Verze z 7. 4. 2021, 11:08, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

HANČL Jaroslav 26.4.1923-24.3.2005

Z Personal
Jaroslav HANČL
Narození 26.4.1923
Místo narození Králův Dvůr
Úmrtí 24.3.2005
Místo úmrtí Ostrava
Povolání 27- Hutník nebo metalurg
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 169

HANČL, Jaroslav, * 26. 4. 1923 Králův Dvůr (u Berouna), † 24. 3. 2005 Ostrava, metalurg, pedagog

Narodil se v rodině Jaroslava H. (1885–1960) a Marie, roz. Čermákové (1893–1985). Jeho sestra Marie, provd. Havlová (* 1925), se stala lékařkou. Otec byl nižším úředníkem na ředitelství železnic v Praze. H. navštěvoval reálné gymnázium v Berouně (1934–42). Po maturitě byl totálně nasazen jako dělník na stavbě a pomocný zámečník v železničních dílnách ve Zdicích. 1943/44 absolvoval abiturientský kurz na Vyšší průmyslové škole strojnické, který však vzhledem k uzavření školy nedokončil. Od 1944 byl nasazen do železnorudného dolu Zdice. Po osvobození se přihlásil ke studiu hutního inženýrství na Vysoké škole báňské v Ostravě, kde 1949 složil druhou státní zkoušku. Již 1947 však začal pracovat jako technický úředník ve Vítkovických železárnách, kde byl po ukončení školy zaměstnán jako hutní inženýr. Od 1950 působil v provozu vysokých pecí jako vedoucí skládky rud, rudných mostů a vysoké pece. Po vojenské prezenční službě se 1953 stal vedoucím směny vysokých pecí v Žofínské huti, 1954 byl přeložen do Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě-Kunčicích, kde byl pověřen vedením střediska přípravy vsázky a aglomerace. 1957 uspěl v konkurzu na Hutnickou fakultu VŠB v Ostravě, nastoupil jako asistent katedry výroby surového železa. Přednášel výrobu surového železa, obecnou metalurgii I, obecnou metalurgii a úpravnictví a vysoké pece – technologie a hutnictví železa. Vyučoval také v podnikových institutech Vítkovických železáren a Třineckých železáren. Ve vědecké práci se zabýval přípravou vysokopecní vsázky, zvláště problematikou spékání rud; získal několik patentů. Publikoval zejména v Hutnických listech. Vydal učební texty z oboru výroby železa a přípravy vysokopecní vsázky a aglomerace. Úzce spolupracoval s provozní praxí. Obhájil disertační práci Metoda výzkumu intenzifikace aglomeračního procesu (CSc. 1964) a 1965 habilitační spis Intenzifikace aglomeračního procesu a byl jmenován docentem v oboru výroby surového železa. Od 1962 vedl na fakultě ústav výroby železa. Působil v celostátní odborné skupině vysokých pecí ČVTS. 1956 se oženil s Marií, roz. Hlostovou (* 1927), s níž měl syna Jaroslava (* 1959).

D: výběr: Cvičení z výroby surového železa, 1961 (s J. Šárkem a H. Lvovou); Cvičení z výroby surového železa 2. Výpočtová cvičení, 1963; Hutnictví železa, 1965; Teorie výroby aglomerátu, 1967; Teorie homogenizace, 1967; Výpočtová cvičení z výroby surového železa, 1968 (s L. Brožem, K. Drabinou a Z. Demčíkem); Nové směry ve výrobě surového železa, 1968; Technologie těžkého průmyslu 1. Hutní prvovýroba, 1969 (s L. Kuchařem, J. Skálou a B. Šplíchalem); Železářství, 1972; Výpočtová cvičení z výroby surového železa, 1973 (s M. Novákem a L. Kratěnovou).

P: Archiv VŠB-TUO, Ostrava, fond rektorát, osobní spis J. H; fond HGF, spis ke jmenování docentem J. H.

Petr Kašing