ČERNOHOUZ František Jan 16.1.1810-8.11.1891

Z Personal
František Jan ČERNOHOUZ
Narození 16.1.1810
Místo narození Turnov
Úmrtí 8.11.1891
Místo úmrtí Dobrovice u Mladé Boleslavi
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista

64- Překladatel

ČERNOHOUZ, František Jan, * 16. 1. 1810 Turnov, † 8. 11. 1891 Dobrovice u Mladé Boleslavi, římskokatolický kněz, spisovatel, překladatel

V literatuře uváděná jiná data narození a úmrtí jsou chybná. Jeho synovcem byl spisovatel Jan Nepomuk Č. (1836–1919). Podle přání rodičů se Č. měl vyučit kamenickému řemeslu, a to jako brusič kamenů. Jeho vlohy ke studiu rozpoznal však pozdější biskup Petr Krejčí a Č. byl určen pro kněžskou dráhu. Studoval nejprve soukromě, pak v Mladé Boleslavi, 1829 filozofii v Praze a teologii v Litoměřicích. Studia zakončil v Praze. 1834 byl vysvěcen na kněze. Poté se stal kaplanem na Mladoboleslavsku, krátce působil v Rejšicích. 1834 však již nastoupil v Dobrovici, 1846 se stal farářem ve Všejanech, 1851 povýšil na děkana. Dráhu katolického kněze završil v místě druhého působiště v Dobrovici, kde na faře zemřel. Pohřben byl na dobrovickém hřbitově, po 1950 zrušeném a přeměněném na sad. Deska s Č. jménem a daty byla na místě bývalého hřbitova zachována.

Vedle povolání římskokatolického kněze skládal v obrozeneckém duchu básně a psal homiletické a náboženské spisy, které vydal až v pokročilém věku (Duchovní řeči na neděle a svátky celého roku, 1876; Věnec z řečí duchovních od hrobu Božího velikonočního až do neděle poslední po sv. Duchu a z řečí příležitostných, 1884, aj.). Do řady dobových časopisů přispíval od 1832 verši a zejména do České včely epigramy. (Publikoval také v Blahověsti, Jindy a nyní, Čechoslavu, Květech, Časopisu katolického duchovenstva, Škole a životě). Několik děl příležitostně přeložil (kapitolu o Africe v Balbiho Zeměpisu) či adaptoval z němčiny a angličtiny.

Zájem o divadlo projevil jako pořadatel a režisér místních scén, především představení pro školní děti a mládež. Dílo Malá divadla pro okresy domácí, které přeložil podle Ch. Schmida a do něhož vložil i své hry dvouaktovku Emma, aneb dítěcí láska, jednoaktovku Květný věnec či spolu s Karlem Hausmannem přeloženou divadelní hru pro děti Krádce vajec dle Šmída, se stalo jako samostatná knižní publikace divadelních her pro děti prvním svého druhu v Čechách. Se synovcem Janem Nepomukem Č. se podílel na Veverkově vydávání Sbírky kázání a výkladů (od 1854) a na Encyklopedii obrazův, obsahující připodobnění, podobenství, paraboly, allegorie, paramythie, bájky a hádanky (1881–84, J. N. Č. dílo dokončil a vydal). Č. užíval pseudonym F. Turnovský a řadu šifer: F. T. …ovský, F. Č., Fr. Č. V místech svého působení organizoval zejména ve 30. a 40. letech 19. století vlastenecké a společenské kulturní dění.

L: nekrolog: sine, Úmrtí, in: Listy pojizerské 5, 1891, č. 22, s. 5, 15. 11. 1891; OSN 6, s. 629; RSN 2, s. 512; Osobnosti Mladoboleslavska, s. 160; Věstník bibliografický 5, 1871, s. 215; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 474; O české satiře. Sborník statí (ed. F. Buriánek a kol.), 1959, s. 50, 54; BOS 3, s. 311; KSN 2, s. 457; Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce roku 1913, 1–5 (ed. J. Tumpach – A. Podlaha), 1912–1923, passim; LČL 1, s. 447–448; V. Brožová, Povídka v pedagogickém časopisu druhé poloviny 19. století, in: Povídka, román a periodický tisk v 19. a 20. století (ed. M. Jareš – P. Janáček – P. Šámal), 2004, s. 57.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová