BECHYNĚ Stanislav 20.7.1887-15.10.1973

Z Personal
Stanislav BECHYNĚ
Narození 20.7.1887
Místo narození Přibyslav
Úmrtí 15.10.1973
Místo úmrtí Praha
Povolání 29- Stavař

BECHYNĚ, Stanislav, * 20. 7. 1887 Přibyslav, † 15. 10. 1973 Praha, stavitel, architekt, pedagog

Narodil se v rodině drobného obchodníka. Absolvoval reálku v Novém Městě na Moravě a pražskou techniku, kde 1910 složil s vyznamenáním II. státní zkoušku na stavebním odboru. Na doporučení svého učitele prof. Zdeňka Bažanta nastoupil počátkem 1911 do nově založené firmy Karel Skorkovský, specializující se na betonové konstrukce. 1913 tam dosáhl jako technik vedoucího postavení. V témže roce byl na jeho návrh realizován obloukový most se zavěšenou mostovkou s táhlem v Hořepníku. Předmětem jeho doktorské disertace, kterou obhájil 1915, se stalo rovněž betonové stavitelství, konkrétně původní realizované řešení železobetonových konstrukcí železárny v Hrádku u Rokycan. 1916 navrhl pro stavbu libeňské automobilky Praga, poprvé v celém Rakousku-Uhersku, použití sloupů z ovinuté litiny a hřibových stropů, což umožnilo zvýšit zatížení stropů při větších rozestupech sloupů. 1918 realizoval další obloukový silniční most přes Mrlinu v Křinci. 1919 zvítězil jeho návrh železobetonové nosné konstrukce v soutěži na stavbu paláce Lucerna v Praze. Jeho realizace se stala jednou z prvních praktických aplikací rámů velkých rozpětí a patrových rámů s využitím sloupů z ovinutého betonu, popsanou v B. knize Výpočty rámových konstrukcí (1917). S architektem Bohumilem Kozákem vypracoval 1919 projekt přemostění Nuselského údolí. Tento problém ho zajímal i později. V meziválečném období provedl např. návrhy konstrukcí pro ocelárny na Kladně, Králodvorskou cementárnu, válcové parabolické skořepinové konstrukce skladištních budov v Bratislavě a v Kostelci nad Labem, hangáry v Letňanech (Praha) a Karlových Varech. Podle jeho návrhu byl také 1935 postaven obloukový most přes Chrudimku v Pardubicích. Největší pozornost v odborných kruzích vzbudil 1937 jeho návrh trámové konstrukce o čtyřech polích ze železobetonu s dutým tenkostěnným průřezem ve tvaru dvou skořepin, nesoucích v horním patře mostovku silnice a v dolním patře mostovku podzemní dráhy. K realizaci návrhu nedošlo vinou válečných událostí. 1944 se mu však podařilo vybudovat obloukový most se spolupůsobící mostovkou přes Šmejkalku u Senohrab. V pozdějších letech se vícekrát vracel k návrhu nuselského mostu, známý je např. jeho podrobný projekt se třemi oblouky. Provedení tohoto návrhu umožnilo 1970 použití předpjatého betonu pro rámovou komorovou tenkostěnnou konstrukci.

