ANKWICZ ze Skarbek-Posławice Andreas Aloys 23.7.1775-26.3.1838

Z Personal
Andreas Aloys ANKWICZ, hr. ze Skarbek-Posławice
Narození 23.7.1775
Místo narození Krakov (Polsko)
Úmrtí 26.3.1838
Místo úmrtí Praha
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel

ANKWICZ, hr. ze Skarbek-Posławice, Andreas Aloys (též Ondřej Alois), * 23. 7. 1775 Krakov (Polsko), † 26. 3. 1838 Praha, arcibiskup pražský

Pocházel z bohaté polské šlechtické rodiny, jeho otec byl popraven za povstání 1794. Studoval práva a teologii v Krakově a ve Vídni. 1810 získal kněžské svěcení a doktorát teologie. Působil v duchovní správě u sv. Štěpána ve Vídni, dále od 1813 jako sídelní kanovník v Olomouci, kde vedl i teologické studium. V září 1814 se stal nejprve arcibiskupem ve Lvově, poté od května 1833 zastával arcibiskupský úřad v Praze. V září 1833 jej potvrdil papež Řehoř XVI. a nastolen byl v únoru 1834. Jako lvovský arcibiskup se věnoval organizačním záležitostem arcidiecéze, podporoval národní školství, snažil se upevnit kázeň duchovenstva a proslul přísností. Stejně si počínal i v Praze. Za jeho působení zahájilo 1835 činnost Dědictví Svatojánské, které si vzalo za cíl vydávání levných českých katolických knih. V Čechách v této době začaly pracovat boromejky (Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského), a to ve zdravotnictví a ve výchově. A. korunoval 1836 v Praze císaře Ferdinanda za českého krále a jeho manželku Marii Annu. Byla to poslední česká královská korunovace. Zemřel po záchvatu mrtvice a je pohřben v pražské katedrále sv. Víta.

L: Wurzbach 1, s. 44; OSN 2, s. 396; BOS 1, s. 466n.; ÖBL 1, s. 24; BL 1, s. 20; PSB 1, s. 115; A. Frind, Die Geschichte der Bischöfe und Erzbischöfe von Prag, 1873, s. 287n.; K. Borový, Dějiny diecése Pražské, 1874, s. 427n.; J. Kettner, Dějiny pražské arcidiecéze v datech, 1993, s. 166; M. M. Buben, Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, 2000, s. 13n.

P: SÚA, Archiv Pražské arcidiecéze I., C 103/3, kart. 2009; tamtéž-Ord., A 5–8, A 11, kart. 15–6.

Eliška Čáňová