GRAN Daniel 22.5.1694-16.4.1757: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 33: Řádka 33:
  
 
<gallery>
 
<gallery>
Gran Daniel apoteoza.jpg|Apoteóza vlády Spravedlnosti (Moravská galerie)
+
Gran Daniel apoteoza.jpeg|Apoteóza vlády Spravedlnosti (Moravská galerie)
 
</gallery>
 
</gallery>

Aktuální verze z 15. 4. 2021, 13:16

Daniel GRAN
Narození 22.5.1694
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 16.4.1757
Místo úmrtí Sankt Pölten (Rakousko)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 715-716

GRAN, Daniel, * 22. 5. 1694 Vídeň (Rakousko), † 16. 4. 1757 Sankt Pölten (Rakousko), malíř

Syn dvorního kuchaře císaře Leopolda I. Byl žákem A. P. Ferga a G. Werla, který se stal 1723 jeho tchánem a u něhož se učil hlavně nástěnnému malířství. Jeho tvorbu rovněž ovlivnily poznatky a zkušenosti ze studijních cest do Benátek (S. Ricci), Neapole (F. Solimena) a Říma. Uskutečnily se 1719–23 a zaplatil je kníže Adam Franz Schwarzenberg. Pro tento rod G. pracoval po návratu do Vídně až do 1735. Byl jmenován dvorním malířem (1727), od 1732 uváděl šlechtickou formu svého jména (Daniel le Gran), od 1736 pak predikát Gran della Torre.

Ač byl vzdělán v ikonologii a byl schopen navrhnout programy svých kompozic, ideový koncept svého nejvýznamnějšího díla vytvořil ve spolupráci s císařským radou Conradem Albrechtem. Šlo o fresku v kopuli slavnostního sálu Dvorní (dnes Národní) knihovny ve Vídni (1726–30), představující apoteózu císaře Karla VI., jehož podepírá Herakles a Apollon a obklopují alegorické figury umění a věd. Dále se G. úspěšně uplatnil jako malíř závěsných i oltářních obrazů v několika kostelích ve Vídni a na jiných místech monarchie. Od třicátých let 18. století pracoval hlavně mimo Vídeň, např. na zámku v Eckartsau (1732), v poutním kostele v Sonntagbergu (1738–43), klášterním kostele v St. Pöltenu (1746), mramorovém sále kláštera v Klosterneuburgu (1749), klášteře v Und v Kremži (1756). Svá díla vytvořil také pro světské i pro církevní objednavatele v Čechách a na Moravě. 1734–35 podílel se na výzdobě Zemského domu v Brně. G. se stal jedním z nejvyhledávanějších vídeňských malířů. Prolomil jako jeden z prvních dlouholeté dominantní postavení italských umělců v německy mluvícím prostředí na sever od Alp. Jako představitel klasicizujícího směru rakouského barokního malířství druhé čtvrtiny 18. století ovlivnil současníky i následující generaci především svou přehlednou kompozicí a barevnou atmosférou.

D: https://www.wien.gv.at/wiki/index.php/Daniel_Gran (se soupisem nástropních fresek a oltářních obrazů provedených 1718–56 v Rakousku a literatury, přístup 1. 9. 2016); české země: nástropní fresky – dvoudílná alegorie Bohatství a moc Moravy a Dobrá vláda, Sněmovní a Soudní sál Stavovského domu (dnes Nová radnice), Dominikánské nám., Brno, 1734–35 (s G. Fantim); rondel jihozápadní věže, premonstrátský klášter Hradisko (u Olomouce), 1739; Nanebevzetí P. Marie na stěně za hlavním oltářem farního kostela sv. Oldřicha a sv. Linharta, Český Rudolec – Matějovec (u Dačic), 1746. Oltářní obrazy: Navštívení P. Marie, sv. Jana Nepomuckého a sv. Ondřeje, farní kostel Navštívení P. Marie a sv. Ondřeje, Ondřejov, 1729 (po 1945 se objekt nacházel ve Vojenském výcvikovém prostoru Boletice, a proto byl koncem padesátých let zbořen a obrazy údajně přemístěny); sv. Kateřina, farní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, Mšec (u Rakovníka), 1729; hlavní oltářní obraz, farní kostel Narození sv. Jana Křtitele, Český Rudolec (u Dačic), kolem 1746; adorace Nejsvětějšího Jména Ježíš v bývalém jezuitském kostele Jména Ježíš, Telč, asi 1747.

L: Toman, s. 267; E. Knab, D. G., Wien 1977; NEČVU 1, s. 227; B. Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska 1, 1994, s. 138; I. Krsek – Z. Kudělka – M. Stehlík – J. Válka, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, 1996, s. 123–125, 129, 138, 473; V. Kratinová, Malíři první poloviny 18. století v Brně, in: V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1670–1790, J. Kroupa (ed.), 2003, s. 201–213 (katalog); NDB 6, s. 739–741; Thieme–Becker 14, s. 498–499; Czeike 2, s. 587–588.

Lenka Kudělková