HARBUVAL a CHAMARÉ Jan Ludvík 12.6.1701-28.4.1764: Porovnání verzí

Z Personal
(HARBUVAL_Chamaré_Jan_Ludvík_1701-1764)
 
m (Holoubková přesunul stránku HARBUVAL Chamaré Jan Ludvík 1701-1764 na HARBUVAL a CHAMARÉ Jan Ludvík 12.6.1701-28.4.1764 bez založení přesměrování)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Jan Ludvík HARBUVAL Chamaré
+
| jméno = Jan Ludvík HARBUVAL a CHAMARÉ
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1701
+
| datum narození = 12.6.1701
| místo narození = Rottenburg nad Nekarem
+
| místo narození = Rottenburg am Neckar (Německo)
| datum úmrtí = 1764
+
| datum úmrtí = 28.4.1764
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu
 
| povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan Ludvík HARBUVAL Chamaré
+
|citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 235-236
 +
}}
 +
'''HARBUVAL a CHAMARÉ, Jan Ludvík''', ''* 12. 6. 1701 Rottenburg am Neckar (Německo), † 28. 4. 1764 Praha, komerční úředník, manufakturní podnikatel''
 +
 
 +
Předkové pocházeli z hrabství Artois na pomezí dnešní Francie a  Belgie, kde se jméno rodu Harbuval uvádí počátkem
 +
12. století. Jeho členové sloužili v armádě nejprve španělským,
 +
později rakouským Habsburkům. Původ rodového jména
 +
se váže k  důstojníkovi Janu Baptistu H., španělskému plukovníkovi, jenž se 1555 vyznamenal při dobývání pevnosti Thauris (Tabríz) v Persii. H. otec sloužil jako podplukovník
 +
dragounů ve vojsku Evžena Savojského ve válkách o dědictví
 +
španělské, kde 11. 11. 1701 padl při bitce o most u Soncina
 +
v severní Itálii. Jeho vdova Jana Rosina, roz. Fritschová, se poté
 +
vrátila s dítětem do Slezska, odkud pocházela, na statek Altwasser u Waldenburgu (Stary Zdrój u Wałbrzychu). Vzdělání
 +
H. získal na Královské rytířské akademii v Lehnici, kde studoval s podporou císařského dvora. 1727 byl povýšen do stavu
 +
svobodných pánů, 1732 po absolvování akademie pro své prokazatelné schopnosti jmenován jejím ředitelem a také vládním
 +
radou v Lehnickém knížectví. Vedle statku Altwasser vlastnil
 +
po matce i statky Klonice (dnes Kłonice) a Reppersdorf (nyní
 +
Godziszowa) v Javorském knížectví.
 +
 
 +
Po okupaci většiny Slezska pruským králem Fridrichem II.
 +
1741 byl Prusy zatčen na základě udání, že udržuje politické
 +
styky s  vídeňským dvorem, a  internován v  pevnosti v  Hlohově. Obvinění se neprokázalo, proto byl po roce propuštěn
 +
na revers s tím, že nic nepodnikne proti pruskému králi. Již
 +
předtím rezignoval na místo ředitele akademie a  stáhl se na
 +
své statky, ty postupně prodal a rozhodl se legálně vystěhovat
 +
ze země, což mu umožnily rakousko-pruské mírové smlouvy.
 +
V Čechách 1746 zakoupil panství Potštejn v Hradeckém kraji,
 +
1750 jménem své manželky Anny Barbory ještě přikoupil větší
 +
panství Nové Hrady v Chrudimském kraji. V Potštejně, kde
 +
chybělo panské sídlo, přestavěl pro pohodlí své rodiny hospodářský dvůr na barokní zámek, zčásti dokončený 1749.
 +
 
 +
Marie Terezie ho 1751 za věrnost povýšila do hraběcího stavu
 +
a 1754 jmenovala (po postátnění krajských úřadů) komerčním
 +
radou v Chrudimském kraji. Na přelomu 1754–55 navštívil
 +
ve Vídni předsedu komerčního direktoria hraběte Rudolfa
 +
Chotka, jenž ho pověřil organizací českého plátenictví; současně byl přijat na audienci u císařského dvora. Od 1755 působil jako ředitel veškeré výroby příze a plátna v severovýchodních Čechách. Jako znalec slezské plátenické výroby založil již
 +
1754 bělidla plátna na svých panstvích v Potštejně a v Nových
 +
Hradech. 1755 ho Chotek pověřil zřízením c. k. plátenického
 +
magazínu v Potštejně, který tam byl postaven za státní peníze. Podnik, jehož ředitelem byl H. jmenován, měl v severovýchodních Čechách nakupovat a upravovat hrubá plátna tkalců, a tak zajišťovat přadlákům a tkalcům výdělek a zároveň tím
 +
čelit pruské agitaci, která je nabádala, aby odešli z monarchie.
 +
V Potštejně rovněž zorganizoval přádelní a tkalcovskou školu,
 +
kde se poddaní z okolních panství učili příst a tkát jemnou přízi a plátno. Ve městě od 1755 provozoval a každodenně osobně
 +
řídil c. k. manufakturu na výrobu jemných pláten, pro kterou
 +
získal personál také ze Slezska. V této souvislosti tam vznikla
 +
nová čtvrť s domky tkalců, dodnes nazývaná Fabrika. Vybělené
 +
a upravené plátno z obou podniků bylo určeno pro zahraniční
 +
trhy, kde mělo konkurovat tzv. slezskému plátnu (to se však
 +
původně také tkalo v Čechách). Plátno bylo posíláno povozy
 +
přes Vídeň do jadranských přístavů Terstu a Fiume (nyní Rijeka, Chorvatsko) a poté loďmi do španělského přístavu Cádizu, odkud šlo do jihoamerických a středoamerických kolonií, objevilo se však i v severoamerické Philadelphii.
 +
 
