BEZDĚK Zdeněk 2.8.1919-18.10.1975

Z Personal
Zdeněk BEZDĚK
Narození 2.8.1919
Místo narození Tišnov
Úmrtí 18.10.1975
Místo úmrtí Praha
Povolání

73- Uměnovědec nebo historik umění

82- Dramaturg, režisér nebo choreograf

BEZDĚK, Zdeněk (vl. jm. Beck), * 2. 8. 1919 Tišnov, † 18. 10. 1975 Praha, autor loutkových her, kritik a historik loutkového divadla, pedagog

Maturoval 1938 na gymnáziu v Břeclavi, poté začal studovat na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně francouzštinu a tělocvik. Po zavření vysokých škol nacisty byl totálně nasazen v Přerově. Studie dokončil teprve 1946. Než nastoupil učitelskou dráhu, odjel na roční stipendijní pobyt do Francie. Po návratu začal učit na gymnáziu v Uničově, později působil v Třebíči a v Humpolci. Zájem o loutkové divadlo ho však již 1949 přivedl do právě zprofesionalizovaného Loutkového divadla Radost v Brně. Tam působil nejdříve jako loutkoherec, technický pracovník, později i jako režisér. Koncem 1951 odešel na brigádu do ostravských dolů, jeho původní budovatelské nadšení však brzy vyprchalo a již na podzim 1952 přijal místo odborného asistenta na loutkářské katedře DAMU. Nejdříve tam vyučoval některé speciální disciplíny hry s loutkou, později přednášel i základy dramaturgie a režie. Vedle pedagogické práce se zabýval loutkářskou kritikou, přispíval zejména do časopisu Československý loutkář, a věnoval se organizaci českého loutkářského hnutí. Byl velmi agilním předsedou české sekce UNIMA a posléze, 1969, byl zvolen jako československý zástupce i do prezidia tohoto mezinárodního sdružení loutkářů.

Již od dob svého brněnského angažmá se věnoval také literární tvorbě. 1950 měla v brněnské Radosti premiéru B. alegorická hra ze života mravenců Zlý brouk Bubuhouk, v níž se snažil dětem přístupnou formou přiblížit protiválečné téma. Tato i následující hra Dřevěný vojáček a jeho přátelé byly pro svou jednoduchou stavbu uváděny především amatérskými soubory. B. nejzdařilejší dramatickou prací se stala mírně parodická Generálská operka (hudba O. Roedl), vyznačující se výrazným smyslem pro dynamiku, jevištní rytmus a celkovou loutkovost. Ačkoli její protiválečný děj byl zasazen do doby kaprálů, hejtmanů a císařů, premiéra této loutkové opery se 1960 na studijní scéně DAMU pro pochybnosti o jejím žádaném společenském dopadu neuskutečnila. Hra byla později přeložena do ruštiny a srbochorvatštiny. Po této události se B. samostatně jako dramatický autor odmlčel. Poslední léta svého života se intenzivně věnoval historii českého loutkového divadla. Důležitým přínosem k poznání se stala jeho připravovaná habilitační práce Dějiny české loutkové hry do roku 1945, která vyšla po B. předčasné smrti.

D: loutkové hry: Zlý Brouk Bubuhouk, 1951 (premiéra 1950); Dřevěný vojáček a jeho přátelé, 1955; Generálská operka, 1960 (hudba O. Roedl); Návštěva na planetě X (spoluautor J. Středa), 1962; Kočičí intermeco (spoluautor L. Staňková), 1962 ; O kohoutku a psíčkovi, in: V. Leština, Hrajeme si loutkové divadlo, 1995; Československá loutková divadla 1949–1969, 1973; Tři moravští autoři loutkových her, 1975; Dějiny české loutkové hry do roku 1945, 1983.

L: J. Mareš, Sbohem pane profesore!, in: Československý loutkář 25, 1975, s. 267n.; K. Makoň, Historie stále aktuální, in: tamtéž 34, 1984, s. 62; P. Vašíček, Měl rád básníky, in: tamtéž 39, 1989, s. 186n.; J. Majerová, Z. B. léta tovaryšská, in: tamtéž, s. 189n.

Alice Dubská