ANGERMEYER Johann Adalbert 9.11.1674-18.10.1740

Z Personal
Johann Adalbert ANGERMEYER
Narození 9.11.1674
Místo narození Bílina
Úmrtí 18.10.1740
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

ANGERMEYER, Johann Adalbert (též ANGERMAYER, Jan Vojtěch), * 9. 11. 1674 Bílina, † 18. 10. 1740 Praha, malíř

Do Prahy přišel nejpozději koncem 90. let 17. století, učil se u švýcarského malíře Johanna Rudolfa Byse. V Praze, kde se také oženil, byl 1700–27 veden jako člen malířského cechu na Starém Městě, 1707 se stal mistrem. Zaměřil se především na malbu zátiší malých kabinetních formátů. Jeho díla, často signovaná, se vyznačovala pestrým, výrazným koloritem a velmi jemným malířským provedením. Maloval obvykle na dřevěných či měděných deskách, hladká podložka vyhovovala jeho snaze co nejdetailněji propracovávat díla. Navazoval na holandskou malbu 17. století, zejména na tzv. leydenskou drobnomalbu (Feinmalerei). Inspiroval se náměty nizozemských malířů starších generací (květiny ve váze, květinové girlandy, ptačí úlovky, zátiší s ovocem, lesní zákoutí s drobnými živočichy, zátiší s lebkou). O vztahu k nizozemským předlohám vypovídá i jediná známá figurální kompozice, obrázek Maří Magdalena (Mnichov, Alte Pinakothek). V době kolem 1700 se v pražských aristokratických sbírkách rozšířila záliba symetrického uspořádání obrazů na stěnách a byly vyhledávány párové (protějškové) obrazy. A. maloval takové dvojice zátiší, vycházel však i vstříc požadavkům sběratelů a vytvářel protějškové obrazy k solitérním dílům starších umělců. Tak např. po 1700 namaloval obraz Dětská busta věnčená květinami jako protějšek k témuž námětu od J. R. Byse z roku 1695 (oba obrazy Mnichov, Alte Pinakothek). 1705 vytvořil velkou kompozici Příprava hostiny (Praha, Národní galerie), jako protějšek k obrazu vlámských autorů Davida Tenierse ml., Nicolaese van Veerendael a Carstiana Luycxe Před kuchyní (Alte Pinakothek Mnichov). Dokladem přímé spolupráce na jednom tématu byly dva protějškové obrazy Kytice ve váze (zámek Krásný Dvůr), z nichž jeden byl podepsán A. a druhý P. Brandlem. Mezi pracemi připisovanými A. se vyskytují i signované obrázky, které svým charakterem neodpovídají zcela jeho tvorbě nebo nesou datum po umělcově smrti (např. v dražebním seznamu sbírky pražského benediktinského kláštera v Emauzích bylo u čtyř zátiší uvedeno jméno A. mladší; nelze proto vyloučit, že A. syn, příp. synovec byl jeho následovníkem). Zručným napodobitelem A. kabinetních obrázků se stal K. J. Hirschely, který se pravděpodobně vyučil v jeho dílně; nikdy však nedosáhl jemné, detailní propracovanosti prací svého učitele. Kromě něho se 1711–27 u A. učili K. Kastner a J. V. Jahn.

L: OSN 2, s. 321; MSN 1, s. 172; Thieme – Becker 1, s. 515; Toman 1, s. 27; MČE 1, s. 163; NEU 1, s. 27; Revue Teplice 1974/6, č. 11, s. 3; BL 1, s. 20; H. Seifertová, Barokní zátiší v Čechách a na Moravě, in: Umění 18,1970, s. 1n.; L. Machytka, Petr Brandl a J. V. A., in: Umění 29, 1981, s. 178n.; H. Seifertová – A. K. Ševčík, Katalog výstavy Národní galerie S ozvěnou starých mistrů, pražská kabinetní malba 1690–1750, 1997 (se starší literaturou).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Hana Seifertová