BABEL Kurt 10.10.1897-20.2.1968

Z Personal
Kurt BABEL
Narození 10.10.1897
Místo narození Legnica (Polsko)
Úmrtí 20.2.1968
Místo úmrtí Praha
Povolání

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848

68- Redaktor nebo žurnalista

BABEL, Kurt, * 10. 10. 1897 Legnica (Polsko), † 20. 2. 1968 Praha, novinář, politik, účastník 2. odboje

Pocházel ze Slezska. Po dokončení obecné a měšťanské školy se vyučil tesařem. V osmnácti letech byl odveden a zúčastnil se jako voják bojů v první světové válce. 1916 se dostal na následující tři roky do ruského zajetí. Po návratu zužitkoval své zkušenosti z předchozího působení v odborářském hnutí a záhy spoluzaložil první železničářskou buňku KSČ na nádraží v Chomutově, kde 1920–28 pracoval. Poté několik měsíců zůstal bez zaměstnání, ale již 1929 byl zvolen poslancem KSČ do Národního shromáždění – Parlamentu ČSR a působil v této funkci až do 1936. Současně spolupracoval s odborovým časopisem Zájmy železničářů. V první polovině 30. let se aktivně podílel na organizaci dělnických a hornických stávek např. v Mostě a Frývaldově. Od května 1935 do podzimu 1938 byl prvním tajemníkem OV KSČ v Teplicích- Šanově, kde se intenzivně podílel na antihenleinovské kampani. V témž roce absolvoval jednoměsíční ústřední školu ÚV KSČ. Koncem 1938 emigroval do Anglie, kde se stal spolu s dalšími německými antifašisty členem celobritské organizace KSČ (tzv. Beuerova skupina). Koncem léta 1945 se vrátil do ČSR a začal působit jako politický pracovník ÚV KSČ a jako člen tzv. Antify (do počátku 50. let jediný organizační subjekt československých Němců), byl také funkcionářem Ústřední rady odborů (ÚRO). Tam se zabýval politickou prací mezi Němci v ČSR. Od září 1951 se stal šéfredaktorem časopisu Aufbau und Frieden (později Prager Volkszeitung), v němž působil až do 10. 9. 1962, kdy podal žádost o rozvázání pracovního poměru ze zdravotních důvodů. Během své novinářské činnosti přispíval i do dalších novin a časopisů a do Československého rozhlasu. V duchu oficiální propagandy pozitivně hodnotil asimilaci německé menšiny do převažující české společnosti a současně zdůrazňoval třídní rovnost a proletářský internacionalismus. Za svou činnost byl 1955 vyznamenán Řádem republiky. Od 1959 byl členem ÚV Svazu československých novinářů a posléze v rámci svazu předsedou Klubu novinářů důchodců. Po odchodu do důchodu se až do svého úmrtí 1968 věnoval přednáškové činnosti, kulturně osvětové práci mezi československými občany německé národnosti a pracoval na svých memoárech.

L: nekrology: Rudé právo 21. 2. 1968, s. 2; Práce 21. 2. 1968; Vzpomínka na soudruha B., in: Halo sobota, 15. 10. 1977, s. 2.

P: SÚA, fondy ÚV KSČ a Svaz československých novinářů.

Jan Gebhart