Verze z 15. 4. 2018, 20:41, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku GARGIOLLI Giovanni 1550-1608 na GARGIOLLI Giovanni †1608 bez založení přesměrování)

GARGIOLLI Giovanni †1608

Z Personal
Giovanni GARGIOLLI
Narození 2. čtvrtina 16. století
Místo narození Fivizzano (Itálie)
Úmrtí 1608
Místo úmrtí Livorno (Itálie)
Povolání 74- Architekt

GARGIOLLI, Giovanni (též Gargioli , Giovan, Johann Fiorentin, Johann Florentin), * 2. čtvrtina 16. století Fivizzano (Itálie), † 1608 Livorno (Itálie), stavitel

Do Prahy se tento architekt pozdní renesance a manýrismu dostal z Toskánska (rodina se tam odstěhovala z ligurského Luni). Důsledně byl uváděn jako G. z Florencie, tedy pravděpodobně se v tomto městě vyučil a nějakou dobu tam i pracoval (někdy je ztotožňován s řezbářem stejného jména, který kolem 1565 pracoval v kostele S. Maria Novella). Dále byl činný v Innsbrucku (projektoval zahradu Wilhelma von Zimbern, majordoma arcivévody Ferdinanda Tyrolského, a řezal intaglie); od jara 1585 pobýval v Praze, kam ho povolal panovník patrně k úpravám Pražského hradu a Císařského mlýna. 1586 ho Rudolf II. přijal jako dvorního stavitele s platem čtyřiceti zlatých rýnských měsíčně (pět set tolarů ročně) a tento plat dostával podle záznamů do konce 1589. V prosinci téhož roku nařídil Rudolf II. vydat mu čtyři sta kop grošů českých na cestu, kterou měl G. vykonat do Itálie. Tehdy také G. postoupil na místo hradního stavitele za penzionovaného P. Ferraboska, 1591 se stal i dvorním stavitelem ve Vídni, kam 1594 přesídlil a kde byl také o čtyři léta později – pro vysoký věk – penzionován. (V přípise se zmiňovalo jeho stáří a časté nemoci, takže měl být v milosti propuštěn.) 1593 byl povýšen do šlechtického stavu. 1601 se objevil ještě v Livornu, kde řídil opevňovací práce a kde později zemřel.

Připisuje se mu výstavba kaple sv. Stanislava v Olomouci, která však vznikala (od května 1585) ještě v době, kdy G. nepobýval v Čechách. Olomoucký biskup Stanislav Pavlovský však měl úzké kontakty s Rudolfovým dvorem v Praze, a G. tak mohl zasahovat již jen do závěrečné podoby stavby. Také úpravy zámku v Brandýse nad Labem (1585–90) ovlivnil až v další fázi, nikoli v počátečním stadiu. U zámku nepochybně projektoval i zajímavou zahradu s terasní zídkou, realizovanou do 1593. Jakousi stavbu prováděl 1588–89 na Pražském hradě, k níž měl vyhotovit model za osmdesát pět kop grošů českých. Týkala se zřejmě úprav jižního a severního křídla Pražského hradu, kde byly plánovány také konírny. (Jistě proto mu J. Krčálová přisoudila stavbu koníren a obrazárny nad ní a k nim přiléhající visuté zahrady /giardino pensile/ italského typu.) G. snad navrhl i oranžérii (1590) Pražského hradu, dále se předpokládá jeho účast na projektu Císařského mlýna v Bubenči (model dodal v červenci 1586), zvláště na piscině (vodní nádrži) s ochozem a na galeriové chodbě, také snad na grottě, dokončené 1594. Nelze vyloučit, že podle jeho pokynů probíhaly do 1592 úpravy zámečku v Lánech s moderní otevřenou vilovou dispozicí. Ve Vídni spolupracoval na stavbě Amalienhofu (Hofburg).

G. je považován za tvůrce jednotné koncepce Pražského hradu, protože začal sjednocovat budovy kolem druhého nádvoří do souvislých celků. Patřil bezpochyby k nejvýraznějším tvůrcům zaalpské pozdní renesance.

L: K. Köpl, Urkunden, Acten, Regesten und Inventare aus dem k. k. Statthalterei Archiv in Prag, in: Jahrbuch der Kunsthistorischen Sammlungen des Allerhöchsten Kaiserhauses XII, Wien 1891, reg. 8237, 8250, 8269, 8278; H. von Voltelini, Urkunden und Regesten aus dem k. u. k. Haus-, Hof- und Staats-Archiv, in: tamtéž XV, 1894, reg. 12136; F. Kreyczi, Urkunden und Regesten aus dem k. und k. Reichs-Finanz-Archiv, in: tamtéž, reg. 11702; Z. Winter, Řemeslnictvo a živnosti XVI. věku v Čechách 1526–1620, 1909, s. 73–74, 123; O. Pollak, Studien zur Geschichte der Architektur Prags 1520–1600, in: Jahrbuch der Kunsthistorischen Sammlungen des Allerhöchsten Kaiserhauses 29, Wien 1910/1911, s. 166–167; K. Chytil, Vincenzo Scamozzi v Čechách. Ročenka kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1922, 1923, s. 21–22, 25–26; E. Morpugo, Gli artisti italiani in Austria I, Roma 1937, s. 67, 98, 131; Toman 1, s. 253; H. Kühnel, Beiträge zur Geschichte der Wiener Hofburg im 16. und 17. Jhdt., in: Anzeiger der philosophisch-historischen Klasse der Österreichischen Akademie der Wissenschaften 95, Wien 1958, s. 278; J. Zimmer, Iosephus Heintzius, in: Umění 17, 1969, s. 218–219; J. Krčálová, Poznámky k rudolfínské architektuře, in: Umění 23, 1975, s. 504n.; K. Šmrha, Vlašští stavitelé v Praze a jejich druzi, in: tamtéž 24, 1976, s. 175; J. Krčálová, Die Kunst zur Zeit der Renaissance und des Manierismus, in: Die Kunst der Renaissance und des Manierismus in Böhmen, 1979, s. 135n.; táž, Die Garten Rudolfs II. Die rudolfinische Architektur, in: Leids kunsthistorisch Jaarboek, 1982, s. 271–308; Umělecké památky Čech 4, E. Poche (ed.), 1982, s. 454; J. Krčálová, La Toscana e 1’architettura di Rodolfo II. G. G. a Praga, in: Firenze e la Toscana dei Medici nell’ Europa delʼ 500. 3, Firenze 1983, s. 1031 až 1046; P. Preiss, Italští umělci v Praze, 1986, s. 33n.; DČVU 2/1, s. 160–163, 165, 167–169, 175–176; NEČVU 1995, s. 206; Dizionario Biografico degli Italiani 52, Roma 1999; P. Vlček, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, 1999, s. 177, 332, 421, 422, 528; Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany, P. Vlček (ed.), 2000, s. 176; G. Carrai, I florentini al castello. Il progetto di Bernardo Buontalenti e G. G. per la nuova galleria di Rodolfo II. Florentines at Prague Castle, in: Umění 51, 2003, s. 370–384; Architekti, s. 193–194; Saur 49, s. 305–306.

Pavel Vlček