Vedle výzkumu a jeho praktické aplikace se věnoval i pedagogické činnosti. 1919 byl pověřen paralelními přednáškami o stavbách ze železobetonu na Vysoké škole inženýrského stavitelství nově reorganizovaného ČVUT v Praze. 1920 tam byl jmenován řádným profesorem statiky a dynamiky a 1926 začal budovat nový obor – stavitelství betonových a kamenných mostů a pozemních staveb ze železobetonu, jehož profesuru vykonával až do 1958. Ve školním roce 1926/27 a 1934/35 zastával funkci děkana Vysoké školy inženýrského stavitelství ČVUT. Kromě pedagogické činnosti zůstával technickým ředitelem firmy Skorkovský. Po 1945 rozšířil své působení i na Slovensko. Podle jeho projektů zde byly postaveny objekty v závodu Mier v Bratislavě, autobusové garáže v Žilině a Nitře se střechou s dlouhými skořepinami apod. Vrcholným dílem se stal most přes Váh v Komárně, inspirovaný obloukovým mostem Risorgimento přes Tiberu v Římě architekta Hennebiqua. Za vyřešení této obtížné konstrukce a za spisy Betonové mosty trámové a Betonové mosty obloukové získal 1955 státní cenu Klementa Gottwalda I. stupně. Po ukončení aktivní pedagogické činnosti 1958 se začal věnovat i ochraně životního prostředí a památek. Pracoval na projektu generální opravy Karlova mostu, vypracoval variantní řešení Malostranského tunelu a podchycení budovy NTM na Letné při stavbě letenského tunelu. Navrhl rekonstrukci střechy kostela v Anežském klášteře a je autorem základní myšlenky na přestěhování děkanského kostela v Mostě. 1956 byl podle jeho návrhu realizován přesun kaple sv. Maří Magdaleny u Čechova mostu v Praze. Od 1920 byl členem Masarykovy akademie práce, členem Betonářského spolku, předsedou Československé silniční společnosti, předsedou Silničního výboru Komise pro sdělání všeobecného dopravního plánu. 1946 se stal mimořádným členem ČAVU a 1953 jedním z prvních členů ČSAV. Zde pracoval nejprve ve stavební komisi, zřízené a vedené akademikem Františkem Kloknerem a po jeho smrti 1960 stanul v jejím čele. Vedle toho byl členem vědeckého kolegia mechaniky a energetiky ČSAV a čestným členem Vědecké společnosti pro mechaniku ČSAV. Získal čestnou plaketu ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo (1962, 1972). Dále se stal čestným členem Českého svazu stavebních inženýrů a čestným členem Mezinárodního sdružení výzkumných ústavů RILEM (Réunion Internationale des Laboratoires d’Essais et de Recherches sur les Materiaux et les Constructions) v Paříži (1963), v němž dlouhá léta pracoval, 1960 a 1961 předsedal jeho stálému výboru a byl členem československého národního komitétu tohoto sdružení. Kromě toho byl členem Association Internationale des Ponts et Charpentes a American Concrete Institute. 1957 mu byl udělen Řád práce, 1968 Řád republiky, 1967 získal zlatou Felberovu medaili ČVUT i medaile fakult v Brně a Bratislavě. 1972 získal čestný doktorát ČVUT.

D: Výpočty rámových konstrukcí z praxe betonářské, 1917, 1926; Statika a dynamika, litografované přednášky na ČVUT, 1925 a 1930; Stavitelství mostů kamenných, 1929; Mostní stavitelství (s J. Kolářem), 1930; Stavitelství mostů betonových, 1932; stať o betonových mostech v Technickém průvodci, 1930; Investiční činnost v současném hospodářství Německa, 1934; Statika a dynamika (skripta, slovensky), Bratislava 1943; Beton 2, díl 2 (skripta), 1952, 1954, 1955; Betonové mosty 1 (skripta), 1953; Dvě studie o železobetonových konstrukcích, 1953; Betonové mosty 2 (skripta), 1954; Betonové mosty trámové a rámové, in: Technický průvodce sv. 11, část 2, seš. 2, 1954; Betonové mosty obloukové, in: Technický průvodce sv. 11, část 2, seš. 3, 1954, 1962; Stavitelství betonové, 3 sv., 1934, 1938, 1956; Složky betonu, 1954; Složení malt a betonů, jejich výroba a kontrola, 1957; Mosty z předpjatého betonu (skripta), 1958; Pevnost betonu, 1959; Pružnost betonu, 1959; Vodotěsnost a jiné stavební a fyzikální vlastnosti betonu, 1961.

L: J. Špůrek, Předseda Čs. silniční společnosti prof. ing. Dr. S. B. padesátníkem, in: Zprávy Československé silniční společnosti, č. 9, 1. 9. 1937, s. 93n.; F. K., Prof. Ing. Dr. techn. s. B. šedesátníkem, in: Sborník SIA 15, 20. 10. 1947; Sborník vědeckých prací k sedmdesátinám akademika S. B. 1887–1957, 1957, s. 150; s. B., in: Technické noviny 25. 7. 1962; 100. výročí narození akademika s. B., in: Soubor vzpomínkových statí, 1987, s. 38; Tomeš 1, s. 69; J. Geršlová – M. Sekanina, Lexikon našich hospodářských dějin, 2003, s. 44.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Milada Sekyrková