BEČÁK Tomáš 16.12.1813-9.5.1855

Z Personal
Tomáš BEČÁK
Narození 16.12.1813
Místo narození Olšany u Prostějova
Úmrtí 9.5.1855
Místo úmrtí Olomouc
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 316-317

BEČÁK, Tomáš, * 16. 12. 1813 Olšany u Prostějova, † 9. 5. 1855 Olomouc, římskokatolický kněz, redaktor

Hlavní německou školu vychodil v Uničově. Pak odešel do Olomouce, kde studoval nejprve gymnázium, poté filozofii a bohosloví. Kněžské svěcení přijal 22. 9. 1837. Od 1838 působil dva roky jako kooperátor v Morkovicích (Morkovice-Slížany) a ve Vlkoši u Přerova, pak v Kyselovicích, od 1844 jako expozita. Léta, která strávil jako kyselovický farář, poskytla B. neobyčejný prostor k duchovní činnosti. Znamenala velmi plodné období, které skončilo rok před jeho smrtí. Pověst výborného kazatele, již si brzy získal, ho podnítila ke knižnímu vydání vlastních projevů Kázání dvoje v pondělek velikonoční (1845, s F. Benešem). Od 1846 přispíval články a překlady do Časopisu pro katolické duchovenstvo, 1847 vydal své vůbec nejznámější dílo, přepracovaný a rozšířený kancionál moravského buditele, lidovýchovného spisovatele a katolického kněze Tomáše Fryčaje, obecně známý jako Fryčajův zpěvník. Sbírku, pro niž užil Fryčajova titulu z roku 1805 Katolický kancionál, sestavil ze sedmi předešlých vydání zpěvníku vydávaných od 1801 (resp. 1805) do 1830. Duchovní lyriku doplnil řadou vlastních písní, litanií, modliteb a zvláštních pobožností, které věnoval školní mládeži. Oblíbenost Kancionálu v B. přepracování doložilo dalších 22 vydání díla do 1884, kdy byla sbírka nově přepracována Ludvíkem Holainem a Františkem Kyselým. Třetí přepracování, zakládající se rovněž na B. textech, vyšlo ve zpracování Františka Poimona 1888.

Vedle Kancionálu se druhým významným počinem B. stalo 1849 založení duchovního časopisu Cyrill a Method. Časopis, který spoluredigoval s Arturem von Königsbrunnem a Jarolímem Lyskem, se záhy vyvinul v jeden ze stěžejních orgánů moravského katolicismu. Současně se B. angažoval i jako člen výboru v Moravské národní jednotě Cyrila a Methoděje. 1850 vydal místopisné dílo o památném Hostýnu Krátká historie Hostýna od pradávných dob až po naše časy. V dalších letech se do středu jeho zájmu dostal mariánský kult. Věnoval mu několik děl, především druhou sbírku svých kázání Kázání na všecky svátky blahoslavené Panny Marie (1853) a překlad ze sv. Bonaventury Život Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista a přeblahoslavené Panny a Matky jeho Marie (1853). Mariánsky oslavným byl i spis Úcta Panny Marie, založená a vysvětlená v nejznamenitějších pobožnostech mariánských (1854). B. tvorba, obsahující náboženské písně, kázání, pojednání a překlady, kulminovala rokem 1854, kdy vydal třetí sbírku svých kázání Kázání na neděli 11. po sv. Duchu a své poslední dílo Cesta z Jerusaléma do Emauz. 1854 odešel z kyselovické fary do Olomouce, kde byl v červenci jmenován superiorem tamního alumnátu. Tam za necelých deset měsíců zemřel. Pohřben byl v rodišti. Posmrtně vyšel 1856 B. výbor z Kancionálu s názvem Nejobyčejnější písně k veřejným službám božím.

D: K. A. Vinařického Korespondence a spisy pamětní 2 (dopisy T. Bečáka Vinařickému, 1909, ed. V. O. Slavík); LČL 1, s. 169 (kde soupis díla).

L: J. Jungmann, Historie literatury české, 1849, s. 533; nekrology in: Pražské noviny 17. 5. 1855; Slovenské noviny 2. 6. 1855; T. B. (životopis), in: Moravské noviny 7. 5. 1858; A. V. Šembera, Dějiny řeči a literatury české, 1868, s. 229 (chybné datum úmrtí); F. Cinek, K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778–1870, 1934, s. 237n.; J. Staněk, Vývoj literatury české ve střední a severní Moravě, 1934, s. 20; F. Táborský, Z kancionálu T. Fryčaje, hlasatele veliké tradice, in: Naše Valašsko, 1939; OSN 3, s. 575 (chybný rok úmrtí); RSN 1, s. 564; HS 1, s. 68 (kde některé chybné datace); KSN 1, s. 466; BOS 2, s. 51; MSN 1, s. 430; LČL 1, s. 168n.

P: Biografický archiv ÚČL.

Jiří Rak