GABALOVSKÝ Karel ?1702-19.11.1775: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku GABALOVSKÝ Alexius 1702-1775 na GABALOVSKÝ Karel ?1702-19.11.1775 bez založení přesměrování)
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 19.11.1775
 
| datum úmrtí = 19.11.1775
 
| místo úmrtí = Benešov
 
| místo úmrtí = Benešov
| povolání = 53- Historik
+
| povolání = 53- Historik<br />12- Geograf<br />49- Náboženský nebo církevní činitel<br />
12- Geograf
+
49- Náboženský nebo církevní činitel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 524
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 27. 11. 2019, 18:43

Karel GABALOVSKÝ
Narození asi 1702
Místo narození Litomyšl
Úmrtí 19.11.1775
Místo úmrtí Benešov
Povolání 53- Historik
12- Geograf
49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 524

GABALOVSKÝ, Karel (též Gavalovsky , Gawalowsky , řád. jm. P. Alexius a S. Josepho), * asi 1702 Litomyšl, † 19. 11. 1775 Benešov, piarista, historik, pedagog

Gymnazijní vzdělání získal nejspíše v řádových školách v Litomyšli. Do piaristického řádu vstoupil 1720 v noviciátu v Lipníku nad Bečvou, o dva roky později složil řeholní slib. Po absolvování dalších řádových studií a pedagogické praxi na elementárních školách i gymnáziích se věnoval výchově noviců a budoucích členů řádu. Byl respektovaným filozofem a teologem. 1743–45 se stal sekretářem provincie Germania, pod niž spadaly české země. 1746–48 působil jako vychovatel a instruktor u hrabat Hoyosů v rakouském Hornu. 1748 se jako volený zástupce piaristické provincie Germania zúčastnil generální kapituly řádu v koleji u sv. Pantaleona v Římě. Byl rektorem piaristických kolejí v Litomyšli (1749–51), v Lipníku (1752–54), v Kosmonosech (1755–60 a 1764–69), v Praze (1762–64). Závěr života strávil v koleji v Benešově. Zanechal rozsáhlý literární odkaz, většinou historické práce a učebnice.

D: výběr: Controversiae ex quibusdam ss. Evangeliorum, necnon Historiae ecclesiasticae locis…, 1774; Meditationes de praecipuis Dei Optimi Maximi beneficiis, 1756; Compendium historiae tam sacrae quam profanae, in usum scholarum, 1755; Triduana spiritus recollectio in gymnasiis Schol. Piar. a discipulis peragi solita, 1756.

L: A. Horányi, Scriptores Scholarum Piarum Liberaliumque artium magistri II., Budae 1809, s. 1–2; Th. Viñas, Index bio-bibliographicus … Scholarum Piarum qui in universo ordine pietatem, litteras ac scientias scriptis suis foventes ornaverunt II., Romae 1913, s. 38; L. Picanyol, Rerum latinarum scriptores ex ordine scholarum piarum, Romae 1956, s. 132, 186, 192; K. A. F. Fischer, Verzeichnis der Piaristen der deutschen und böhmischen Ordensprovinz, München 1985; M. Zemek – J. Bombera – A. Filip, Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Prievidza 1992, s. 245; J. Bombera, Piaristé jako učitelé a vychovatelé ve službách šlechty, in: Jižní Morava 41, 1995, sv. 44, s. 25–42; V. Bartůšek, Kdo zastupoval piaristické provinciály v letech 1725–1778?, in: Jižní Morava 51, 2015, sv. 54, s. 128–151.

P: NA, Praha, Řpi, provincie, Seznam členů řádu (Liber provinciae Germaniae pro familiis inscribendis) 1724–1779, č. kn. 27; Seznam členů řádu (Catalogus religiosorum scholarum piarum provinciae Bohemiae) 1631– 1940, č. kn. 28, s. 44; Řpi, provincie, Seznamy členů řádu (tisk) 1772–1835, č. karton 28.

Václav Bartůšek