BEYVL Josef 7.6.1906-10.7.1978

Z Personal
Josef BEYVL
Narození 7.6.1906
Místo narození Lomnice nad Popelkou
Úmrtí 10.7.1978
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec

BEYVL, Josef, * 7. 6. 1906 Lomnice nad Popelkou, † 10. 7. 1978 Praha, herec

Syn maloměstského poštmistra. Od dětství se věnoval ochotnickému divadlu. Láska k divadlu ho proti otcově vůli přivedla 1925 k venkovským kočovným společnostem, kterých vystřídal devatenáct (např. Karel Želenský, Josef Burda, Karel Jičínský). Ve třicátých letech účinkoval i na pražských scénách (Jiráskovo divadlo ve Vršovicích, Uranie), 1940–51 byl členem Zemského divadla v Brně, 1951–78 získal angažmá v Městských divadlech pražských. Svým naturelem a spontánním komediálním projevem se stal oblíbeným představitelem bodrých, mnohdy vychytralých lidových postav v českém i světovém klasickém repertoáru: Doolittle (G. B. Shaw: Pygmalion a A. Lerner, F. Loewé: My Fair Lady) a Falstaff (W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské), policejní komisař Michail Semjonič v Radokově inscenaci Švédská zápalka A. P. Čechova, loupežník Sarka Farka v Drdově hře Hrátky s čertem, Arnulf v Molièrově komedii Škola pro ženy. Před kamerou se objevil koncem čtyřicátých let, a to ve dvou hlavních rolích: soudní rada Vojtěch Štěpán ve Steklého komedii podle divadelní hry Karla Krpaty Soudný den (1948) a vrchní policejní inspektor Zouplna ve Slavíčkově kriminálním dramatu Dnes o půl jedenácté (1949). Pak už byl na plátně obsazován jen do drobných rolí, kterých však během třiceti let vytvořil na osmdesát. B. robustní a komediální projev vynikl především v postavách venkovských mudrlantů, hostinských, policistů, funkcionářů, domácích, železničářů, hajných, prodavačů a hlídačů ve filmech různých žánrů (Mordová rokle, 1951; Plavecký mariáš, 1952; Obušku, z pytle ven!, 1955; Rudá záře nad Kladnem, 1955; Kasaři, 1958; Tři přání, 1958; Dva z onoho světa, 1962; Mezi námi zloději, 1963; Alibi na vodě, 1965; Ta naše písnička česká, 1967; Zabil jsem Einsteina, pánové…, 1969; Aféry ženy, 1972; Jáchyme, hoď ho do stroje!, 1974; Bouřlivé víno, 1976; Silnější než strach, 1978). Účinkoval hojně v televizních inscenacích (Žižkův meč, Můj generál, Chlap pravdu neunese) i v zábavných pořadech a seriálech (Tři chlapi v chalupě, 1962; F. L. Věk, 1971; Ve znamení Merkura, 1978).

L: FPH 1, s. 33n.; P. Hořec, J. B. – člověk a herec, který nezarmoutí, in: Květy, 1963, č. 52, s. 14n.; V. Dubský, Na kus řeči s J. B., in: Záběr 5, 13. 4. 1972, č. 8, s. 7; lš, J. B. – herec pro legraci, in: Lidová demokracie, 5. 6. 1976, s. 5; V. Mařík, J. B. – sedmdesátník, in: Mladá fronta 8. 6. 1976, s. 4; J. Černý, Pracovat znamená mládnout, in: Květy 10. 6. 1976, č. 24, s. 36n.; ma, Já vím, že se usmějete…, in: Týdeník Československé televize, 1976, č. 26, s. 8; mV, Oblíbený herec, in: Tvorba, 1976, č. 25, s. 2; Blesk magazín (Plus TV) 6. 10. 2000, s. 12; P. Hořec, Důvěrná setkání. Slavní čeští herci v zákulisí, 1997; týž, Přátelství, která neumírají. Zdeněk Štěpánek, J. B., Eduard Kohout, Olga Scheinpflugová, 2001.

Miloš Fikejz