HOLUB Zdeněk 1898–1968

Zdeněk HOLUB
Narození	22. 10. 1898
Místo narození	Jilemnice
Úmrtí	15. 4. 1968
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Strojař nebo elektrotechnik‎ Filmař nebo filmový podnikatel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 799
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/53333

HOLUB, Zdeněk, * 22. 10. 1898 Jilemnice, † 15. 4. 1968 Praha, elektrotechnik, pedagog

Od 1919 studoval na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT (Ing. 1923), na škole zůstal a od 1924 pracoval nejprve jako konstruktér v Ústavu stavby elektrických strojů, od 1926 byl asistentem v Ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky. Obhájil disertační práci (1939 Dr. techn.). Zajímal se především o filmovou techniku, využití zvuku v průmyslu nebo reprodukci zvuku z filmového pásu. Na Barrandově se účastnil zařizování Filmových továren AB, po válce také nových filmových studií.

Po uzavření vysokých škol v době nacistické okupace přešel 1939 Ústav teoretické a experimentální elektrotechniky pod Elektrotechnický svaz československý, který měl povolení k další činnosti. Uplatnilo se v něm několik desítek bývalých zaměstnanců ČVUT a zachránila se také část majetku školy. Po konci druhé světové války a obnovení výuky na vysokých školách H. na fakultě inicioval založení Výzkumného ústavu zvukové techniky a filmu, který spadal pod Ministerstvo školství a osvěty a organizačně byl přičleněn pod ČVUT. Ústav se zabýval tvorbou vědeckých, výzkumných, dokumentárních a pedagogických filmů pro potřeby všech vysokých škol a zastupoval Československo na mezinárodním fóru vědecké kinematografie. H. stál v čele instituce až do konce života. Pracoviště se 1947 zařadilo k zakládajícím členům společnosti AICS (Association Internationale du Cinéma Scientifique) v Paříži, kde byl H. zvolen zástupcem států východní Evropy. Na Elektrotechnické fakultě se 1946 stal honorovaným docentem, 1952 státním docentem a 1955 byl jmenován profesorem ČVUT. Vypracoval osnovy vysokoškolského kurzu filmové techniky jako nadstavbového studia pro absolventy vysokých škol a odborné pracovníky v praxi. 1955 navrhl specializaci rozhlasové, televizní a filmové techniky. Současně založil a řídil katedru televize a filmu. 1956–60 zastával na fakultě funkci proděkana pro vědu a výzkum. Vedl výzkumné úkoly z oboru zvukové a obrazové techniky, napsal několik vysokoškolských skript a monografií. Průkopnicky navrhoval zařadit na školách rozhlas, televizi a film k moderním didaktickým pomůckám. Jeho výukové a vědecké filmy získaly ocenění na mezinárodních kongresech a festivalech (Paříž 1947, Brusel 1949 a 1958, Padova 1956, Pavia 1961).

D: Elektrotechnika pro promítače (s J. Strnadem), 1945; Elektrotechnika. 1. Fysikální základy – elektrotechnické stroje; 2. Základy zesilovací a reprodukční techniky, 1947; Vědecká a technická fotografie, 1955; Barva a osvětlení v interiéru, 1964.

L: ČBS, s. 223; Tomeš 1, s. 486; Bulletin ČVUT 4/1998, s. 11.

Eva Boháčová