ERCKER Lazar ?1528–6./1594
Lazar ERCKER | |
Narození | mezi 1528 a 1530 |
---|---|
Místo narození | Annaberg (dnes Annaberg-Buchholz, Německo), |
Úmrtí | 6./7.1.1594 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
Chemik nebo alchymista Bánský odborník nebo energetik Hutník nebo metalurg |
Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 13-14 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46305 |
ERCKER, Lazar (též ECKER, Lazarus), * mezi 1528 a 1530 Annaberg (dnes Annaberg-Buchholz, Německo), † 6./7. 1. 1594 Praha, hornický odborník, mincmistr
Pocházel ze saské hornické rodiny, matematické vzdělání získal na univerzitě ve Wittenbergu, studoval také v Itálii. Pracoval nejprve v annaberské mincovně. Od 1555 byl prubířem u kurfiřtského dvora v Drážďanech. Na základě analýz rud, které tam prováděl, sepsal knihu o prubířství a mincovnictví a byl 1556 povýšen do úřadu generálního prubíře s pověřením zřídit v Drážďanech novou saskou mincovnu. Z neznámých důvodů se již následujícího roku vrátil do rodného Annabergu a pracoval tam jako výběrčí důlních poplatků. Tehdy také podnikl studijní cestu do Tyrolska. 1558 se přesunul do Goslaru v Harzu opět jako úředník v mincovně a 1563 převzal její vedení. 1566 se vrátil do Saska, kde působil v Drážďanech a Freibergu. Jako hutní úředník navrhl nové postupy k lepšímu využití rud, v nichž se stále snižoval obsah stříbra a dalších kovů. Jeho plán ovšem nebyl přijat, protože někteří z posuzovatelů věřili v brzké úspěchy alchymistů a E. hutnické postupy se jim zdály příliš komplikované a drahé.
Zklamaný E. poté odešel do Čech, nejprve do Jáchymova, kde patřil k předním těžařům jeho švagr Paul Uthmann. K žádosti císaři Maxmiliánovi II., aby získal místo v českých službách, přiložil i rukopis své knihy o zpracování zlatých rud. Setkal se s příznivým ohlasem a již v březnu 1568 se stal kontrolním prubířem v Kutné Hoře. Jako specialista na chudší stříbrné rudy (česká ložiska v té době měla nejbohatší žíly vesměs vyčerpané) navrhl nové postupy získávání kovů z vytěženého materiálu. 1570 byl přijat do České komory v Praze a postupně se seznámil s těžbou ve většině českých rudonosných oblastí. Výsledkem těchto prací i předešlého bádání se stala vynikající monografie Beschreibung Allerfürnemisten Mineralischen Ertzt und Bergkwercksarten (1574). Vyšla ve čtyřech jazycích, shrnula dosavadní bádání i autorovy praktické zkušenosti s těžbou i hutnickým zpracováním rud. Jako základní text se užívala v evropských hornických školách dvě staletí. E. připravil i český překlad, k vydání ovšem nedošlo a text se ztratil. Česká verze Kniha o prubířství byla vydána až 1974.
Jako nejlepší odborník své éry byl 1577 jmenován nejvyšším hormistrem Království českého, a tak spravoval veškeré rudné hornictví v Čechách. Pokračoval v inspekčních cestách, na místě navrhoval modernizační opatření, prosazoval čerpání vody z dolů pomocí mlýnů, propagoval a zaváděl nové hutnické technologie. Zároveň se snažil i o sjednocení horního práva (k tomu došlo spojením kutnohorských a jáchymovských předpisů až 1604), a dokonce se zajímal i o sociální otázky, zejména o finanční pomoc hornickým vdovám a sirotkům. 1583 byl pověřen i řízením královské mincovny v Praze. Na konci osmdesátých let jej císař Rudolf II. povýšil do šlechtického stavu s přídomkem ze Schreckenfelsu. Po smrti po něm vedení mincovny převzala vdova Zuzana, která ji vedla až do 1600.
D: Kniha o prubířství, P. Vitouš (ed.), 1974.
L: OSN 8, s. 698 (s popisem E. erbu); MSN 2, s. 596; MČE 2, s. 337; KSN 4, s. 130; NGS, s. 694; J. Majer, České hornictví v době E., in: Rozpravy NTM, Studie z dějin hornictví, sv. 7, 1976, s. 11–18; týž, L. E., montanista a chemik 16. stol., in: Uhlí/Rudy 1994, s. 36–37; týž, L. E. (1528/30–1594) a české hornictví, in: DVT 27, 1994, č. 3, s. 129–142; L. Kubátová – H. Prescher – W. Weisbach, L. E. (1528/30–1594). Probierer, Berg- und Münzmeister in Sachsen, Braunschweig und Böhmen, Leipzig – Stuttgart 1994; W. Weisbach, L. E. Život a dílo zejména před přistěhováním do Čech, in: Rozpravy NTM, Studie z dějin hornictví, sv. 26, 1995, s. 49–50; L. Kubátová, Neznámý rukopis L. E. 1569, 1996; V. Dufek, Heraldická lilie jako mincovní znamení L. E., in: Rozpravy NTM, Z dějin hutnictví, sv. 29, 2000, s. 57–63; J. Jiskra, Těžba stříbrných rud v Jáchymově v 16. století s jáchymovskými osobnostmi a první báňskou školou: Georgius Agricola, Johannes Mathesius, L. E., 2008, zejm. s. 100–106.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Martínek