BENEŠ František Josef 6.8.1820-10.5.1888

Z Personal
František Josef BENEŠ
Narození 6.8.1820
Místo narození Český Dub
Úmrtí 10.5.1888
Povolání 52- Archeolog

BENEŠ, František Josef, * 6. 8. 1820 Český Dub, † 10. 5. 1888 Praha, historik umění, archeolog, památkář

Syn Josefa Aloise Benesche, vrchnostenského úředníka v Mimoni a regionálního vlastivědného pracovníka. Vystudoval chemii na pražské polytechnice a 1837–39 působil jako cukrovarnický chemik, 1839–54 pak ředitel cukrovarů v Suchdole u Kutné Hory a Trmicích u Ústí nad Labem. Láska k historickým a uměleckým památkám ho přivedla k široce pojaté archeologii. Při aktivaci státní památkové péče 1854 byl jmenován konzervátorem pro Čáslavský kraj. 1857 ho vídeňské ústředí vyslalo na studijní cestu do Itálie, po níž nastoupil do významné funkce ve správě statků hraběte Harracha v Praze. Ve svěřeném regionu působil dále, přispěl k záchraně a opravám mnoha historických staveb, zejména v Kutné Hoře. Stál rovněž u zrodu prvních mimopražských archeologicko-muzejních spolků v českých zemích, např. Včely čáslavské (1864) a kutnohorského spolku Vocel (1877). Mimořádným členem KČSN byl jmenován 1867, především však patřil k předním osobnostem Archeologického sboru NM v Praze a nejbližším spolupracovníkům Jana Erazima Vocela.

Publikovat začal velmi záhy, pomáhal již svému otci při práci na dějinách Mimoně. Z Kutnohorska přispíval do Böhmens Burgen Františka Alexandra Hebera. Od 50. let podával zprávy do ústředního památkového orgánu ve Vídni, publikoval v pražských Památkách archeologických. Přestože se česky učil teprve v dospělosti a ačkoliv pocházel z německého prostředí, stal se umírněným českým vlastencem. Jako konzervátor uveřejnil řadu popisů významných staveb (kostely v Kutné Hoře, Svatém Jakubu, Čáslavi, Rakovníku, hrad Helfenburk u Úštěka aj.). Během 60. let se soustředil na objevování, průzkum a popis významných pravěkých a raně středověkých hradišť (Kouřim, Libice nad Cidlinou, keltské oppidum Hradiště nad Závistí u Zbraslavi, Šárka v Praze a Plešivec na Podbrdsku); šlo vesměs o jejich první systematické zpracování, včetně původních plánů. 1868–79 spravoval B. jako Vocelův nástupce archeologické sbírky NM, 1872 po něm převzal i funkci konzervátora památkové péče pro město Prahu. V pokročilejším věku již nepublikoval, kolem 1880 však stál ještě u počátků Muzea hlavního města Prahy. Patřil k největším českým archeologům éry pozdního romantismu a k průkopníkům památkové péče, brzy po své smrti však byl zcela zapomenut.

D: Hradiště u Hryzel, na Staré Kouřími a u Přistoupína, in: PA 4, 2, 1861, s. 30n.; Hradiště u Dolních Břežan, in: tamtéž 6, 1864–65, s. 106n.; Arciděkanský chrám sv. Jakuba na Horách Kutných, in: tamtéž, s. 208n., 290n.; Stadice, in: tamtéž 7, 1866–67, s. 35n.; Šárka, in: tamtéž, s. 165n.; Libice a památky kultu sv. Vojtěcha, in: tamtéž, s. 249n.; Plešivec a Ostrý na Jinecku, in: tamtéž, s. 427n.; Památky kultu sv. Václava, in: tamtéž, s. 472n.; Staré věže hradu pražského, in: tamtéž 9, 1871–73, s. 665n.; Hrad Sion, in: tamtéž 10, 1874–77, s. 207n.

L: OSN 3, s. 748; BOS 2, s. 126; K. Sklenář, Slavníkovská Libice v dějinách archeologického výzkumu, in: ČNM (hist.) 151, 1982, s. 1n.

P: Archiv NM v Praze.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Karel Sklenář