BERKA z Dubé a Lipé Lev Burian ?1586-28.3.1626

Z Personal
Lev Burian BERKA z Dubé a Lipé
Narození před 1586
Úmrtí 28.3.1626
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

BERKA z Dubé a Lipé, Lev Burian, * před 1586 ?, † 28. 3. 1626 ?, moravský místodržitel

Pocházel ze starobylého, původně severočeského šlechtického rodu, z rozrodu Ronovců, který svůj počátek odvozoval z erbovní pověsti. Berkové z Dubé, jako všichni Ronovci, nosili erb se dvěma zkříženými ostrvemi na zlatém poli. Historičtí předkové rodu B. jsou zaznamenáni ve druhé polovině 13. století. Od středověku zastávali v Čechách významné úřady. Ze severních Čech postupně pronikali také do Čech východních, dále do Kladska a na Moravu. Lev Burian B. byl vnukem Zdeňka B. na Rychmburku († 1572) a synem Václava Berky z Dubé z východočeské dřevěnické větve. B. se oženil s Františkou Hippolytou z Fürstenbergu († 1655) a spolu měli syna Matyáše Ferdinanda B. z Dubé († 1644). B. patřil k vlivné katolické menšině panského stavu na Moravě. Držel 1619 panství Budišov, jež zdědil po svém otci, na kterého přešlo z majetku velkomeziříčské větve rodu. Pokračoval v budování renesančního arkádového zámku. V Čechách vlastnil hrad Rychmburk, Rosice u Chrudimi a Uhřetice. V době stavovského povstání zůstal věrný císaři Ferdinandu II. Za tento postoj byl B. potrestán vzbouřenými moravskými stavy konfiskací statků. Po porážce povstání v březnu 1621 mu statky byly restituovány a byl vydán příkaz k jejich zvláštní ochraně před ubytováním vojska. Z pobělohorských konfiskací získal na základě rezoluce z 8. 11. 1622 panství Dačice na západní Moravě a Slatiňany a Řestoky ve východních Čechách. Kromě toho mu císař dal za vykonané služby vyplatit zvláštní kompenzaci a finanční odměnu. B. se podílel jako jeden z členů soudcovského kolegia i na potrestání povstalců. Po svém potrestaném vzdáleném příbuzném Pertoldu Bohobudovi z Lipé převzal dědičný úřad maršálka království Českého. Za zemského gubernátora kardinála Františka z Ditrichštejna byl B. jmenován 1621 nejvyšším zemským sudím na Moravě a posléze i nejvyšším zemským komorníkem. Tak se stal prakticky gubernátorovým zástupcem na Moravě. V době kardinálova pobytu ve Vídni v srpnu a v září 1623 ho zastupoval ve správě země jako předseda speciálně jmenované vládní komise a řídil i konfiskační proces. K jeho povinnostem náležela mj. obrana země proti valašskému, uherskému a tureckému nebezpečí. Byl povýšen 13. 2. 1623 do hraběcího stavu. Na jaře 1626 byl titulován císařským radou a komorníkem a nejvyšším komorníkem Markrabství moravského.

L: T. V. Bílek, Dějiny konfiskací v Čechách, 1882–1883, s. 115; OSN 3, s. 813n.; F. Hrubý, Moravská šlechta roku 1619, její jmění a náboženské vyznání, in: ČMM 46, 1922, s. 146; J. Polišenský (ed.), Zrcadlo Čech a Moravy, 1941, s. 167n.; M. Toegel (ed.), Documenta bohemica bellum tricennale illustrantia III, 1976; L. Hosák – M. Zemek (ed.), Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jižní Morava, 1981; T. Šimek (ed.), Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Východní Čechy, 1989; J. Halada, Lexikon české šlechty, 1992, s. 19n.; F. Matějek, Morava za třicetileté války, 1992; J. Válka, Dějiny Moravy II. Morava renesance, reformace a baroka, 1995.

P: MZA fond T, G 140, Rodinný archiv Ditrichštejnů; Hofkammerarchiv Wien, Gedenkbücher, Böhmische Reihe, Bd. 333.

Tomáš Knoz