 +
1757 byl H. za zásluhy jmenován přísedícím komerčního konsesu v Praze, 1761 viceprezidentem tohoto úřadu. K pobytu
 +
v Praze mu sloužil vlastní palác. V duchu merkantilistických
 +
ekonomických zásad se vyslovoval prostřednictvím svých memorand k otázkám výroby a obchodu s plátnem do zahraničí,
 +
ale také k širším hospodářským otázkám zahraničního obchodu habsburské monarchie.
 +
 
 +
V důsledku sedmileté války byla činnost potštejnského podniku několikrát přerušena z obavy před vpádem Prusů do Čech,
 +
kdy H. hrozilo zatčení pro jeho protipruskou hospodářskou
 +
politiku. 1757 muselo být celé zařízení naloženo i se zásobami
 +
plátna na vozy a odvezeno do Schwechatu (u Vídně), kde mu
 +
byly přiděleny prostory části tamní státní bavlnářské manufaktury, 1761 se vrátilo do Potštejna a kvůli nepříznivým okolnostem v době války a nedostatku peněz k nákupům plátna se
 +
Chotek rozhodl předat potštejnský c. k. magazín do režie H.,
 +
který již takto provozoval běličské a úpravářské manufaktury
 +
v Potštejně a v Nových Hradech. Ve státní režii zůstala v Potštejně jen výroba jemného a taženého plátna.
 +
 
 +
H. zemřel náhle za pobytu v  Praze a  pohřben byl v  kostele
 +
Panny Marie Na Louži (Ad lacum) na Starém Městě pražském
 +
(na dnešním Mariánském náměstí), který byl v době josefínských reforem zbořen. H. byl třikrát ženatý, z třetího manželství s Annou Barborou, roz. Sannigovou, pocházely tři děti,
 +
mezi nimi syn Jan Antonín (1737–1808).
 +
 
 +
'''L:''' A. Klíma, Manufakturní období v Čechách, 1955, s. 320–337; B. Smutný,
 +
J. L. H. Ch. a jeho hospodářská a organizační činnost, in: Sborník prací východočeských archivů 1, 1970, s. 81–100; týž, Dvě cesty J. L. H. a Ch. do Krkonoš r. 1755, in: Krkonoše–Podkrkonoší 7, 1983, s. 91–98; týž, J. L. H. a Ch., zakladatel plátenické manufaktury v Potštejně a jeho rodina, in: Procházka staletími. Sborník k padesátinám PhDr. Vladimíra Wolfa, in: Dissertationes historicae 1,
 +
1993, s.  159–168; týž, Loscani a  Ch. o  východočeském plátenictví. Studie
 +
o hospodářské politice habsburské monarchie mezi slezskými válkami a válkou
 +
sedmiletou a edice korespondence z let 1754–1757, in: Sborník prací východočeských archivů. Supplementum 2, 1998; týž, Potštejnská manufaktura na česko-kladském pomezí. Studie o východočeském plátenictví v letech 1754–1761,
 +
in: Kladský sborník. Supplementum 4, 2002; týž, J. L. H. a Ch. – merkantilista, manufakturista a milovník vína, in: Dějiny vinařství na Moravě. Sborník
 +
z  konference 16.–17. září 2004 ve Slavkově u  Brna, 2005, s.  153–155; týž,
 +
Johann Ludwig Graf v. H. und Ch. Manufakturunternehmer und Merkantilist
 +
der Theresianischen Ära in Böhmen, in: Adel und Wirtschaft. Lebensunterhalt
 +
der Adeligen in der Moderne. Studien zum Mitteleuropäischen Adel 2, I. Cerman – L. Velek (eds.), München 2007, s. 85–118; týž, Adam Wagner, trutnovský měšťan a obchodník s plátnem a jeho korespondence s J. L. hr. H. a Ch.
 +
v roce 1755, in: Královéhradecko 4, 2007, s. 399–409; V. Kratochvíl, Potštejn
 +
pod erbem rodu H. Ch., 2008; týž, O rodu Ch., 2015.
 +
 
