GROH Ludvík 29.1.1866-6.1.1941: Porovnání verzí

Z Personal
(GROH_Ludvík_29.1.1866-6.1.1941)
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 29.1.1866
 
| datum narození = 29.1.1866
| místo narození = Voděrady u Českého Brodu
+
| místo narození = Černé Voděrady (u Kostelce nad Černými Lesy)
 
| datum úmrtí = 6.1.1941
 
| datum úmrtí = 6.1.1941
| místo úmrtí = Praha-Vyšehrad
+
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
+
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista
50- Náboženský publicista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Ludvík GROH
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 755
 +
}}
 +
 
 +
'''GROH, Ludvík,''' ''* 29. 1. 1866 Černé Voděrady (u Kostelce nad Černými Lesy), † 6. 1. 1941 Praha, římskokatolický kněz, infulovaný zemský prelát, Bratr Františka 6. (1863–1940)''
 +
 
 +
Bratr Františka G. (1863–1940). Po maturitě na osmiletém Akademickém gymnáziu v Praze nastoupil 1885 na Teologickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, po prvním ročníku byl poslán do institutu Collegium Bohemicum v Římě. 1886–90 studoval teologii na Papežské univerzitě Urbaniana, náležející tehdy pod Kongregaci pro evangelizaci národů, kde získal licenciát a bakalaureát. V Římě přijal 1890 kněžské svěcení. Po návratu do pražské arcidiecéze byl v srpnu téhož roku ustanoven kaplanem v Neudorfu (dnes Trstěnice /u Mariánských Lázní/), 1891 tam byl jmenován administrátorem, 1893 složil farní zkoušku a následně jmenován farářem. Na základě výzvy Kryštofa kardinála Schönborna zažádal o farní beneficium v německé jazykové oblasti, ačkoli měl podle vlastního vyjádření s kázáním v němčině potíže. Přesto si byl vědom materiálně výhodného beneficia; od 1899 žádal několikrát o přeložení do české jazykové oblasti. 1901 usiloval o farní beneficium u Sv. Víta v Praze, kde argumentoval mj. pěveckým talentem a zájmem o liturgii katedrálních chrámů. 1893 a 1898 obdržel od konzistoře pochvalná uznání za horlivost ve světské pastoraci, školní katechezi a za snahu o zvelebení kostela. Zároveň mu arcibiskup Schönborn dal ústní příslib o přeložení na významnější pozici. 1903 byl povolán jako spirituál do arcibiskupského kněžského semináře v Praze; 1912 zvolen sídelním kanovníkem vyšehradským, 1938 jmenován proboštem. Pečoval o farní knihovnu a šířil katolické knihy. Volný čas věnoval charitativní činnosti. Podporoval časté přijímání eucharistie, v níž viděl nástroj podpory unionistických snah. Napsal několik pojednání a věnoval se i překladům. G. byl pohřben do kanovnické hrobky na Vyšehradském hřbitově v Praze.
 +
 
 +
'''D:''' překlad: J. Walter, Katolický kněz ve svém životě a působení, 1911.
 +
 
 +
'''L:''' Zemřel Msgre. ThC. L. G., in: Časopis katolického duchovenstva 1940, č. 6, s. 452; J. Tumpach – A. Podlaha, Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce roku 1913, 5, 1923, s. 2079; V. Petera, Géniové církve a vlasti. (dostupné z: www.cdct.cz/petera, stav k 21. 2. 2017).
 +
 
 +
'''P:''' Archiv pražského arcibiskupství III., karton 1522, personální spisy kněží. SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Konojedy 08, s. 239.
 +
 
 +
Tomáš W. Pavlíček
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
Řádka 16: Řádka 29:
  
 
[[Kategorie:1866]]
 
[[Kategorie:1866]]
[[Kategorie:Voděrady_u_Českého_Brodu]]
+
[[Kategorie:Černé Voděrady]]
 
[[Kategorie:1941]]
 
[[Kategorie:1941]]
[[Kategorie:Praha-Vyšehrad]]
+
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 9. 12. 2019, 13:04

Ludvík GROH
Narození 29.1.1866
Místo narození Černé Voděrady (u Kostelce nad Černými Lesy)
Úmrtí 6.1.1941
Místo úmrtí Praha
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
50- Náboženský publicista
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 755

GROH, Ludvík, * 29. 1. 1866 Černé Voděrady (u Kostelce nad Černými Lesy), † 6. 1. 1941 Praha, římskokatolický kněz, infulovaný zemský prelát, Bratr Františka 6. (1863–1940)

Bratr Františka G. (1863–1940). Po maturitě na osmiletém Akademickém gymnáziu v Praze nastoupil 1885 na Teologickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, po prvním ročníku byl poslán do institutu Collegium Bohemicum v Římě. 1886–90 studoval teologii na Papežské univerzitě Urbaniana, náležející tehdy pod Kongregaci pro evangelizaci národů, kde získal licenciát a bakalaureát. V Římě přijal 1890 kněžské svěcení. Po návratu do pražské arcidiecéze byl v srpnu téhož roku ustanoven kaplanem v Neudorfu (dnes Trstěnice /u Mariánských Lázní/), 1891 tam byl jmenován administrátorem, 1893 složil farní zkoušku a následně jmenován farářem. Na základě výzvy Kryštofa kardinála Schönborna zažádal o farní beneficium v německé jazykové oblasti, ačkoli měl podle vlastního vyjádření s kázáním v němčině potíže. Přesto si byl vědom materiálně výhodného beneficia; od 1899 žádal několikrát o přeložení do české jazykové oblasti. 1901 usiloval o farní beneficium u Sv. Víta v Praze, kde argumentoval mj. pěveckým talentem a zájmem o liturgii katedrálních chrámů. 1893 a 1898 obdržel od konzistoře pochvalná uznání za horlivost ve světské pastoraci, školní katechezi a za snahu o zvelebení kostela. Zároveň mu arcibiskup Schönborn dal ústní příslib o přeložení na významnější pozici. 1903 byl povolán jako spirituál do arcibiskupského kněžského semináře v Praze; 1912 zvolen sídelním kanovníkem vyšehradským, 1938 jmenován proboštem. Pečoval o farní knihovnu a šířil katolické knihy. Volný čas věnoval charitativní činnosti. Podporoval časté přijímání eucharistie, v níž viděl nástroj podpory unionistických snah. Napsal několik pojednání a věnoval se i překladům. G. byl pohřben do kanovnické hrobky na Vyšehradském hřbitově v Praze.

D: překlad: J. Walter, Katolický kněz ve svém životě a působení, 1911.

L: Zemřel Msgre. ThC. L. G., in: Časopis katolického duchovenstva 1940, č. 6, s. 452; J. Tumpach – A. Podlaha, Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce roku 1913, 5, 1923, s. 2079; V. Petera, Géniové církve a vlasti. (dostupné z: www.cdct.cz/petera, stav k 21. 2. 2017).

P: Archiv pražského arcibiskupství III., karton 1522, personální spisy kněží. SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Konojedy 08, s. 239.

Tomáš W. Pavlíček