ARZBERGER Johann 10.4.1778-28.12.1835

Z Personal
Johann ARZBERGER
Narození 10.4.1778
Místo narození Arzberg (Německo)
Úmrtí 28.12.1835
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 61- Pedagog
28- Strojař nebo elektrotechnik
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 128-129
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39641

ARZBERGER, Johann, * 10. 4. 1778 Arzberg (Německo), † 28. 12. 1835 Vídeň (Rakousko), strojírenský odborník, pedagog

Hornofrancký rodák, studoval v Coburgu a Erlangenu v Bavorsku, poté pracoval na výrobě strojů v Německu. Na Moravu přišel zřejmě na podnět hraběte Huga Františka SalmReifferscheidta 1809 jako zaměstnanec jeho blanenských železáren, resp. vedoucí výroby strojů, o rok později byl uváděn jako umělecký mistr. Salm v té době plánoval zřízení strojírenské továrny v Doubravici nad Svitavou. Jednalo se pravděpodobně o první strojírenskou továrnu v celé monarchii, která vznikla na základě smlouvy uzavřené 28. 12. 1810 mezi H. F. Salmem, J. Arzbergrem a W. Götzem. Podnik nesl název SAG podle počátečních písmen příjmení tří zakladatelů a zároveň společníků, jimž bylo v září 1812 uděleno zemské tovární privilegium k výrobě strojů. Firma, která v době udělení privilegia asi již pracovala, měla tři dílny se širokým výrobním sortimentem od přístrojů optiky a jemné mechaniky až po stavbu parních strojů a parovozů. A. byl pověřen konstrukcí parního vozu, a to v době, kdy se s parním strojem v monarchii experimentovalo na více místech. Jeho přínosem do společného podniku měla být péče o technický rozvoj, získání a vyškolení dělníků a výchova případného nástupce. V polovině roku 1814 zaměstnávala továrna třicet odborných dělníků, ale již v témže roce byla přenesena do Blanska a spojena s tamními železárnami. Naděje vkládané do A. jako technického odborníka zůstaly zřejmě nenaplněny a z velkorysých plánů strojírny došla širšího praktického uplatnění pouze výroba zemědělských strojů. Pravděpodobně od 1813 se firma potýkala s těžkostmi a v následujícím roce již výroba ustávala. 1815 A. a Götze ze společnosti vystoupili a Salm poté firmu likvidoval. Strojírenská výroba však patrně pokračovala v salmovských blanenských železárnách, kde byl A. téhož roku jmenován ředitelem strojírny. 1816 Moravu opustil a odešel do Vídně, kde jej panovník jmenoval 3. 1. profesorem nauky o strojích na polytechnice. Ani v době svého vídeňského působení nepřerušil kontakty s blanenskými železárnami. Od 1817 začal vedle výuky bezplatně přednášet pro veřejnost. Věnoval se nadále i experimentální práci, zasloužil se např. o zavádění plynového osvětlení. Výčet jeho vlastní publikační činnosti je dost omezený, příspěvky zveřejňoval hlavně v ročenkách vídeňského polytechnického institutu.

Syn Friedrich A. (1833–1905) se stal profesorem mechanické technologie na německé technice v Brně. 1882 byl povolán do Vídně jako ředitel Normální cejchovací komise.

D: soupis díla in: Poggendorff 1, s. 68.

L: Poggendorff , c. d.; Wurzbach 22, s. 467; ADB 1, s. 616; BL 1, s. 29; Czeike 1, s. 29; ÖBL 1, s. 32; DBE 1, s. 200; M. Kreps, Dějiny blanenských železáren 1. Do r. 1897, 1978, passim; J. Janák, Hospodářský rozmach Moravy 1740–1918, Dějiny Moravy 3/1, 1999, s. 27; týž, J. A. – vídeňský protějšek F. Gerstnera, in: SPFFBU C 43, řada historická, r. 1996, s. 85n. (kde další literatura).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Marie Makariusová