Verze z 18. 2. 2021, 17:26, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

HANSEN Theophil 13.7.1813-17.2.1891

Z Personal
Theofil HANSEN
Narození 13.7.1813
Místo narození Kodaň (Dánsko)
Úmrtí 17.2.1891
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 194-195

HANSEN, Theophil, * 13. 7. 1813 Kodaň (Dánsko), † 17. 2. 1891 Vídeň (Rakousko), architekt

Od 1827/28 se věnoval studiu architektury u G. F. Hetsche na kodaňské akademii, která byla pod vlivem francouzské a římské architektury. Podnikl studijní cesty – přes Berlín, Prahu, Mnichov (1838 tam studoval u K. F. Schinkela), Veronu a Benátky se dostal až do Atén, kde byl činný jeho bratr Hans Christian H. (1803–1883), rovněž architekt. V Aténách zůstal osm let. H. cesty a poznání antické řecké a byzantské architektury i architektury benátské pozdní gotiky a rané renesance ovlivnily jeho pozdější tvorbu. V Aténách dokončil své stavby, mj. dům Dimitriou (1842–43; dnes Hotel Grande Bretagne) a kostel Zvěstování P. Marie (1842). Roku 1846 ho povolal ke spolupráci do Vídně jako svého asistenta architekt Ludwig Förster (podle jiných zdrojů řecko-rakouský bankéř Georg Simon von Sina). Odsud se ještě několikrát vrátil do Atén, aby dohlížel na stavby, které tam projektoval (Akademie věd, humanity a umění, od 1856; Zappeion, 1874–88, ad.). Ve Vídni se 1851 oženil s Försterovou dcerou Sophií, ta však krátce po svatbě zemřela. 1863 byl jmenován čestným občanem Vídně, o pět let později se stal profesorem na vídeňské Akademii výtvarných umění, kde patřili k jeho českým žákům např. Jan Koula, Karel Pařík, Vratislav Pasovský či Václav Roštlapil. 1867 byl nobilitován a 1883 při odchodu na odpočinek povýšen do stavu svobodných pánů. K jeho nejznámějším realizacím ve Vídni se řadí vojenské muzeum Arsenal (1856), burza (1874–77), a především budova říšské rady – Parlament (1874–83), jíž se na konci své kariéry H. vrátil k inspiraci antickou řeckou (helénistickou) architekturou, charakteristickou i pro Achilleion na Korfu (po 1880).

Podílel se však i na formování architektury v českých zemích, a to především v Brně, kde nejprve 1847–48 spolupracoval s Försterem na stavbě Kleinova paláce (dnes náměstí Svobody 15), inspirovaného nejranější benátskou renesancí, na němž jedinečným způsobem využil litinové prvky, které pocházely z železárny rodiny Kleinů v Sobotíně, a sloužily tak i k reklamním účelům. H. další díla měla už výraznou novorenesanční podobu, vycházející z římské a benátské vrcholné renesance. H. se účastnil budování Zemské nemocnice u sv. Anny (1865–68), která měla být původně přestavěna podle projektu Ing. Přerovského jen s H. úpravami. (Přestavba byla zastavena a 1868 byla za H. dohledu dokončena novostavba.) Jeho prací jsou také Pražákův palác čp. 535 na rozhraní Husovy a Besední ulice (dnes sídlo Moravské galerie Brno), který vznikal 1869–74, a z let 1871–73 pocházející Besední dům čp. 534 na rohu Husovy ulice 20 a Komenského náměstí 6 (dnes sídlo Filharmonie Brno). V Praze zřejmě projektoval Haasův obchodní dům, čp. 847/II Na Příkopě na Novém Městě pražském, první moderní stavbu svého druhu v Čechách, inspirovanou architekturou pozdní italské renesance; stavbu provedli 1869–71 Alfréd Kirpal a Aleš Linsbauer. (Vídeňská firma Haas a synové prodávala koberce a potahové látky.)

L: Wurzbach 7, s. 330–332; OSN 10, s. 862–863; Thieme–Becker 16, s. 11–12 (s další literaturou); ÖBL 2, s. 181–182 (se soupisem staveb); R. Wagner-Rieger – M. Reissberger, Th. v. H., Die Wiener Ringstraße VIII, Bd. 4, Wiesbaden 1980; Umělecké památky Prahy, Nové Město, R. Baťková (ed.), 1998, s. 471–472; Czeike 3, s. 51–52; Allgemeines Künstler-Lexikon 69, Berlin – New York 2011, s. 204–206; Th. H. – Klassische Eleganz im Alltag, A. Stiller (ed.), Salzburg–Wien 2013; A. Pittler – H. Schnell, Der Baumeister des Parlaments – Th. H. (1813–1891), Wien 2013; https://cs.wikipedia.org; https://encyklopedie.brna.cz; https://austria-forum.org (vše stav k 20. 9. 2018); Architektenlexikon Wien 1770–1945 (dostupné z: http://www.architektenlexikon.at; se soupisem díla a další literaturou, foto).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček