HELLICH Jan 19.1.1850-30.9.1931

Z Personal
Jan HELLICH
Narození 19.1.1850
Místo narození Poděbrady
Úmrtí 30.9.1931
Místo úmrtí Poděbrady
Povolání 52- Archeolog
53- Historik
16- Farmakolog nebo farmaceut
63- Spisovatel
7- Zoolog
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 463-464

HELLICH, Jan (Emanuel Vincenc), * 19. 1. 1850 Poděbrady, † 30. 9. 1931 Poděbrady, lékárník, archeolog, muzejník, přírodovědec

Syn lékárníka Emanuela H. (1801–1874) a Marie, roz. Všetečkové (1814–1877). H. absolvoval 1864 Akademické gymnázium v Praze, 1864–69 praktikoval v lékárnách, 1871 dokončil studia na pražské univerzitě a byl jmenován magistrem farmacie. Po otcově smrti se 1874 natrvalo vrátil do Poděbrad, kde se ujal vedení rodinné lékárny, péče o matku a nezaopatřené bratry.

Od dětství miloval přírodu a po návratu do rodiště začal zakládat své sbírky. Ovlivněn strýcem botanikem Františkem Všetečkou vytvářel vlastní herbář. Bratr Alois mu posílal vzácné rostliny z Vestfálska, Alp, Srbska (ale také antické mince do numismatické sbírky). V době pražských studií H. začala zajímat geologie. Vyměňoval si zkameněliny a minerály s moravskými sběrateli, sbírku rozmnožoval vlastními nálezy z okolí Poděbrad. Exempláře brouků a jiného hmyzu mu zasílali lesníci z lokalit v Rakousku, Kraňsku a Dalmácii; vlastní sběry prováděl na Poděbradsku a v širším Polabí. 1896 přestěhoval prof. A. Frič výzkumnou hydrobiologickou stanici ze Šumavy do Poděbrad, kde se H. postaral o její umístění u starého labského ramene Skupice a aktivně se podílel na výzkumu vodní fauny. K jeho poctě K. Thon pojmenoval nový druh místní vodule Hydrophanthes hellichi Thon (1899).

Široké zájmy inspirovaly H. k vytváření nových sbírek paleontologických, mineralogických, zoologických, archeologických a numismatických. 1902 založil Městské muzeum v Poděbradech; první prostory pro ně poskytla Občanská záložna. Jeho základní fond tvořily bohaté kolekce, které mu H. věnoval. Mnoho let o tuto instituci pečoval a stále ji obohacoval novými přírůstky. Stejně neúnavně konal v muzeu přednášky. 1910 vydal Průvodce sbírkami musea Poděbradska; agilně korespondoval a spolupracoval s dalšími muzejníky. 1901 se stal prvním a dlouholetým předsedou Spolku muzea Poděbradska, od 1907 byl konzervátorem Státní památkové péče pro Poděbrady a další okresy na sever odtud. 1919 vznikl Svaz českých muzeí a H. se stal jeho předsedou. Celoživotně shromažďoval materiály z městského a zámeckého archivu, připravoval topografii Poděbrad, která sice tiskem nevyšla, jeho zachované poznámky přesto zůstaly cenným pramenem k historii regionu. Dílčí poznatky však často publikoval v dobových periodikách i odborných časopisech (Věstník Poděbradska, Polabské noviny ad.).

Mezi jeho zájmy nakonec převážila archeologie: 1889 se spojil s prof. J. L. Píčem k průzkumu středního Polabí a jako čelný pracovník vznikající neformální „Píčovy družiny“ se stal členem Archeologické komise ČAVU a předsedou prehistorické sekce Archeologického sboru NM. Proto byl po Píčově smrti zvolen inspektorem prehistorické sbírky NM (1912) a 1916–18 vedl výzkumy NM na pravěkém a raně středověkém hradišti na Zámkách u Bohnic. Od počátku devadesátých let publikoval zejména v Památkách archeologických; zkoumal pohřebiště doby bronzové (Plaňany, Sadská, Opolany), laténské (Dobšice), římské (Pňov) i raného středověku (Libice nad Cidlinou), zachránil nálezy pravěkého zlata (Velim-Skalka, Sokoleč); na tomto základě dokázal jako jediný z „družiny“ přejít i k teoretické práci. 1923 uveřejnil první studii o podobě zaniklých středověkých vesnic v Čechách.

H. se v Poděbradech čile účastnil veřejného života. Stál v čele výboru Občanské záložny, představenstva měšťanského pivovaru, působil v poděbradských spolcích, od 1877 byl členem obecního zastupitelstva a městské rady, 1883–96 město spravoval jako starosta. Zasloužil se o založení městského divadla, knihovny (1871), obnovu havířského kostelíku na okraji Poděbrad (1896), jako předseda Spolku pro postavení jezdeckého pomníku krále Jiřího inicioval jeho realizaci B. Schnirchem. Podílel se také na obnovení původně neúspěšných vrtů při hledání vody, během nichž se 1905 našel silný pramen minerální železité vody, která ve 20. století přinesla Poděbradům prosperitu jako lázeňskému městu. 1903 ho město za zásluhy jmenovalo čestným občanem, čestné členství mu udělila řada místních spolků. V Poděbradech se nachází H. pamětní deska; byl pohřben v rodinné hrobce.

S manželkou Růženou (* 21. 11. 1858 Poděbrady, † 17. 2. 1904 Poděbrady), dcerou soudce Karla Havlíka (1811–1884), měl šest dětí; Karel (* 28. 9. 1878 Poděbrady, † 14. 6. 1956 Poděbrady) vystudoval filozofii a farmacii; Jarmila (1889 až 1986) se stala dětskou lékařkou.

D: Nálezy a popisy římských mincí na Poděbradsku, in: PA 15, 1892, s. 675 až 680; Archeologický výzkum ve středních Čechách (s J. L. Píčem ad.), 1893; Novější výzkumy v okolí Libice u Poděbrad, in: PA 17, 1897, s. 671–693; Pohřebiště latèneské v Dobšicích blíže Libněvsi, in: tamtéž 19, 1900, s. 89–110; Kostrové hroby latèneské na Poděbradsku, in: tamtéž, s. 183–188, 385 až 390; Libice, knížecí sídlo Slavníkovo, 1901; Kde ležel hrad Oldřiš? in: PA 20, 1903, s. 323–330, 405–422, 555–564; Pravěk Poděbradska (separát ze sborníku Poděbradsko) 1906; Poklady předvěkého zlata z Poděbradska, in: PA 25, 1913, s. 27–36, 67–79; Žárové hroby mladšího období římského u Piněva blíže Poděbrad, in: tamtéž 26, 1914, s. 141–150, 187–209; Nové nálezy římských mincí na Poděbradsku, in: tamtéž 28, 1916, s. 7–18; Památník Musea Poděbradska 1902–1916, 1917; Výzkumy na hradišti a tvrzi Havraňské u Poděbrad, in: PA 30, 1918, s. 35–37; Žárové hroby mladšího období římského u Piněva a jejich význam, in: tamtéž, s. 149–182; Žárové hroby z doby císařství římského na Poděbradsku, in: tamtéž 31, 1919, s. 88–97; Žárové hroby typu latèneského „Na Horkách“ u Velkých Opolan na Poděbradsku, in: tamtéž, s. 148–153; Žárové hroby z přechodní doby neolitické na Poděbradsku, in: tamtéž 32, 1921, s. 219–233; Žárový hrob typu bylanského s hliněnými amulety v Poděbradech, in: Obzor praehistorický 2, 1923, s. 1–8; Příspěvek k podobě zaniklých osad na Poděbradsku, in: Časopis pro dějiny venkova 10, 1923, s. 1–18, 65–78 (přetisk, in: Polabí 21, 1981, s. 2–34); Žárové hroby se zvoncovitými poháry na Poděbradsku, in: Obzor praehistorický 3, 1924, s. 113–118; Nádobka v podobě zviřátka v lužické popelnici z Kluků, in: PA 36, 1928, s. 100 až 102; Lužická žárová pohřebiště u Poděbrad, in: Polabí 21, 1981, s. 35–51.

L: Vesmír 32, 1903, s. 226; 33, 1904, s. 49–50; OSN 11, s. 75; 28, s. 555; OSND 2/2, s. 1074; J. Schránil, J. H. k pětasedmdesátinám, in: ČSPSČ 33, 1925, s. 4–7; ČBS, s. 204; Tomeš 1, s. 444; Koleška 3, s. 95; Kutnar, s. 592; Sklenář, s. 215–216 (se soupisem archeologického díla a další literaturou); nekrolog, A. Stocký, Ph.Mg. J. H. †, in: PA 37, 1931, s. 25–27; F. Macháček, J. H., in: Časopis pro dějiny venkova 18, 1931, s. 257–265; ČČH 38, 1932, č. 1, s. 204; J. Špét, Podíl J. H. na rozvoji českého muzejnictví, in: Vlastivědný zpravodaj Polabí 9, 1969, č. 1–6, s. 33–38; V. Švarc et al., Pocta J. H., 1972; R. Turek, Tři hellichovské generace, in: Polabí 19, 1979, s. 59–65; J. Hladík, Biografie lékárníků. Lékárník archeolog – J. H., in: Jihočeský sborník příspěvků k dějinám farmacie, 1980, s. 201–203; V. Sakař, H. podíl na poznávání doby římské v Čechách, in: Polabí 21, 1981, s. 121–124; P. Vácha, 50 let od smrti J. H., in: Numismatické listy 37, 1982, s. 58–59; J. Hanzalová, Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v České republice, 1997, s. 180; P. Vácha, H. dokumentace zvonů z let 1916–1918 (k 70. výročí úmrtí J. H.), in: Vlastivědný zpravodaj Polabí 34, 2000, s. 88–116; P. Šorm, 100 let muzea v Poděbradech, in: tamtéž 36, 2002, s. 4–45; T. Klír, Výzkumy J. H. na středověkých lokalitách Poděbradska, in: Studia mediaevalia Pragensia 5, 2005, s. 61–111; P. Šorm, J. H. a jeho Topografie města Poděbrad, in: tamtéž 41, 2010, s. 93–123; J. Šanderová, Kliment Čermák – J. H. – Albín Stocký – představitelé českého muzejnictví přelomu 19. a 20. století, 2006 (magisterská diplomová práce, MU Brno, se soupisem díla a literatury), s. 33–47 a passim; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 405 (s dalším dílem a literaturou).

P: Polabské muzeum, Poděbrady; SOkA, Nymburk; ANM, Praha, sbírka drobných pozůstalostí; LA PNP, Praha, osobní fond (inventář J. Bauernöplová).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Karel Sklenář, Zdeněk Koleška