování sborníků S. V. 34 (též jako Sborník výtvarných umělců 34, 1934) a S. V. 1937 (Sdružení výtvarníků 37, 1937). O malíři Urbanovi napsal 1940 monografii. 1941 vydal reportážní prózu o první české pilotce B. Laglerové a počátcích letectví Průkopníci vzduchu. 1942 vyšel jeho román z období doznívajícího biedermeieru Koruna Dagmařina. Přiblížil v něm život pražského měšťanstva šedesátých až osmdesátých let 19. století na postavě zchudlé šlechtičny Marie Prokopové. 1945 se oženil. 1950–54 pracoval jako technický překladatel n. p. Škoda v Praze, pak byl několik let ve svobodném povolání. Věnoval se více překladu i vlastní tvorbě pro divadlo, které ho zaujalo již po osvobození, intenzivněji pak v polovině padesátých let. Psal hry většinou s pohádkovými motivy pro děti a mládež: Honza a čaroděj (premiéra 1954, knižně 1957), Honza a drak (1955), Šípková Růženka (premiéra 1953, knižně 1958). Ojediněle se zabýval překlady dobrodružné literatury zejména z ruštiny (J. Chazin, Mistři cechu loďařského, 1951, s J. Cymbrylou; G. Kublickij, Objevitelé Antarktidy, 1952, s J. Cymbrylou; G. Revzin, Koperník, 1952; V. F. Kagan, Archimedes, 1953; F. Sólinas, Rybář Squarciò, 1959; K. S. Badigin, Dobyvatelé ledových moří, 1962). Od 1958 až do odchodu do penze 1964 působil opět jako technický překladatel v Motorletu Jinonice a současně do 1970 překládal pro Československý státní film. V šedesátých letech vycházely i jeho další převody z italštiny: F. Jovine, Na starý motiv (1962), L. Sciascia, Den sovy (1964) a F. Fellini Pět scénářů (1966, s J. Pokorným a Z. Frýbortem), dva výbory Italské renesanční novely (1967) a 5 italských novel (1967, s jinými), N. Machiavelli Vladař (1969, s J. Pokorným). Řada jeho děl vycházela z rukopisné pozůstalosti ještě 2004 a 2005.

L: J. Bukáček, in: Lidové noviny 22. 8. 1929; týž, Italští básníci, in: tamtéž, 1. 8. 1933; bs (B. Slavík), Obrazy pražského života. A. F., Koruna Dagmařina, in: tamtéž, 23. 9. 1942; K. P. (Polák), Koruna Dagmařina, in: Národní práce 18. 8. 1942; Kunc 1, s. 160; LČL 1, s. 688; www.databaze-prekladu.cz; www.obecprekladatelu.cz.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha; Divadelní ústav, Praha (knihovna, zde uloženy hry a rukopisy).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová