HALMA Oldřich 10.12.1907-21.3.1985: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 7: Řádka 7:
 
| místo úmrtí = Přerov
 
| místo úmrtí = Přerov
 
| povolání = 78- Hudební interpret
 
| povolání = 78- Hudební interpret
 
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 137-138
 
}}
 
}}
 +
'''HALMA, Oldřich''', ''* 10. 12. 1907 Přerov, † 21. 3. 1985 Přerov, sbormistr, pedagog''
 +
 +
Hudební nadání a vztah k hudbě získal od otce, železničního zřízence a amatérského muzikanta. 1918–28 studoval na gymnáziu a na učitelském ústavu v rodišti. Základy hry na housle dostal v hudební škole A. Břečky, věnovali se mu i kantoři M. Grégr a K. Mařík, později se učil harmonii a kontrapunkt u J. Čapky Drahlovského. Stal se členem mužského sboru Tyrš a symfonického orchestru Přerub. Od 1928 pokračoval ve studiích v houslové třídě na brněnské konzervatoři, kde na něho působili O. Vávra, G. Černušák, M. Koblížek a J. Kvapil. Na studium neměl dostatek peněz a po roce ho zanechal. Absolvoval důstojnickou školu v Olomouci a nastoupil jako učitel v Luhačovicích (1931/32), Uherském Brodě (1932–34) a v Uherském Hradišti (od 1934). Tam učil mj. matematiku a kreslení a byl rovněž ředitelem základní devítileté školy. 1934 se oženil s učitelkou Růženou, roz. Jůzovou, vychovávali spolu dceru Věru.
 +
 +
H. řídil mužské a smíšené sbory: studentský v Přerově, Pěvecké sdružení sokolské v Uherském Brodě a nakonec Svatopluk v Uherském Hradišti, tělesa pozvedl a propagoval slováckou lidovou píseň. Mezitím byl 1931 přijat do sbormistrovské školy OPUS v Brně, kterou zakončil po dvou letech veřejným vystoupením s J. Veselkou. 1939 vstoupil do Pěveckého sdružení moravských učitelů (PSMU), kde se uplatnil jako barytonista i spolupracovník a zástupce dirigenta J. Šoupala. 1943 převzal a oživil Slováckou filharmonii (od 1951 Slovácký symfonický orchestr) v Uherském Hradišti, při provádění kantátových skladeb účinkoval rovněž sbor Svatopluk. 1973 byl zvolen za uměleckého šéfa a dirigenta PSMU (1978 čestný dirigent) a sdružení opustil v dubnu 1980. Jako skladatel harmonizoval a upravoval slovácké lidové písně pro mužské, ženské, smíšené a dětské sbory, psal také scénickou hudbu, písně s doprovodem klavíru, skladby pro housle a klavír, jež zůstaly povětšinou v rukopisu.
 +
 +
Jeho bratr '''František H.''' (* 16. 10. 1912 Přerov, † 7. 2. 1994 Moravský Beroun) byl také hudebníkem. Během studia na gymnáziu se učil hře na violoncello na hudební škole Žerotín v Olomouci. 1932/33 se vzdělával soukromě u M. Škvora v Brně a 1939–43 u K. P. Sádla v Praze, 1946 absolvoval konzervatoř. 1940–42 byl členem Moravského klavírního tria v Olomouci spolu s Františkem a Cyrilem Černými. 1942 získal angažmá v orchestru Českého rozhlasu v Praze, v němž se stal 1944 koncertním mistrem. Často nahrával především drobnější skladby a uváděl violoncellové sonáty soudobých skladatelů. Kromě toho byl členem několika komorních uskupení: Pražského klavírního tria (1943–45), Heroldova kvarteta (1946–54) a Kociánova kvarteta (od 1955).
 +
 +
'''D:''' výběr: Slovácké pěsničky. Pro mužský sbor, 1945; Pod Javorinú. Lidové písně z moravsko-slovenského pomezí. Pro mužský sbor, 1981; Hore dolinami. Lidové písně z moravsko-slovenského pomezí. Pro smíšený sbor, 1985; Slovácká vonička. Lidové písně z moravskoslovenského pomezí, 1987; Slovácká vonička. Lidové písně ze Slovácka…, 1998; Vrť sa, děvča, 2005.
 +
 +
'''L:''' B. Urie, Čeští violoncellisté XVIII. – XX. století, 1946, s. 263–264; HS 1, s. 394; Z. Stárek, Slovník českých sbormistrů 1, 1982, s. 138–139; Hudební rozhledy 38, 1985, s. 265; M. Koubová, O. H. Pedagog, dirigent a upravovatel lidových písní, 1998 (diplomová práce, Pedagogická fakulta MU, Brno); O. Kudlík, Umělecký profil O. H., in: Malovaný kraj 40, 2004, č. 3, s. 9; Svatopluk 1894–2014. 120 let smíšeného pěveckého sboru Svatopluk v Uherském Hradišti, 2014, M. Uhrová (ed.); http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav ke 2. 2. 2017).
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/390724 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 +
Gustav Novotný
 +
 +
 +
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
Řádka 16: Řádka 34:
 
