Verze z 19. 2. 2021, 09:37, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku HANSGIRG von Karl, Victor 5.8.1823-23.1.1877 na HANSGIRG Karl Viktor 5.8.1823-23.1.1877 bez založení přesměrování)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

HANSGIRG Karl Viktor 5.8.1823-23.1.1877

Z Personal
Karl Viktor HANSGIRG
Narození 5.8.1823
Místo narození Plzeň
Úmrtí 23.1.1877
Místo úmrtí Jáchymov
Povolání 63- Spisovatel
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 196

HANSGIRG, Karl Viktor, * 5. 8. 1823 Plzeň, † 23. 1. 1877 Jáchymov, básník, úředník

Syn krajského hejtmana v Plzni, magistrátního rady Josefa H. (* 5. 8. 1791 Praha) a Elisabethy, roz. Ebertové; synovec spisovatele Karla Leopolda Felixe Egona Eberta (1801–1882). Absolvoval gymnázium a vystudoval práva na pražské univerzitě, 1846 nastoupil do zemské politické správy. Postupně působil na hejtmanstvích v Mladé Boleslavi, Plané, Plzni, Kaplici, Vimperku a Kašperských Horách, byl krajským komisařem na místodržitelství, od 1869 okresním hejtmanem v Jáchymově. Upozornil na sebe především jako německy píšící básník, propagátor českého zemského a rakouského patriotismu. Publicisticky přispíval do pražských periodik Libussa, Ost und West a Bohemia. Byl autorem formálně vytříbených a myšlenkově sevřených básnických sbírek: Heimatstimmen (1844), na počest maršála Radeckého vydal Lorbeer- und Eichenblätter (1858), Liederbuch für Deutsche in Böhmen (1864), Kaiserkronen und Schwertlilien (1868), Glockenstimmen (1871). Jeho dílo vyvrcholilo sbírkou sonetů Liebe und Leben (1873) a eposem Orient und Okzident (1876). S menším zdarem se pokusil o romány Begebnisse auf einem böhmischen Grenzschlosse (1863) a Ich oder Du (1871). K pětadvacátému jubileu vlády císaře Františka Josefa I. složil slavnostní hru Des Kaisers Gnadenquell (1873). Jeho báseň An mein theueres Vaterland zhudebnil V. J. Tomášek: S ním a s jeho žáky, např. s E. Hanslickem, H. udržoval přátelské vztahy. 1854 veršem oslavil svatbu císaře Františka Josefa I. Po svém strýci K. E. Ebertovi zdědil rytířský titul. Jeho bratrancem byl Antonín H. (1806–1877). Bratr Leo H. (* 9. 12. 1837 Jičín), právník, byl okresním hejtmanem v Žamberku, Příbrami a v Plzni, místodržitelským a dvorním radou.

H. žena Teresia, roz. Tobischová (* 28. 3. 1833 České Budějovice, † 1908 Štýrský Hradec, Rakousko), vydala pod pseud. Theodor Reinwald ve své době úspěšný román Dunkle Fügungen (1862) a sbírku povídek Gesammelte Novellen (1874).

L: Wurzbach 7, s. 332; RSN 3, s. 638; K. Leimbach, Die deutschen Dichter der Neuzeit und Gegenwart 3, 1883, s. 205–208; ADB 49, s. 766–768; OSN 10, s. 864–865; ÖBL 2, s. 183; E. Hanslick, Aus meinem Leben, P. Wapnewski (ed.), Kassel–Basel 1987, rejstřík; A. Špiritová, Slovník představitelů státní správy, 1993, s. 59–60.

P: SOA, Plzeň, Sbírka matrik, Plzeň 008, N 1810–1826, pag. 508; https://www.kohoutikriz.org/ (stav k 26. 3. 2018).

Martin Kučera