BIEL Jan Erazim 9.9.1811-28.4.1876

Z Personal
Jan Erazim BIEL
Narození 9.9.1811
Místo narození Praha
Úmrtí 28.4.1876
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec

BIEL, Jan Erazim (též BÍL, vl. jm. Bielohaubek), * 9. 9. 1811 Praha, † 28. 4. 1876 Praha, herec

Syn pražského hostinského. 1823–28 studoval na akademickém gymnáziu v Praze. Byl mimo jiné žákem J. Jungmanna a spolužákem J. K. Tyla. Ještě za studií vystoupil ve Stavovském divadle 1826 v české epizodní roli, 1827 i v německé roli a jako občasný výpomocný epizodista účinkoval v obou jazycích až do jara 1829, kdy se připojil k J. K. Tylovi, M. Forchheimové a J. A. Prokopovi, kteří přijali angažmá u společnosti K. Hilmera. Se společností hrál v Písku, v Domažlicích, v Bavorsku, v Plzni a v Klatovech, odkud však byl odveden k vojsku. Koncem 1829 se vrátil do Prahy, kde pak působil zejména od konce 1830–34 jako častěji zaměstnávaný herec v českých i v německých představeních a byl zde od 1831 angažován. 1834 od divadla odešel snad do rodinné hostinské živnosti. K divadlu se vrátil nejpozději 1840/41. Vystupoval v Prešpurku (dnes Bratislavě) u ředitele F. Pokorného. 1842 nastoupil do nově založeného divadla v Růžové ulici v Praze a setrval tam do 1844. Jednu necelou sezonu byl angažován ve Stavovském divadle, 1845 účinkoval ještě v českých představeních v divadle v Růžové ulici, ale téhož roku odešel do Vídně (Theater an der Wien). Od 1850 byl opět angažován ve Stavovském divadle, ale 1851 byl propuštěn. Od konce 1852 do května 1854 působil ve Lvově, od 1854 ve Vídni (Theater in der Josephstadt), od 1855 v německém divadle v Záhřebu, kde v sezoně 1856/57 vypomáhal v menších úlohách i v chorvatských představeních. Následovala kratší angažmá u společnosti ředitele A. Mussika v létě 1857 v Mariánských Lázních, od podzimu 1857 u ředitele W. Stummera v Liberci. 1860/61 hrál B. ve Vídni v prozatímním divadle K. Treumanna na Franz-Josefs- -Kai. Pevněji zakotvil od jara 1861 u F. Zöllnera v Plzni. I od něho však za pobytu jeho společnosti v Táboře na jaře 1862 uprchl a působil pak v Krakově a v Bielsku. Od března 1863 byl členem nově založené společnosti J. E. Kramueleho, od jara 1864 do konce 1865 měl angažmá v Prozatímním divadle, poté se zdržoval neznámo kde. Počátkem 1867 se vrátil do Prozatímního divadla, ale ještě před ukončením následující sezony odtud opět odešel. Před svou smrtí byl kustodem u nezjištěné instituce.

B. těžil jako herec z předností svého fyzického zjevu – vynikal vysokou a štíhlou, ale i statnou postavou a imponujícím zjevem, ovládal rutinně herecký pohyb, gestiku i mimiku a byl proslulý péčí o své kostýmy. Tyto přednosti jej od mládí předurčovaly pro role hrdinských milovníků a hrdinů, později pro reprezentativní postavy králů, šlechticů a důstojníků, případně působivých démonů a duchů. Celoživotním nedostatkem byla B. deklamace, a to v češtině i v němčině. Hrál v obou těchto jazycích, v době svých angažmá ve Stavovském divadle ovšem převážně v němčině. Nikdy se nedokázal zbavit překotného drmolení textu, při němž se zcela ztrácela i výhoda mohutného hlasu. Je to zřejmé z výtek, které mu v tomto ohledu udělovala česká i německá kritika. K nim se někdy družily i výhrady k jeho malé schopnosti vystihnout charakter představované postavy. V milovnické roli se představil poprvé jako Růženský nebo jako Javorník (J. N. Štěpánek: Všickni na poště, 1830 a Čech a Němec, 1831), k významnějším hrdinským rolím se dostal v divadle v Růžové ulici, např. jako Zdeněk Zásmucký (V. K. Klicpera: Blaník, 1842) nebo jako Guttenberg (Ch. Birch-Pfeifferová: Jan Guttenberg, 1844). Ve Stavovském divadle, v divadle v Růžové ulici a v Aréně ve Pštrosce sehrál kolem 180 českých a kolem 240 německých rolí. Po ukončení českých her v tomto divadle se stal nakrátko předním členem německého souboru. Po 1845 přešel na obor hrdinských otců. Ve Lvově 1853 kritika s uznáním zaznamenala i jeho výkon v roli Wallensteina (F. Schiller: Wallensteins Tod [Valdštýnova smrt]). Po 1855 byl v Záhřebu angažován pro charakterní obor. Většinou chválu zjevu, kostýmu a hry vždy doprovázely výtky vůči mluvnímu projevu. Za oporu českého souboru byl považován již 1833, zejména pak v období 1842–45, ještě v Prozatímním divadle byl oceňován jako rutinovaný herec.

L: J. Neruda, Sebrané spisy, řada 2 (kritické spisy), sv. 2, 1908, s. 315, 345; V. K. Blahník, J. K. Tyla had z ráje, 2. vyd., 1950, s. 63n., 90, 140; V. Hálek, O umění, 1954, s. 222; A. Javořin, Pražské arény, 1958, s. 51; J. Knap, Zöllnerové, 1958, s. 105n.; J. K. Tyl, Divadelní referáty a stati, 1960, passim; DČD 2, s. 288; V. Procházka, ND a jeho předchůdci, 1968, s. 27; J. Vondráček, Dějiny českého divadla doby předbřeznové 1824–1846, 1957, passim; M. Laiske, Pražská dramaturgie, 1970, passim; J. Got, Das österreichische Theater in Lemberg im 18. Jahrhundert, II, Wien 1997, s. 536n.

Adolf Scherl