BĚLOHOUBEK Antonín 28.4.1845-24.12.1910

Z Personal
Antonín BĚLOHOUBEK
Narození 28.4.1845
Místo narození Jeřice u Hořic
Úmrtí 24.12.1910
Místo úmrtí Praha
Povolání

30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství

3- Chemik nebo alchymista

BĚLOHOUBEK, Antonín, * 28. 4. 1845 Jeřice u Hořic, † 24. 12. 1910 Praha, chemik, pedagog

Bratr Augusta B. (1847–1908). Vystudoval gymnázium a 1861–65 Královský polytechnický ústav v Praze. Po absolutoriu pracoval tři roky jako asistent ve výzkumném hospodářsko-chemickém ústavu VHS. Pak působil na polytechnickém ústavu a stal se prozatímním asistentem u docenta všeobecné a analytické chemie Wilhelma Friedricha Gintla a u profesora kvasné chemie Karla Josefa Napoleona Ballinga. V lednu 1869 byl na české části potvrzen jako soukromý docent pro pivovarnictví. V dubnu téhož roku se musel B. soukromé docentury vzdát v důsledku rozdělení polytechnického ústavu na dvě instituce, českou a německou, a teprve v říjnu 1871 mu bylo povoleno přednášet o pivovarnictví na české polytechnice. Vedle toho byl přísežným znalcem pro pivovarnictví, učitelem lučby na průmyslové škole, ředitelem a majitelem soukromé školy pro praktické sládky. 1875 se stal na Českoslovanské obchodní akademii v Praze profesorem chemie a chemické technologie. V červenci 1876 mu byla profesura rozšířena venia legendi na celý obor kvasné chemie. V listopadu 1877 byl B. potvrzen jako honorovaný docent mikroskopie a zbožíznalství na české polytechnice. 1880 se stal mimořádným a 1888 řádným profesorem pro kvasnou chemii a přednášel též technickou mikroskopii a základy (encyklopedii) anorganické a organické chemie. Zastával čtyřikrát úřad děkana, 1894 byl jmenován dvorním radou a 1895 rektorem polytechniky. Poté odešel do Vídně, kde 1898–1906 působil jako přednosta pátého (tj. chemického) ohlašovacího oddělení c. k. patentního úřadu. Po svém penzionování se vrátil do Prahy a poslední léta dožil na Královských Vinohradech. Od mládí měl B. výrazné organizační schopnosti. Spolu s J. T. Sukem a F. A. Fischerem založil 1865 spolek posluchačů chemie nazvaný Isis (od 1872 Spolek chemiků českých), 1875–77 byl jeho místopředsedou. Pro neshody s některými funkcionáři ze spolku vystoupil. Podpořil pak vznik Společnosti pro průmysl chemický v Království českém (1893–1906). Stal se též členem Spolku rakouských chemiků. Byl autorem mnoha prací z různých oborů, zvláště z pivovarnictví, sladovnictví, drožďárenství, z chemie zemědělské a analytické, ze zbožíznalství a také z technické mikroskopie. Svoji první práci, která pojednávala o možnosti odměrného stanovení sloučenin uranu, uveřejnil (nejprve v časopise Živa, potom v Journal für praktische Chemie) 1866. Psal rovněž pro hospodářské časopisy popularizační články o významu chemie. Vedle odborné publicistiky se věnoval i redaktorské činnosti. Spoluredigoval Listy chemické, Časopis pro průmysl chemický, Zprávy spolku architektů a inženýrů v Království Českém, Archiv zemědělský ad. 1893 zveřejnil plán na vydávání české chemické technologie, který byl realizován teprve po jeho smrti. Jako uznávaný odborník byl 1886 spolu s prof. Vojtěchem Šafaříkem pověřen zkoumáním pravosti Královédvorského rukopisu. Tento úkol však nebylo možno tehdejšími prostředky uspokojivě vyřešit. Z pražského působení B. je třeba ještě připomenout jeho zásluhy o rozvoj školství v kvasném průmyslu nebo iniciativu při zakládání Výzkumné stanice pro průmysl lihovarský při lihovarnické škole (1880) a Výzkumného ústavu pro průmysl pivovarský (1887).

D: Pražská sladovnická škola, 1870; Pivovarnictví, 1873; Několik slov o stavbě a zřizování pivovarů, 1875; Úvahy o lisovaném droždí, 1876 (též německy a francouzsky); Úvahy o droždí vinopalnickém, 1877; Život a působení F. O. Poupěte, 1878; Über den Einfl uss der geologischen Verhältnisse auf die Beschaff enheit des Quellen und Brunnenwassers, 1880; Rukověť mikroskopie technické, 1881–1883; O mikroskopickém a mikrochemickém zkoumání rukopisu Kralovédvorského, 1887; Zpráva o složení vody lahovičské, 1889; O drobnohledu složeném a jeho významu, 1891; Chemická knihovna technologická, 1893; M. Louis Pasteur, jeho život a působení, 1897; Lze vyšetřiti přísadu lihu v pivě?, 1909.

L: F. Petrů – B. Hájek, O vývoji české chemie, 1954, passim; A. V. Velfík, Dějiny technického učení v Praze, 1. a 2., 1906 a 1909; L. Nový a spol., Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století, 1961, passim; O. Hanč, 100 let Čs. společnosti chemické, její dějiny a vývoj, 1966, passim; M. Ivanov, Tajemství RKZ, 1969, s. 467n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Drábek