BARTOŠ František 13.6.1905-21.5.1973

Z Personal
František BARTOŠ
Narození 13.6.1905
Místo narození Brněněc u Poličky
Úmrtí 21.5.1973
Místo úmrtí Praha
Povolání

77- Hudební skladatel

67- Nakladatel nebo vydavatel

BARTOŠ, František, * 13. 6. 1905 Brněnec u Poličky, † 21. 5. 1973 Praha, skladatel a hudební kritik

Narozen v rodině učitele. Otec, autor sborových a tanečních skladeb, zprostředkoval synovi první kontakty s hudbou. 1911 přesídlila rodina do Prahy. Po absolvování reálného gymnázia (1916–21) byl B. přijat na pražskou konzervatoř do varhanní třídy, brzy však přestoupil do kompoziční třídy Karla Boleslava Jiráka a později se stal žákem Jaroslava Křičky. Absolvoval 1925 (melodramem Jaro na slova Fráni Šrámka). Na mistrovské škole ho učil Josef Bohuslav Foerster (1925 až 1928), současně na Karlově univerzitě navštěvoval přednášky Zdeňka Nejedlého. 1928 složil státní zkoušku z klavírní hry. Jeho Smyčcový sextet op. 4 byl 1926 odměněn v soutěži Spolku pro komorní hudbu, Suita z hudby k frašce (absolventská skladba mistrovské školy) byla provedena 27. 6. 1928 Českou filharmonií za řízení Františka Stupky. Nějaký čas na konzervatoři korepetoval v oddělení zpěvu a dramatické výchovy, vyučoval hru z partitur, generálbas a instrumentaci (1930/31 jako zástupce Ervina Schulhoffa). Již tehdy začal B. publikovat, nejprve o filmu (v Právu lidu), poté jako hudební referent v listu Český svět (1928–29), Signál (1929–30), přispíval také do Rozprav Aventina, Lidových novin (1931–37), Klíče (1930–31), Tempa (spoluredaktor 1935–38 s Jaroslavem Tomáškem, znovu 1946–48 s Václavem Holzknechtem), Národní politiky (1937–45), Zemědělských novin (1945–49) aj. Ve třicátých letech pracoval i v hudebních spolcích, byl mj. v úzkém kontaktu s československou sekcí Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM), v jejímž rámci byly jeho skladby vícekrát provedeny (1933 na Festivalu ISCM v Amsterdamu Suita z hudby k frašce, 1938 v Londýně Rozhlasová hudba). Od 1932 spolupracoval s osobnostmi z Hudební skupiny Mánesa (Václav Holzknecht, Jaroslav Ježek, Iša Krejčí, Pavel Bořkovec aj.). V zahraničí měla pravděpodobně největší úspěch suita Měšťák šlechticem ve verzi pro dechové kvinteto. Významné byly zejména B. ediční počiny (postupně převážily nad komponováním), zahájené 1930 vydáním Mozartových dopisů otci. Trvalou hodnotu si uchovaly Smetana ve vzpomínkách a dopisech (1939) a Z dopisů B. Smetany (1947), zejména však edice Studijního vydání děl Bedřicha Smetany (příprava od 1939, 1940–62 vedoucí redaktor). Ve spolupráci se Zdeňkem Němcem začal připravovat (dodnes nerealizovaný) tematický katalog děl Bedřicha Smetany. S Karlem Janečkem redigoval a vydal Všeobecnou nauku o hudbě Otakara Šína (1949). Od 1945 vedl správu orchestru České filharmonie, do 1951 byl i jejím lektorem. 1952 se stal členem redakční komise edice Souborné dílo Antonína Dvořáka, 1956 nástupcem Otakara Šourka na místě jejího předsedy. 1953–56 působil jako vedoucí redaktor v sektoru klasické hudby ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění.

