BĚLEHRÁDEK František 14.7.1867-7.4.1935

Z Personal
František BĚLEHRÁDEK
Narození 14.7.1867
Místo narození Rozseč nad Kunštátem
Úmrtí 7.4.1935
Místo úmrtí Praha
Povolání 61- Pedagog

BĚLEHRÁDEK, František, * 14. 7. 1867 Rozseč nad Kunštátem, † 7. 4. 1935 Praha, školský pracovník

Potomek selského rodu, maturoval na českém klasickém gymnáziu v Brně (1886). Právnická studia v Praze z rodinných důvodů nedokončil. Pracoval jako písař v advokátních kancelářích, mj. ve funkci vedoucího kanceláře politika Tomáše Černého. Byl stenografem a tajemníkem II. sokolského sletu. 1896 nastoupil v Ústřední matici školské (ÚMŠ) jako referent v oddělení pro lidové školy, po penzionování Josefa Ladislava Turnovského vykonával funkci ředitele kanceláře (1899–1934). Aktivně prosazoval rozvoj českého menšinového školství, koordinoval činnost ÚMŠ v českých zemích a stal se zmocněncem jejího výboru pro řešení menšinové otázky. Byl považován za znalce školského zákonodárství a jeho prováděcí praxe v jazykově smíšených oblastech. Jako stálý poradce českých poslaneckých zemských i říšských delegací neuplatňoval stranická hlediska, ač byl členem mladočeské strany. 1901–06 vedl Věstník ÚMŠ, inicioval vznik Menšinové revue a hraničářských stráží národních jednot. V prvních měsících války se snažil bránit perzekuci českých učitelů, hlavně jeho zásluhou nedošlo k rozpuštění ÚMŠ. Od prosince 1914 spolupracoval prostřednictvím předsedy ÚMŠ Jindřicha Metelky s mladočeskou odbojovou skupinou Františka Síse, po zatčení Karla Kramáře a Aloise Rašína se na něho obrátil místopředseda ÚMŠ Přemysl Šámal s žádostí o pomoc tajnému výboru (Maffii). Od léta 1915 byl členem jeho užšího vedení a pověřen správou „sekretariátu“. Administrativní chod domácího odboje řídil do října 1918. Po vzniku ČSR odmítal veřejné pocty, pouze jako expert NS připravil zákon o menšinovém školství a za Prahu byl zvolen do Zemské školní rady pro Čechy. 1924 obdržel Revoluční medaili. Zasloužil se o reformu českého těsnopisu, autorsky se podílel na spisu Česká politika. Byl otcem biologa Jana B. (1896–1980).

L: L. H. (= Horák), Ředitel F. B. mrtev, in: Věstník ÚMŠ, 44, 1935, s. 170n.; Pedagogická encyklopedie 1, 1938, s. 92; M. Paulová, Tajný výbor (Maffie) a spolupráce s Jihoslovany v letech 1916–18, 1968; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 11.

P: osobní archiv M. Kučery.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera