BŘEZINA Matouš Václav †1651

Z Personal
Matouš Václav BŘEZINA
Narození ?
Úmrtí 1651
Místo úmrtí Litomyšl
Povolání 69- Knihtiskař nebo typograf
67- Nakladatel nebo vydavatel
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 256

BŘEZINA, Matouš Václav, * ?, † 1651 Litomyšl, tiskař

O B. mládí se dochovaly jen kusé zprávy. Z přitištěného řádku „Matouš Březina impressor“ na titulní straně strahovského exempláře Paprockého Diadochu (1602) by snad mohlo vyplývat, že nějakou dobu pracoval v pražské Schumannově tiskárně. 1609 byl asi tovaryšem u olomouckého tiskaře Jana Milichthalera. Buď jako tovaryš, či už jako samostatný faktor (vedoucí dílny) je zmiňován u litomyšlského tiskaře Jana Ryka. B. se zajímal o historii města, o němž zanechal rukopisné paměti. Látku zpracoval k 1645, kdy byl během švédské okupace nakrátko držen jako rukojmí. Jako tiskař navázal na své předchůdce: Ondřeje Graudense, který se v Litomyšli usadil někdy před 1573 a tiskařské řemeslo provozoval 1581–1607; na jeho syna Adama a vdovu Dorotu Graudensovou († po 1653), podruhé provdanou 1623 za tiskaře Jana Ryka. Ta se pak kolem 1630, kdy ovdověla podruhé, provdala potřetí za B., který se stal pokračovatelem živnosti. Doklady B. tiskařské činnosti jsou pouze z let 1634–50. Roku 1641 obdržel od kardinála Arnošta Vojtěcha z Harrachu privilegium na tisk literatury, která prošla cenzurou litomyšlských piaristů. Tiskař se orientoval zejména na drobnou populárně-naučnou četbu, kalendáře, kramářské písně a starší oblíbené knížky lidového čtení. Tato produkce se používáním záhy poškodila, některé B. tisky se dochovaly jen v opisu v muzejním Jabloneckém sborníku. Ten obsahuje mimo jiné i rukopisné znění dalšího B. tisku nazvaného Rozprávky tyto nadarmo nebudou, neb mnohým ku příkladu jsou (Litomyšl 1634–50?). Novodobá literární věda knihu ocenila jako jedinečnou sbírku domácích exempel. Zajímavý doklad obecně vžité tiskařské a knihkupecké šetrnosti představoval Nový zákon (Litomyšl 1643). B. si opatřil neprodané zbytky Nového zákona, který už 1525 v Mladé Boleslavi připravil první tiskař jednoty bratrské Jiřík Štyrsa. Obě Štyrsovy tiskové verze, jednu s natištěnými iniciálami a druhou bez iniciál, sjednotil do mixtních exemplářů a doplnil novým titulním listem, aniž by však vedle vlastního impresa potlačil původcovské údaje Štyrsovy tiskárny. Tato restituce památky staršího knihtisku byla obchodně prozíravá, neboť české novozákonní texty z volného prodeje již dávno zmizely. Po B. smrti dílna připadla trojnásobné vdově Dorotě. Její produkce je doložena 1651–53. Vdova se 1653 provdala počtvrté za Jana st. Arnolta z Dobroslavína, kterého však již nepřežila. Litomyšlská tiskárna, kterou asi od 1573 držela ve vlastnictví prakticky jedna rodina, tak přešla do majetku ještě významnější dynastie, podílející se na rozvoji české knižní kultury až do poloviny 18. století.

L: K. Chyba, Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860, in: Sborník Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna 1–19 (přílohy), 1966–1984, s. 63; A. Sedláček, Příčinky litomyšlské k dějinám české literatury 1. Tiskárna a impresorové v Litomyšli, in: PA 9, 1874, sl. 39n.; J. Štěpánek, Knihtiskárna litomyšlská do roku 1863 a spisy české v ní tištěné, 1878, s. 12n.; J. Volf, Tiskařský znak M. V. B. – město Litomyšl, in: Naše kniha 11, 1930, s. 177n.; LČL 1, s. 316; P. Voit, Encyklopedie knihy – starší knihtisk a obory příbuzné mezi počátkem 15. a polovinou 19. století, 2006, s. 312n.

Petr Voit