D: hudební: skladby pro klavír: Danse simple, 1936; Tři tance z Měšťáka šlechticem, 1935; Malá klavírní suita, 1936; komorní: Duo pro housle a violu op. 13, 1937; Polka rusticana pro dechové trio, 1952; Smyčcový kvartet č. 1 op. 5, 1928, č. 2 op. 10, 1933, přepracováno 1935 (Cena Spolku pro komorní hudbu); Suita pro dechové kvarteto Škola žen, 1936; Scherzo pro dechové kvinteto, 1932; Suita pro dechové kvinteto Měšťák šlechticem, 1934; Smyčcový sextet op. 4, 1926; orchestrální: Suita z hudby k frašce op. 6, 1928; Rozhlasová hudba op. 12, 1936; Suita Škola žen podle Molièra, 1939; písně: Bouquet de l’amour op. 1a (Jan Neruda), 1924; Tři písně na slova moderní francouzské lyriky (Jean Cocteau, Yvan Goll, François Mauriac), 1928; Burlesky op. 11 (Max Jacob, Vítězslav Nezval); Deštivé obrazy op. 16 (Vítězslav Nezval); Kuplet o Robinetovi (Langston Hughes), 1934; Černý (Langston Hughes), 1959; sbory: Dva ženské sbory op. 15 (Jan Neruda), 1942; Klid op. 1b (mužský sbor, Antonín Sova) 1923; Přišel jsem k své milé op. 3a (mužský sbor, Fráňa Šrámek), 1925; Hudba na náměstí op. 3b (mužský sbor, Jindřich Hořejší), 1927; Láska op. 14 (mužský sbor, Karel Toman), 1939; melodram: Jaro op. 2 (Fráňa Šrámek), 1925; scénická hudba: Vladislav Vančura: Alchymista (Brno, 1932); Molière: Měšťák šlechticem (Praha, Vinohradské divadlo 1934, rež. Bohuš Stejskal); Vladislav Vančura: Učitel a žák (rozhlasová hra, 1934); Friedrich Schiller: Marie Stuartovna (Praha, Vinohradské divadlo 1935); Bohuš Port – Bohuš Stejskal: České jesličky (Praha, Městská divadla, 1936); Bohuš Port – Bohuš Stejskal: České pašije (Praha, Vinohradské divadlo, 1937); Nikolaj V. Gogol: Revizor (Praha, Národní divadlo, 1936, rež. Jiří Frejka); Thomas Dekker: Modrý pondělek (The Shoemaker’s Holiday, Praha 1938 Komorní divadlo); filmová hudba: Pražský hrad (1932, režie Alexander Hackenschmied).

literární: Mozart, listy otci (s M. Erhartovou), 1930, rozšířené vyd. jako W. A. Mozart v dopisech), 1937; Agricola – Philip Emanuel Bach: Nekrolog na J. S. Bacha (překlad), 1935; Studentské vánoce Bedřicha Smetany, 1938; Moderní česká scéna (s M. Ruttem), 1938; Smetana ve vzpomínkách a dopisech 1939, 9. vyd. 1954 (vyšlo též německy 1954, anglicky 1955); Z dopisů B. Smetany (připraveno Zdeňkem Němcem), 1947; Vlastní životopis V. Jírovce (překlad), 1940; Ke genesi Smetanovy Prodané nevěsty, in: Musikologie IV, 1955, s. 7n.; Gustav Mahler: Dopisy (překlad s M. Bartošovou a úvodní studie), 1962; Igor Stravinskij: Hudební poetika, 1967; četné články v časopisech a denním tisku; edice: Studijní vydání děl B. Smetany (13 sv.), 1940–62; klavírní výtahy Smetanových oper, Souborné dílo Antonína Dvořáka, skladby J. A. Míči, J. Suka, B. Martinů aj.

L: HS 1, s. 54; Grove 2, 1992 (5. vyd.); MGG, s. 415.; F. B. o sobě, in: Rytmus 7, 1941/42, s. 29; J. Bachtík, F. B., in: Hudební rozhledy 8, 1955, s. 539n.; V. Holzknecht, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, 1957, zejm. s. 415n.; týž, Hudební skupina Mánesa, 1968 (se soupisem skladeb a bibliografie); M. Ladmanová, Svědek čtvrtstoletí. Kritické dílo F. B. (strojopis, Český hudební fond, nedat.); táž, F. B., 1980.

P: České muzeum hudby, Praha (písemná pozůstalost).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vlasta Reittererová