BARBORA Celská 1393-11.7.1451

Z Personal
BARBORA Celská
Narození 1393
Úmrtí 11.7.1451
Místo úmrtí Mělník
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 214-215

BARBORA Celská (též BARBARA), * 1393 ?, † 11. 7. 1451 Mělník, česká královna, manželka římského císaře a českého a uherského krále Zikmunda Lucemburského

Pocházela z chorvatského hraběcího rodu Celských (Cilli neboli Celje v dnešním Slovinsku). Její otec Heřman Celský byl stoupencem uherského a českého krále a římského císaře Zikmunda Lucemburského. 1401, když byl Zikmund jako tehdejší uherský král v Budíně zajat částí uherské šlechty, která se pokusila zvolit nového krále Vladislava Jagellonského, se Heřman Celský společně s chorvatským šlechticem Mikulášem Garou a dalšími postavil na stranu Lucemburka a zasloužil se o jeho propuštění. Pravděpodobně toto Heřmanovo jednání bylo důvodem, proč Zikmund slíbil, že se ožení s jeho tehdy osmiletou dcerou B. Celskou. Oficiální zásnuby se konaly asi 1405 a svatba 1408. Historická tradice spojovala sňatek Zikmunda a B. se vznikem řádu zlatého draka. B. byla v témže roce ostřihomským arcibiskupem korunována uherskou královnou. 1409 se jí narodila jediná dcera Alžběta, pozdější manželka Albrechta Rakouského z rodu Habsburků a matka českého krále Ladislava Pohrobka. 8. listopadu 1414 byla B. se svým manželem korunována v Cáchách římskou královnou. Českou královnou se stala až na sklonku vlády Zikmunda, 11. února 1437, kdy byla korunována v katedrále sv. Víta v Praze. Manželství nebylo patrně příliš šťastné, neboť B. se několikrát postavila manželovi na odpor. 1419 byla pro neshody se Zikmundem dokonce s dcerou vypovězena na několik měsíců do Velkého Varadína (nyní Oradea, Rumunsko). Na podzim 1437 se podílela na přípravě spiknutí proti Zikmundovi spolu se svým synovcem Oldřichem Celským a částí husitské šlechty. Podle jejich plánů se královna po předpokládané Zikmundově smrti měla provdat za polského krále Vladislava III. Spiknutí bylo odhaleno a B. byla uvězněna, nejprve v Prešpurku (dnes Bratislava), pak v Komárně a Budíně. Když krátce nato její manžel zemřel, nesměla se ani účastnit jeho pohřbu. Někdy počátkem 1438 se jí podařilo osvobodit se, byla však svým zetěm Albrechtem připravena o výnosy ze svých uherských věnných měst. V té době se B. přidala na stranu české šlechty (vedené mj. Hynkem Ptáčkem z Pirkštejna a Alešem Holickým ze Šternberka), která nabídla českou korunu polskému princi Kazimírovi, bratru polského krále Vladislava III. Za B. podpory se sešel v květnu 1438 v Mělníku opoziční zemský sjezd, který odmítl nástupnictví Albrechta Rakouského. V srpnu 1438 se střetla vojska obou politických táborů. V následujícím období se začalo jednat o smíru, mj. za přispění papeže a basilejského koncilu, který byl nakonec uzavřen v lednu 1439. Pravděpodobně počátkem 1439 uprchla B. do Sandoměře v Polsku. Do Čech se vrátila až 1441 a žila nejčastěji na Mělníku z výnosů královských věnných měst, která jí podle svatební smlouvy náležela. Po návratu do Čech zůstala spojenkyní strany Hynka Ptáčka a Jiřího z Poděbrad, většího politického vlivu však již nenabyla. Z dobových zpráv se dovídáme o Barbořině zálibě v alchymii. B. byla pohřbena za účasti husitských kněží v katedrále sv. Víta v Praze v martinické (dnešní svatoondřejské) kapli. Dobová literatura nehodnotila B. příliš kladně. Dokladem toho jsou zápisy v kronice Aenea Silvia Piccolominiho, který ji popsal jako ženu, která nevedla příkladný život křesťanské panovnice. B. však byla stoupenkyní husitské části společnosti, tedy opačné strany, než na které stál Piccolomini, budoucí papež Pius II.

L: R. Urbánek, Věk poděbradský, 1915, 243n.; A. Silvio, Historia bohemice – Historie česká, 1998, s. 174n., 178n., 202n.; R. Urbánek, Císařovna B. a královna Alžběta, in: Královny a kněžny české, 1996, s. 139n.; W. Baum, Císař Zikmund, 1996; F. Kavka, Poslední Lucemburk na českém trůně, 1998, zvl. 231n., 244n.; F. Šmahel, Husitská revoluce III a IV, 1993, passim; T. Krzenck, Barbara von Cilli – eine „deutsche Messalina“, in: Mitteilungen der Gesellschaft für Salzburger Landeskunde 131, 1991, s. 45n.; J. M. Klassen, Sigismund and Barbara, in: Warring maidens, captive wives, and hussite queens, 1999, s. 236n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Eva Doležalová