ČERNÝ František 2.12.1896-1.7.1968

Z Personal
František ČERNÝ
Narození 2.12.1896
Místo narození Jaroměř
Úmrtí 1.7.1968
Místo úmrtí Jaroměř
Povolání 21- Odborník rostlinné výroby
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 27-28

ČERNÝ, František, * 2. 12. 1896 Jaroměř, † 1. 7. 1968 Jaroměř, zahradník, šlechtitel květin, veřejný a kulturní činitel

Pocházel z rodiny se starou zahradnickou tradicí. Obecnou a měšťanskou školu navštěvoval v rodišti, 1912–13 absolvoval Kommunal-Handels-Schule v Trutnově. 1913–15 se vyučil u otce. V první světové válce byl 1915 mobilizován a odvelen na východní frontu, po návratu z ní až do 1. 1. 1919 sloužil jako voják v pevnosti Josefov. 1919–20 se dál vzdělával v Zemském pomologickém ústavu v Praze-Troji a 1920–21 absolvoval odbornou praxi v zahradnickém závodě v jižní Francii. Po návratu do Jaroměře pracoval v rodinném zahradnictví. 1924 se oženil s vyučenou zahradnicí Marií Mojžíšovou (1903–1987). Po otcově smrti převzal 1925 rodinný zahradnický závod v Jaroměři a od konce dvacátých let se začal společně s manželkou zabývat semenářstvím okrasných květin a šlechtěním petúnií a později i hlíznatých begonií, konvalinek, salvií, cinerárií a bramboříků. Největších úspěchů ve šlechtění květin Č. dosáhl 1934–62, kdy vytvořil celkem 18 uznaných a registrovaných novinek. Z 12 nových odrůd petúnií, které s manželkou vypěstovali, nejkrásnější nesla název Pozdrav z Jaroměře (1939), dále to byly Karkulka (1934), Černého triumph (1935), Měděná skvrnitá (1940), Růžový zákrsek (1942) a Bílá paní (1947), z ostatních Č. výpěstků pak dva nové typy hlíznatých begonií s názvy Šípková Růženka (1938) a Vítězství (1941). Nový kultivar konvalinky nesl jméno Konvalinka z Jaroměře (1951) a nové kultivary vznikly i u salvií, cinerárií a bramboříku světle lososové barvy. Za odrůdy petúnií získalo zahradnictví řadu ocenění na domácích i zahraničních výstavách. (V Erfurtu 1961 dostaly výpěstky 4 zlaté a 3 stříbrné medaile, ve Vídni 1964 celkem 12 medailí.) S ohlasem se setkávaly na tradičních květinových výstavách Flora v Olomouci 1965 a 1967. Na celostátní výstavě osiva a sadby 1963 v Kroměříži byla Č. květinová semena oceněna diplomem ministra zemědělství. Č. publikoval také v zahradnických časopisech a 1956 vydal knihu Pěstování hlíznatých begonií. 1967 vyšla příručka o pěstování konvalinek v českém i slovenském jazyce. Návody na správné pěstování skleníkových kultur begonií, petúnií, bramboříků, salvií a konvalinek zpracoval pro publikaci Josefa Vaňka Zahradnické květinářství (1949). Své kulturní zájmy a poznatky o historii českého zahradnictví a ovocnářství Č. vtělil do pamětí Šel zahradník do zahrady (1971) a do knihy Zahradníci (1975). Dlouhá léta aktivně pracoval i v zahradnických organizacích, v nichž patřil mezi významné představitele tzv. zemědělského a pěstitelského směru. Věnoval rovněž mimořádnou péči výchově zahradnického dorostu. 1948–49 zastupoval české zahradníky v předsednictví Mezinárodní zahradnické organizace. Do 1952 byl členem Masarykovy akademie práce. V Jaroměři se angažoval jako režisér ochotnického divadelního spolku Vrchlický, s nímž nastudoval a uvedl řadu inscenací. Zahradnický závod v Jaroměři byl 1950 znárodněn a přeměněn ve Šlechtitelskou stanici květin, v níž 1950–58 Č. nadále pracoval a kterou odborně vedl. 1968 byl za zásluhy o československé zahradnictví vyznamenán Řádem práce. Měl dva syny. Starší František Č. (* 1926) je divadelním vědcem, vnučka Marie Judlová-Klimešová (* 1952) je historička umění. Mladší syn Jan Č. (1928–1980) byl také významným šlechtitelem květin.

L: Československý zahradník 1, 1946, s. 651; Pražská zahradnická bursa 28, 1946, s. 2; Ovocnářství a zelinářství 9, 1961, s. 376n.; Minulostí Jaroměře – Muzeum Podkrkonoší Trutnov, suppl. IV, 1968, s. 200n.; Zahradnictví 21, 1996, s. 8n.; Zahradnické listy 41, 1968, s. 249; Zahradnický slovník naučný 2, 1996, s. 16; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 66; Tomeš 1, s. 202.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Koleška