Verze z 15. 3. 2021, 21:09, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

HAUF Miroslav 24.7.1919-15.2.1999

Z Personal
Miroslav HAUF
Narození 24.7.1919
Místo narození Praha-Libeň
Úmrtí 15.2.1999
Místo úmrtí Praha
Povolání 13- Geodet nebo kartograf
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 299-300

HAUF, Miroslav, * 24. 7. 1919 Praha-Libeň, † 15. 2. 1999 Praha, geodet

Vystudoval reálné gymnázium a Vysokou školu speciálních nauk ČVUT; studia dokončil až po druhé světové válce (Ing. 1947). Na škole zůstal jako asistent nižší geodézie u Josefa Ryšavého. Zaměřil se na měření specifického typu objektů, totiž podzemních prostor (Dr. techn. 1951). Na fakultě vybudoval geodetickou laboratoř. 1961 byl na stáži v Institute Géographique National v Paříži. Po návratu nastoupil na katedru vyšší geodézie Josefa Böhma, kde se habilitoval, 1966 získal vědeckou hodnost CSc. a 1972 byl jmenován profesorem. 1971–84 vedl katedru vyšší geodézie na ČVUT, přednášel elektronické metody měření a aplikovanou optiku. Jeho pedagogická činnost byla oceněna stříbrnou Felberovou medailí ČVUT. Řadu let byl členem redakční rady časopisu Geodetický a kartografický obzor a národního komitétu Mezinárodní federace zeměměřičů (FIG). Patřil k aktivním sportovcům a sportovním funkcionářům (TJ Meteor Praha, Sokol Libeň). Byl pohřben v Praze v Libni.

D: Gyrotheodolity, 1968; Digitální theodolity se základy automatizace měřických prací, 1969; Základy elektronických metod v geodesii. Návody ke cvičení, 1970; Elektronické theodolity a tacheometry, 1974 (též rusky); Metodický návod pro usměrňování stran základní vytyčovací sítě metra gyroteodolitem (s M. Herdou), 1976; Elektronické měření délek 1–3, 1977–1980; Aplikovaná optika, 1981; Geodézie (vedoucí kolektivu), 1982.

L: výroční články: Geodetický a kartografický obzor 25/67, 1979, č. 4, s. 116; č. 8, s. 205; 30/72, 1984, č. 9, s. 229; 35/77, 1989, č. 7, s. 181; nekrolog, in: Zeměměřič 8/35, 1999, č. 3.

P: Archiv ČVUT, Praha, osobní spis.

Jiří Martínek