BÖHM Jaroslav 8.3.1901-6.12.1962

Z Personal
Jaroslav BÖHM
Narození 8.3.1901
Místo narození Holešov
Úmrtí 6.12.1962
Místo úmrtí Praha
Povolání 52- Archeolog

BÖHM, Jaroslav, * 8. 3. 1901 Holešov, † 6. 12. 1962 Praha, archeolog

Syn berního úředníka se už na gymnáziu v Olomouci seznamoval s archeologií v místním muzeu pod vlivem významného moravského badatele J. Palliardiho. Zvolený obor pak studoval spolu s historií a geografií od 1919 na UK v Praze u prof. L. Niederleho. 1924 obhájil disertační práci věnovanou lužické kultuře, získal titul PhDr. a stal se pracovníkem Státního archeologického ústavu v Praze, jehož pak byl 1939–62 i ředitelem. Provedl tento ústav obtížnou situací válečných let, kdy působil rovněž jako místopředseda česko-německé Výzkumné rady pro pravěk; poté jej budoval v ústřední pracoviště oboru a 1952 začlenil do ČSAV, na jejímž vzniku se díky svým stykům se Z. Nejedlým výrazně podílel (byl místopředsedou vládní komise pro vybudování ČSAV, 1952 jedním z prvních akademiků a 1952–56 druhým náměstkem prezidenta ČSAV).

Již během studií praktikoval jako volontér v oddělení pravěku Národního muzea pod vedením A. Stockého a na filozofické fakultě v semináři L. Niederleho. V té době se zabýval dobou bronzovou a halštatskou (únětická kultura, lužická popelnicová pole) a v habilitační práci z let 1936–37 vytvořil pro české země archeologickou systematiku těchto období. Válečné události odsunuly jeho habilitaci na UK až do roku 1946, kdy začal přednášet i na univerzitě v Olomouci. Do konce 30. let však vedl terénní výzkumy téměř ve všech obdobích pravěku a rané doby dějinné, zejména na úsecích neolitu (výzkum jeskyně Domica na jižním Slovensku 1933–34), únětické kultury, doby halštatské (pohřebiště v Praze-Střešovicích a později u Kuštanovic na tehdejší Podkarpatské Rusi, jejíž pravěk poprvé shrnoval, 1929–31), doby laténské (první velký výzkum keltského oppida u nás – Staré Hradisko u Prostějova 1934–37, také žárové pohřebiště u Kobyl u Turnova 1930–32) a raného slovanského středověku (velkomoravské Staré Město 1928, hradiště Libušín 1929 a pak 1949–51, v souvislosti s velkorysým projektem výzkumu českých slovanských hradišť, který B. připravil již 1939, ale k uskutečnění docházelo až po válce). Už tehdy chápal nutnost moderního výzkumu pravěkých sídlišť jako protiváhy k dosud preferovaným pohřebištím a věnoval se jeho metodice.

Na tomto základě vytvořil svou koncepci pravěku českých zemí, shrnutou v populární knize Kronika objeveného věku (1941), kde se nejvýrazněji projevila B. schopnost literárního projevu, koncepčního nadhledu a filozofického přístupu nadřazeného nad věcný detail. V další, za války připravené knížce Naše nejstarší města poprvé shrnul poznatky o našich keltských oppidech (1946).

Po válce a zejména po 1948, zčásti v zájmu zajištění pozice oboru archeologie v nových podmínkách, spojil svou profesní dráhu s komunistickou reorganizací vědecké práce v ČSR. Jeho studie o periodizaci pravěkých dějin či o vzniku feudalismu reprezentovaly období dogmaticky marxistického výkladu našich nejstarších dějin. Kromě akademických funkcí získal B. i státní cenu (1949), Řád republiky (1958) a plaketu ČSAV (1962). Tento směr B. činnosti vyvrcholil příspěvky do kolektivních prací o československých dějinách (1958, 1963). Díky zmíněnému aktivismu a diplomatické obratnosti však v 50. letech pod svým vedením ústav značně rozšířil, vybudoval z něho jednu z největších institucí oboru v mezinárodním měřítku, která zajišťovala v českých zemích výzkum, publikaci (založil reprezentační edici Monumenta archaeologica) i ochranu nálezů. Uznání B. činnosti v zahraničí vyústilo v jeho zvolení prezidentem Mezinárodní unie věd prehistorických a protohistorických (1962). B. patřil k mimořádným osobnostem širokého rozhledu, schopným syntézy a tvůrčího teoretického i metodického zobecnění.

D: Bibliografie prací in: PA 52, 1961, č. 1; výběr: Staré Hradisko I–III. in: Ročenka muzea Prostějov 12/1935–14/1937; Skythové na Podkarpatské Rusi I., 1936; Základy hallstattské periody v Čechách, in: Obzor prehistorický 10, 1936–37, s. 1n.; Kronika objeveného věku, 1941; Naše nejstarší města, 1946; K otázce o vzniku feudalismu v českých zemích, in: ČL 38, 1951, s. 162n.; Studie o periodisaci pravěkých dějin, in: PA 44, 1953, s. 1n.; 100 let Památek archeologických, in: PA 45, 1954, s. 1n.; pravěké kapitoly in: Přehled československých dějin I, 1958 a in: Československá vlastivěda II. Dějiny I, 1963.

L: J. Filip, Jubileum J. B., in: PA 52, 1961, č. 1, s. 3n. (kde též bibliografie); týž, Život a dílo akademika J. B., in: Věstník ČSAV 72, 1963, s. 132n.; F. Graus, J. B., in: ČČH 11, 1963, s. 141n.; R. Turek, Akademik J. B., in: ČNM 132, 1963, s. 55n.; J. Bouzek, Sto let od narození J. B., in: AR 53, 2001, č. 1, s. 160n.; blok článků in: tamtéž, č. 4; P. Kodera, J. B. – 100 let od narození, in: Akademický bulletin AV ČR, 2001, č. 2, s. 19; týž, J. B. (1901–1962), in: Práce z Archivu AV ČR, řada D 1, 2000, s. 25n.

P: Archiv AV ČR, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Karel Sklenář, Pavel Kodera