 +
'''P:''' SOA, Zámrsk, fond Rodinný archiv H. a Ch. Potštejn (inventář B. Smutný,
 +
2004); fond Velkostatek Potštejn a fond Velkostatek Nové Hrady.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/dea520b2-b49b-4125-a8d9-50fe4500f372 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Bohumír Smutný
 +
 
  
== Literatura ==
 
Podnikatelé, 154-5;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]]
 
[[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]]
  
 
[[Kategorie:1701]]
 
[[Kategorie:1701]]
[[Kategorie:Rottenburg_nad_Nekarem]]
+
[[Kategorie:Rottenburg am Neckar]]
 
[[Kategorie:1764]]
 
[[Kategorie:1764]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 1. 3. 2021, 12:23

Jan Ludvík HARBUVAL a CHAMARÉ
Narození 12.6.1701
Místo narození Rottenburg am Neckar (Německo)
Úmrtí 28.4.1764
Místo úmrtí Praha
Povolání 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 235-236

HARBUVAL a CHAMARÉ, Jan Ludvík, * 12. 6. 1701 Rottenburg am Neckar (Německo), † 28. 4. 1764 Praha, komerční úředník, manufakturní podnikatel

Předkové pocházeli z hrabství Artois na pomezí dnešní Francie a Belgie, kde se jméno rodu Harbuval uvádí počátkem 12. století. Jeho členové sloužili v armádě nejprve španělským, později rakouským Habsburkům. Původ rodového jména se váže k důstojníkovi Janu Baptistu H., španělskému plukovníkovi, jenž se 1555 vyznamenal při dobývání pevnosti Thauris (Tabríz) v Persii. H. otec sloužil jako podplukovník dragounů ve vojsku Evžena Savojského ve válkách o dědictví španělské, kde 11. 11. 1701 padl při bitce o most u Soncina v severní Itálii. Jeho vdova Jana Rosina, roz. Fritschová, se poté vrátila s dítětem do Slezska, odkud pocházela, na statek Altwasser u Waldenburgu (Stary Zdrój u Wałbrzychu). Vzdělání H. získal na Královské rytířské akademii v Lehnici, kde studoval s podporou císařského dvora. 1727 byl povýšen do stavu svobodných pánů, 1732 po absolvování akademie pro své prokazatelné schopnosti jmenován jejím ředitelem a také vládním radou v Lehnickém knížectví. Vedle statku Altwasser vlastnil po matce i statky Klonice (dnes Kłonice) a Reppersdorf (nyní Godziszowa) v Javorském knížectví.

Po okupaci většiny Slezska pruským králem Fridrichem II. 1741 byl Prusy zatčen na základě udání, že udržuje politické styky s vídeňským dvorem, a internován v pevnosti v Hlohově. Obvinění se neprokázalo, proto byl po roce propuštěn na revers s tím, že nic nepodnikne proti pruskému králi. Již předtím rezignoval na místo ředitele akademie a stáhl se na své statky, ty postupně prodal a rozhodl se legálně vystěhovat ze země, což mu umožnily rakousko-pruské mírové smlouvy. V Čechách 1746 zakoupil panství Potštejn v Hradeckém kraji, 1750 jménem své manželky Anny Barbory ještě přikoupil větší panství Nové Hrady v Chrudimském kraji. V Potštejně, kde chybělo panské sídlo, přestavěl pro pohodlí své rodiny hospodářský dvůr na barokní zámek, zčásti dokončený 1749.

Marie Terezie ho 1751 za věrnost povýšila do hraběcího stavu a 1754 jmenovala (po postátnění krajských úřadů) komerčním radou v Chrudimském kraji. Na přelomu 1754–55 navštívil ve Vídni předsedu komerčního direktoria hraběte Rudolfa Chotka, jenž ho pověřil organizací českého plátenictví; současně byl přijat na audienci u císařského dvora. Od 1755 působil jako ředitel veškeré výroby příze a plátna v severovýchodních Čechách. Jako znalec slezské plátenické výroby založil již 1754 bělidla plátna na svých panstvích v Potštejně a v Nových Hradech. 1755 ho Chotek pověřil zřízením c. k. plátenického magazínu v Potštejně, který tam byl postaven za státní peníze. Podnik, jehož ředitelem byl H. jmenován, měl v severovýchodních Čechách nakupovat a upravovat hrubá plátna tkalců, a tak zajišťovat přadlákům a tkalcům výdělek a zároveň tím čelit pruské agitaci, která je nabádala, aby odešli z monarchie. V Potštejně rovněž zorganizoval přádelní a tkalcovskou školu, kde se poddaní z okolních panství učili příst a tkát jemnou přízi a plátno. Ve městě od 1755 provozoval a každodenně osobně řídil c. k. manufakturu na výrobu jemných pláten, pro kterou získal personál také ze Slezska. V této souvislosti tam vznikla nová čtvrť s domky tkalců, dodnes nazývaná Fabrika. Vybělené a upravené plátno z obou podniků bylo určeno pro zahraniční trhy, kde mělo konkurovat tzv. slezskému plátnu (to se však původně také tkalo v Čechách). Plátno bylo posíláno povozy přes Vídeň do jadranských přístavů Terstu a Fiume (nyní Rijeka, Chorvatsko) a poté loďmi do španělského přístavu Cádizu, odkud šlo do jihoamerických a středoamerických kolonií, objevilo se však i v severoamerické Philadelphii.

1757 byl H. za zásluhy jmenován přísedícím komerčního konsesu v Praze, 1761 viceprezidentem tohoto úřadu. K pobytu v Praze mu sloužil vlastní palác. V duchu merkantilistických ekonomických zásad se vyslovoval prostřednictvím svých memorand k otázkám výroby a obchodu s plátnem do zahraničí, ale také k širším hospodářským otázkám zahraničního obchodu habsburské monarchie.

V důsledku sedmileté války byla činnost potštejnského podniku několikrát přerušena z obavy před vpádem Prusů do Čech, kdy H. hrozilo zatčení pro jeho protipruskou hospodářskou politiku. 1757 muselo být celé zařízení naloženo i se zásobami plátna na vozy a odvezeno do Schwechatu (u Vídně), kde mu byly přiděleny prostory části tamní státní bavlnářské manufaktury, 1761 se vrátilo do Potštejna a kvůli nepříznivým okolnostem v době války a nedostatku peněz k nákupům plátna se Chotek rozhodl předat potštejnský c. k. magazín do režie H., který již takto provozoval běličské a úpravářské manufaktury v Potštejně a v Nových Hradech. Ve státní režii zůstala v Potštejně jen výroba jemného a taženého plátna.

H. zemřel náhle za pobytu v Praze a pohřben byl v kostele Panny Marie Na Louži (Ad lacum) na Starém Městě pražském (na dnešním Mariánském náměstí), který byl v době josefínských reforem zbořen. H. byl třikrát ženatý, z třetího manželství s Annou Barborou, roz. Sannigovou, pocházely tři děti, mezi nimi syn Jan Antonín (1737–1808).

L: A. Klíma, Manufakturní období v Čechách, 1955, s. 320–337; B. Smutný, J. L. H. Ch. a jeho hospodářská a organizační činnost, in: Sborník prací východočeských archivů 1, 1970, s. 81–100; týž, Dvě cesty J. L. H. a Ch. do Krkonoš r. 1755, in: Krkonoše–Podkrkonoší 7, 1983, s. 91–98; týž, J. L. H. a Ch., zakladatel plátenické manufaktury v Potštejně a jeho rodina, in: Procházka staletími. Sborník k padesátinám PhDr. Vladimíra Wolfa, in: Dissertationes historicae 1, 1993, s. 159–168; týž, Loscani a Ch. o východočeském plátenictví. Studie o hospodářské politice habsburské monarchie mezi slezskými válkami a válkou sedmiletou a edice korespondence z let 1754–1757, in: Sborník prací východočeských archivů. Supplementum 2, 1998; týž, Potštejnská manufaktura na česko-kladském pomezí. Studie o východočeském plátenictví v letech 1754–1761, in: Kladský sborník. Supplementum 4, 2002; týž, J. L. H. a Ch. – merkantilista, manufakturista a milovník vína, in: Dějiny vinařství na Moravě. Sborník z konference 16.–17. září 2004 ve Slavkově u Brna, 2005, s. 153–155; týž, Johann Ludwig Graf v. H. und Ch. Manufakturunternehmer und Merkantilist der Theresianischen Ära in Böhmen, in: Adel und Wirtschaft. Lebensunterhalt der Adeligen in der Moderne. Studien zum Mitteleuropäischen Adel 2, I. Cerman – L. Velek (eds.), München 2007, s. 85–118; týž, Adam Wagner, trutnovský měšťan a obchodník s plátnem a jeho korespondence s J. L. hr. H. a Ch. v roce 1755, in: Královéhradecko 4, 2007, s. 399–409; V. Kratochvíl, Potštejn pod erbem rodu H. Ch., 2008; týž, O rodu Ch., 2015.

P: SOA, Zámrsk, fond Rodinný archiv H. a Ch. Potštejn (inventář B. Smutný, 2004); fond Velkostatek Potštejn a fond Velkostatek Nové Hrady.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Bohumír Smutný