BIELIK Paľo 11.12.1910-23.4.1983

Z Personal
Paľo BIELIK
Narození 11.12.1910
Místo narození Senica (č. o. Banská Bystrica, Slovensko)
Úmrtí 23.4.1983
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec

BIELIK, Paľo, * 11. 12. 1910 Senica (č. o. Banská Bystrica, Slovensko), † 23. 4. 1983 Bratislava (Slovensko), filmový režisér, herec, scenárista

Od 1925 studoval na střední kovodělné škole v Banské Bystrici-Senici, 1929 maturoval. Po absolvování vojenské základní služby pracoval 1930–34 jako kreslič, montér, prodavač a četník. 1939–41 navštěvoval dramatické oddělení Státní konzervatoře v Bratislavě. Věnoval se také amatérskému divadlu v Senici. Na přehlídce ochotnických divadelních souborů v Turčianském Sv. Martině (1935) jej objevil Karel Plicka a poté doporučil režiséru Martinu Fričovi pro titulní postavu připravovaného česko-slovenského filmu Jánošík. Po premiéře (1936) se stal B. jedním z nejpopulárnějších herců v republice. To mu umožnilo systematicky pracovat ve filmu. Velké postavy vytvořil v dalších Fričových dílech Hordubalové (1937), Varúj! (1947), Čapkovy povídky (1947) a v nedokončeném snímku Hrdinové hranic (1938). Od 1939 jej angažoval šéf činohry Ján Borodáč do Slovenského národního divadla. Tam B. vytvořil na dvacet rolí v dílech G. B. Shawa, I. Stodoly, H. Ibsena, F. Schillera ad. Během sezony 1941/42 přijal místo režiséra ve filmové společnosti Nástup a věnoval se i psaní scénářů. Byl spoluzakladatelem slovenského dokumentárního filmu a vytvořil žánr vědeckého dokumentu. Vzorem se stal jeho snímek Na ostrove kormoránov (1943). Výtvarnými dokumenty navazoval na průkopnické dílo K. Plicky. V průběhu natáčení folklorní veselohry Hanka sa vydáva vypuklo Slovenské národní povstání; B. se skupinou spolupracovníků pracoval pro Československý armádní film v Banské Bystrici a natáčel záběry z bojových operací. Ze zachovaného materiálu po osvobození sestříhal film Za slobodu. Na jaře 1945 byl dva měsíce vězněn bratislavským gestapem. Po skončení druhé světové války se podílel na budování filmového studia v Bratislavě-Kolibě, pracoval jako scenárista, režisér a autor námětů. Pro režii celovečerního filmu dozrál při spolupráci s M. Fričem na společném projektu českých a slovenských filmařů Varúj!. Jeho prvním samostatným celovečerním hraným filmem byl snímek Vlčie diery (1948). B. scénář a režie vytvořily základ mezinárodně uznávané slovenské kinematografie. Od 1955 byl zasloužilým umělcem, 1958 se stal laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda, 1965 byl vyznamenaný Řádem práce, 1968 obdržel titul národní umělec, 1979 mu byl udělen Řád republiky. Protože nesouhlasil se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR v srpnu 1968, nemohl dále točit vlastní filmy.

D: filmové postavy: Juro Jánošík (Jánošík, 1936); Michal Hordubal (Hordubalové, 1937); Ondrej Muranica (Varúj!, 1947); četnický kapitán Havelka (Čapkovy povídky, 1947); Dičo (Vlčie diery, 1948); divadelní role: Britannus, Shaw: Caesar a Kleopatra, 1939; Ján Rosmer, Ibsen: Rosmersholm, 1940; Bača Ondrej, Stodola: Bačova žena, 1941; filmová dokumetární tvorba: Miznúca romantika (1942); Travertín – slovenský mramor (1942); Za slobodu (1945); hrané filmy: Priehrada (1950); Lazy sa pohli (1952); Štyridsaťštyri (1957); Kapitán Dabač (1959); Jánošík 1–2 (1962–1963); Majster kat (1966); Traja svedkovia (1968); scénář Stretnutie (1975); Nie (1978).

L: ESL 1, s. 196; V. Plevza – J. Vladár – K. Žišková-Moraňová (ed.), Dejiny slovenského národného povstania 1944, sv. 5. Encyklopédia odboja a SNP, Bratislava 1984, s. 40; E. Štric, P. B., Bratislava 1984; SBS 1, s. 249n.; FP, s. 34n.; Dejiny slovenského filmu, Bratislava 2000, passim; BLS 1, s. 418n. (kde další literatura a dílo).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera