ČERNIL Mořic 17.9.1859-27.6.1933

Z Personal
Mořic ČERNIL
Narození 17.9.1859
Místo narození Velká Bystřice u Olomouce
Úmrtí 27.6.1933
Místo úmrtí Brno
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 8-9

ČERNIL, Mořic (též Mauritz, Moritz, Moriz), * 17. 9. 1859 Velká Bystřice u Olomouce, † 27. 6. 1933 Brno, sochař, pedagog

Pocházel z rodiny výměnkáře. Ve Vídni vykonal 1876–79 praxi v ateliéru akademického sochaře Hugo Haerdtla a pracoval 1879–80 jako modelář v továrně na keramické zboží v české čtvrti Inzersdorf. 1880–85 studoval na vídeňské akademii všeobecné a speciální sochařství u profesorů Edmunda Hellmera a Carla Kundmanna. Na závěr studií získal první cenu a stipendium za malou plastiku sv. Jana Křtitele. Od 1885 byl ustanoven odborným učitelem (od 1900 profesorem) ornamentálního a figurativního modelování, plastické anatomie a anatomického kreslení na čtyřleté odborné škole sochařskokamenické v Hořicích v Podkrkonoší. V Praze u sv. Jindřicha se 1888 oženil s Marií, dcerou hořického městského lékaře Antonína Aschenbrennera. Spolu vychovali tři dcery. Na náklady ministerstva kultu a vyučování 1897 podnikl dvouměsíční studijní pobyt ve Vídni a 1900 navštívil Světovou výstavu v Paříži. Od 1905 trpěl oční nemocí. Na škole však působil do konce října 1914 a vedl sochařskou dílnu. Napsal vyhledávaný studijní text Plastická anatomie pro odborné školy. 1915 získal jmenování školním radou. Od 1929 žil v Brně. Urna s popelem byla uložena na hořickém hřbitově.

Již 1888 byl odhalen pomník Boženy Němcové v České Skalici, který Č. pojal jako pět metrů vysoký korintský sloup s bustou spisovatelky z bílého medolínského mramoru. 1892 předložil návrh na mariánský sloup v Činěvsi u Nymburka, který byl vztyčen 1902. Spolu s Václavem Weinzettlem navrhl památník bitvy u Kolína v obci Křečhoř doplněný plastikami z bronzu. Byl autorem návrhu pomníku Petra Strozziho před průčelím Invalidovny v Karlíně (Praha, 1898), hraběte a mecenáše, z jehož nadace vznikl ústav pro vysloužilé a zmrzačené vojáky. Vymodeloval donátorovo poprsí z bílého tyrolského mramoru. Hořická škola vyzdobila město několika sochami a pomníky. Při vstupu na Nový hřbitov u kostela sv. Gotharda byla vybudována brána, mohutná novorenesanční stavba z tesaného pískovce, provedená učiteli a žáky školy 1892 až 1906 podle návrhů Antonína Cechnera a Bohuslava Moravce. Vrchol portálu ozdobil Anděl míru od Č. a po stranách secesní plastiky Smrt a Vzkříšení od Quida Kociána. Č. vytvořil v nově založených Smetanových sadech první pomník Bedřichu Smetanovi v Čechách (odhalen 1903) s postavami Jeníka a Mařenky z Prodané nevěsty v hořickém kroji. Dále průčelní zeď školní budovy vyzdobil galerií osmi soch sochařů a stavitelů působících v Čechách v průběhu osmi staletí od románské doby po klasicismus (sázavský opat Božetěch, Petr Parléř, Matěj Rejsek, Paolo della Stella, Johann Bernhard Fischer z Erlachu, Ferdinand Maxmilián Brokoff, Kilián Ignác Dientzenhofer a Václav Levý). Podle Č. modelů vznikaly sochy v nadživotní velikosti v žákovských dílnách. Rázovitost, ušlechtilé pojetí a jemné propracování prací ovlivněných postupně neorenesancí, naturalismem a pak i secesí uplatnil u několika náhrobních soch a portrétních poprsí. Obdržel Zlatý záslužný kříž s korunou a Jubilejní medaili pro civilní státní služebníky. Soubor Č. prací byl vystaven v létě 1934 na Podkrkonošské výstavě v Hořicích.

D: výběr: sousoší Sv. Metoděj jako učitel, sochy Sv. Jan Křtitel, 1885 (Městské muzeum v Hořicích), Dvanáctiletý Kristus, Jan Amos Komenský, Průmysl pro město Chomutov, Panna Marie pro zámek v Doksanech, pomníky: Božena Němcová, Česká Skalice, 1888; Václav Hanka, Hoříněves, 1890; Bedřich Smetana, Hořice 1903; alegorické sousoší Sochařství a kamenictví na atice budovy školy v Hořicích; rodinná hrobka s dvojportrétem Aschenbrennerových na Novém hřbitově v Hořicích, 1893; skriptum: Plastická anatomie pro výtvarníky a školy, 2. upravené vyd. 1928.

L: OSN 6, s. 622; MSN 1, s. 999; KSN 2, s. 456; Toman 1, s. 144 (s neúplným soupisem díla a literatury); NEČVU 1, s. 117 (s neúplným soupisem díla a literatury); Saur 17, s. 582n. (s neúplným soupisem díla a literatury); A. Jilemnický, Kámen jako událost. Kulturně historický a společenský obraz první české školy sochařů a kameníků za sto let její existence 1884–1984, 1984, s. 95n.; týž a kol., Sto školních let střední průmyslové školy kamenické v Hořicích v Podkrkonoší 1884–1984, 1984, passim; Z. Plachá, Bystřický rodák, in: Velkobystřické noviny, 1991, č. 6, s. 5; H. Ševčíková, Listopadová výročí středomoravského regionu, in: Týnecké listy 14, 2004, č. 11, s. 9n., 1. 11. 2004; I. Holmanová a kol., Sto deset + deset školních let Střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích v Podkrkonoší, 2004, s. 23; E. Tichý, 120 let hořické školy pro sochaře a kameníky, 2004, s. 94.

P: ZA, pracoviště Olomouc, rodná matrika římskokat. fary Velká Bystřice, sv. VIII, fol. 29; SOkA Jičín, fond Střední průmyslová škola sochařská a kamenická Hořice, inv. č. 1032, Výroční zpráva 1913/14, kart. 45; tamtéž, inv. č. 789, Osobní spisy učitelského sboru – Č. M., kart. 2 (Jährliche Personal-Standestabelle. Schuljahr 1902/03, parte); tamtéž, fond Děkanský úřad Hořice, inv. č. 33, Ohlášky snoubenců 1876–1891, kniha č. 33; tamtéž, fond Archiv města Hořice, inv. č. 280, Matrika příslušníků města Hořic 1889–1942.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Gustav Novotný, Alena Jurigová