ČERVENÝ Jiří 14.8.1887-6.5.1962

Z Personal
Jiří ČERVENÝ
Narození 14.8.1887
Místo narození Hradec Králové
Úmrtí 6.5.1962
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 57-58

ČERVENÝ, Jiří, * 14. 8. 1887 Hradec Králové, † 6. 5. 1962 Praha, kabaretiér, hudební skladatel, textař, spisovatel, organizátor

Byl vnukem Václava Františka Č. (1819–1896), výrobce hudebních nástrojů. V hudbě se vzdělával soukromě, v harmonii byl žákem Matěje Nepeřeného. Během gymnaziálního studia v rodišti (maturita 1905) se podílel na činnosti studentského literárně vzdělávacího a zábavného kroužku Mansarda. V Praze se stal před koncem studia práv (JUDr. 1910) spoluzakladatelem a vůdčím představitelem kabaretní skupiny Červená sedma, která zaujala v dějinách českého kabaretu významné, v mnohém dokonce (vedle Karla Hašlera) zakladatelské místo. Působila od svého prvního vystoupení 6. 6. 1910 (uvádí se však i datum 1907) na bázi amatérské, od 3. 10. 1918 profesionální, zanikla 19. 3. 1922. Dějištěm jejích aktivit byl 1916–17 nově vzniklý kabaret Rokoko, pak od 3. 10. 1918 vlastní scéna v hotelu Central v Hybernské ulici (pozdější Komorní divadlo; tam s ní 1919–20 začínal i populární ansámbl Kocourkovští učitelé), hrála i na pobočných scénách. Patřila k typu intelektuálně ambiciózního kabaretu, navazujícího na francouzské a německé vzory a uplatňujícího i prvky společenské kritiky, v repertoáru měla různé scénky, v hudbě mimo jiné tzv. přednesové šansony, využívající i texty českých básníků, a satirické kupletní popěvky (později se uplatňovaly i názvuky dobových jazzových inspirací); produkce obsáhla na 1 500 repertoárových čísel. K autorům textů patřili (vedle literárně aktivních zpěváků, hudebníků, skladatelů) Eduard Bass, Rudolf Jílovský (zároveň přední zpěvák-šansoniér), Otakar Hanuš, Gustav R. Opočenský, Václav Wassermann ad., hudebními čísly přispívali členové souboru Č., Karel Balling, František Hvížďálek, externě R. A. Dvorský, Eman Fiala, Rudolf Jurist, Karel Pečke, Karel Pospíšil, Ivo Rubín, Bedřich Theimer, Jiří Voldán, ale i v jiných oborech působící Jaroslav Křička, Bohuslav Martinů, Anatol Provazník, Jaromír Weinberger ad. Č. v ansámblu působil (vedle právnického zaměstnání; spolupracoval i během své válečné služby v první světové válce) jako konferenciér, hlavní autor textů i písničkář, po osamostatnění tělesa též jako ředitel. Po zániku kabaretu byl činný publicisticky a měl vlastní advokátní kancelář; 1930 se stal zakladatelem a předsedou Kruhu autorů písniček a operet KAPO, který mj. chtěl hájit zájmy domácích představitelů proti tlaku zahraniční produkce. Po okupaci, kdy byl vězněn na Pankráci a v Terezíně, působil v Ochranném svazu autorském a uskutečnil mnoho vzpomínkových vystoupení. K jeho odkazu se přihlásila i adoptivní dcera, zpěvačka Soňa Červená (* 9. 9. 1925 Praha). Proslula 1948 jako Káča v památné pražské inscenaci muzikálu Divotvorný hrnec a pak – i v zahraničí – jako významná operní zpěvačka), svou interpretací šansonů z okruhu Červené sedmy (mj. na LP Vzpomínáme na Červenou sedmu, Supraphon 1960).

V kabaretu se Č. sám nebo ve spolupráci s jinými podílel na více než 400 písničkových (kupletních) titulech, v komponování pokračoval i po jeho zániku (celkově na 600 titulů). K tvorbě patřily mj. povídky Slané mandle, Hradecké písničky (1912), jako trvalky jsou připomínány tituly Písnička z mládí (1920), Pane kapelníku, hrajte mi tu mou (1923/24), Markytánka (1938). Byl spoluautorem her se zpěvy (operet) Divá Bára (se Sašou Razovem podle B. Němcové, 1938), Muzikant Kmoch (1940), Doktor Fiakr (1941) ad.

D: Červená sedma, 1959; Paměti Mansardy, 1962.

L: ČsB 1, nestr.; Hudební rozhledy 5, 1952, č. 13, s. 25; LČL 1, s. 460; SČS, s. 70; J. L. Kalina, Svet kabaretu, Bratislava 1966, rejstřík; J. Voldán, Šli tři muzikanti a jiné vzpomínky na ty, o nichž se málo psalo, 1970 (kapitoly A měli jsme všude Kápo a O zakladateli Červené sedmy); J. Kazda – J. Kotek, Smích Červené sedmy, 1981 (s další literaturou); J. Kotek, Český kuplet, jeho prostředí a pěstovatelé, in: Hudební věda 22, 1985, č. 2, s. 99n. a zvl. s. 124n.; týž, Od rejdováku k rocku. Historie české populární hudby v kostce, 1989, rejstřík; EJ, s. 92; Tomeš 1, s. 210; J. Kotek, Dějiny české populární hudby a zpěvu 1, 1994, rejstřík; www.musicologica.cz/slovnik.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ivan Poledňák