[[Kategorie:Přerov]]
 
[[Kategorie:Přerov]]
 
[[Kategorie:1985]]
 
[[Kategorie:1985]]
[[Kategorie: Přerov]]
+
[[Kategorie:Přerov]]

Verze z 29. 3. 2020, 17:25

Oldřich HALMA
Narození 10.12.1907
Místo narození Přerov
Úmrtí 21.3.1985
Místo úmrtí Přerov
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 137-138

HALMA, Oldřich, * 10. 12. 1907 Přerov, † 21. 3. 1985 Přerov, sbormistr, pedagog

Hudební nadání a vztah k hudbě získal od otce, železničního zřízence a amatérského muzikanta. 1918–28 studoval na gymnáziu a na učitelském ústavu v rodišti. Základy hry na housle dostal v hudební škole A. Břečky, věnovali se mu i kantoři M. Grégr a K. Mařík, později se učil harmonii a kontrapunkt u J. Čapky Drahlovského. Stal se členem mužského sboru Tyrš a symfonického orchestru Přerub. Od 1928 pokračoval ve studiích v houslové třídě na brněnské konzervatoři, kde na něho působili O. Vávra, G. Černušák, M. Koblížek a J. Kvapil. Na studium neměl dostatek peněz a po roce ho zanechal. Absolvoval důstojnickou školu v Olomouci a nastoupil jako učitel v Luhačovicích (1931/32), Uherském Brodě (1932–34) a v Uherském Hradišti (od 1934). Tam učil mj. matematiku a kreslení a byl rovněž ředitelem základní devítileté školy. 1934 se oženil s učitelkou Růženou, roz. Jůzovou, vychovávali spolu dceru Věru.

H. řídil mužské a smíšené sbory: studentský v Přerově, Pěvecké sdružení sokolské v Uherském Brodě a nakonec Svatopluk v Uherském Hradišti, tělesa pozvedl a propagoval slováckou lidovou píseň. Mezitím byl 1931 přijat do sbormistrovské školy OPUS v Brně, kterou zakončil po dvou letech veřejným vystoupením s J. Veselkou. 1939 vstoupil do Pěveckého sdružení moravských učitelů (PSMU), kde se uplatnil jako barytonista i spolupracovník a zástupce dirigenta J. Šoupala. 1943 převzal a oživil Slováckou filharmonii (od 1951 Slovácký symfonický orchestr) v Uherském Hradišti, při provádění kantátových skladeb účinkoval rovněž sbor Svatopluk. 1973 byl zvolen za uměleckého šéfa a dirigenta PSMU (1978 čestný dirigent) a sdružení opustil v dubnu 1980. Jako skladatel harmonizoval a upravoval slovácké lidové písně pro mužské, ženské, smíšené a dětské sbory, psal také scénickou hudbu, písně s doprovodem klavíru, skladby pro housle a klavír, jež zůstaly povětšinou v rukopisu.

Jeho bratr František H. (* 16. 10. 1912 Přerov, † 7. 2. 1994 Moravský Beroun) byl také hudebníkem. Během studia na gymnáziu se učil hře na violoncello na hudební škole Žerotín v Olomouci. 1932/33 se vzdělával soukromě u M. Škvora v Brně a 1939–43 u K. P. Sádla v Praze, 1946 absolvoval konzervatoř. 1940–42 byl členem Moravského klavírního tria v Olomouci spolu s Františkem a Cyrilem Černými. 1942 získal angažmá v orchestru Českého rozhlasu v Praze, v němž se stal 1944 koncertním mistrem. Často nahrával především drobnější skladby a uváděl violoncellové sonáty soudobých skladatelů. Kromě toho byl členem několika komorních uskupení: Pražského klavírního tria (1943–45), Heroldova kvarteta (1946–54) a Kociánova kvarteta (od 1955).

D: výběr: Slovácké pěsničky. Pro mužský sbor, 1945; Pod Javorinú. Lidové písně z moravsko-slovenského pomezí. Pro mužský sbor, 1981; Hore dolinami. Lidové písně z moravsko-slovenského pomezí. Pro smíšený sbor, 1985; Slovácká vonička. Lidové písně z moravskoslovenského pomezí, 1987; Slovácká vonička. Lidové písně ze Slovácka…, 1998; Vrť sa, děvča, 2005.

L: B. Urie, Čeští violoncellisté XVIII. – XX. století, 1946, s. 263–264; HS 1, s. 394; Z. Stárek, Slovník českých sbormistrů 1, 1982, s. 138–139; Hudební rozhledy 38, 1985, s. 265; M. Koubová, O. H. Pedagog, dirigent a upravovatel lidových písní, 1998 (diplomová práce, Pedagogická fakulta MU, Brno); O. Kudlík, Umělecký profil O. H., in: Malovaný kraj 40, 2004, č. 3, s. 9; Svatopluk 1894–2014. 120 let smíšeného pěveckého sboru Svatopluk v Uherském Hradišti, 2014, M. Uhrová (ed.); http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav ke 2. 2. 2017).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Gustav Novotný