Biografický slovník
BITNAR Vilém 11.4.1874-12.10.1948
| Vilém BITNAR | |
 | |
| Narození | 11.4.1874 |
|---|---|
| Místo narození | Zbečník u Hronova (č. o. Hronov) |
| Úmrtí | 12.10.1948 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
27- Hutník nebo metalurg 68- Redaktor nebo žurnalista 65- Literární historik, kritik nebo teoretik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 521-522 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41606 |
BITNAR, Vilém, * 11. 4. 1874 Zbečník u Hronova (č. o. Hronov), † 12. 10. 1948 Praha, literární a kulturní historik, publicista, básník
Pocházel z rodiny kovodělníka. V Kladně, kam se s rodiči přestěhoval, vychodil měšťanskou a pokračovací školu, kde se vyučil modelářem-kovolitcem. Pak byl zaměstnán v kladenských železárnách a v Českomoravské strojírně. Přitom psal a publikoval poezii. 1898–1902 studoval strojařský obor Vyšší průmyslové školy v Praze na Smíchově, 1902–05 byl řádným a 1907–08 externím posluchačem strojního inženýrství na České vysoké škole technické v Praze (1908 získal titul Ing.). 1905 se oženil se Štěpánkou Pučálkovou, sestrou pozdějšího ruského legionáře-starodružiníka a vojenského lékaře plk. Miloše Pučálky. B. přerušil denní studium a 1905–08 pracoval jako technický správce sléváren a jako učitel pokračovací školy v Komárově u Hořovic. Od 1908 se věnoval literatuře. Po vypuknutí první světové války byl odvelen, 1915–17 byl zaměstnán v Příbrami jako závodní inženýr dílen na výrobu střeliva, 1917–18 byl členem vojenské správy Českomoravské strojírny, 1918–19 vedl a na mírovou výrobu převáděl slévárny v Skuhrově nad Bělou. Od 1919 se živil jako žurnalista: 1919–22 byl šéfredaktorem Archivu literárního, 1920–21 Lidových listů a Občanských novin, orgánů zemského výboru Československé strany lidové v Čechách, 1924–48 působil jako člen redakčního kruhu katolické literární revue Archa, 1924–41 redigoval uměleckou přílohu Dne, orgánu lidové strany, 1926–27 byl šéfredaktorem časopisu Život, 1927–29 Našich listů a 1930 měsíčníku Vlast. Pohřben byl v Břevnově.
Jako nedogmatický člen křesťansko-sociální strany vstoupil do literatury pod patronátem S. L. Boušky a X. Dvořáka ve sborníku Pod jedním praporem (1895). Duchem své spirituální poezie se zařadil do širšího proudu České katolické moderny, pozoruhodnou sbírkou Biblické rapsódie (1896) se přihlásil k J. Zeyerovi, po skladbě Matky sedmibolestné (1897), inspirované mariánským kultem, se básnicky odmlčel. Velký význam měla jeho publicistická aktivita po papežském zákazu katolického modernismu, jehož obrodný význam chtěl B. s podporou rodinného jmění v českém prostředí programově zachovat. Po zániku ústřední revue Katolické moderny Nový život (1907), kam přispíval, založil týdeník katolické inteligence Nový věk a literární a filozofický časopis Meditace (1908–11), řídil Knihovny Nového věku a Meditací, z jeho podnětu vzniklo Sdružení katolické inteligence a umělecká skupina Sursum, 1912 vedl modernistický časopis Obrození a Hlídku literární a uměleckou. Po vzniku ČSR vystupoval jako člen Družiny literární a umělecké, v jejímž rámci se účastnil kampaní na obhajobu barokní literatury, svatováclavského a svatojánského kultu. Za druhé světové války náležel do skupiny katolických autorů nakladatelství Melantrich kolem revuí Archa, Akord a Řád. Jako literární a kulturní historik se v meziválečném období vypracoval v badatele s trvalými vědeckými výsledky. V první řadě se zabýval shromažďováním údajů o české katolické literatuře, jeho archiv obsahoval několik tisíc bibliografických položek, k slovníkovému shrnutí nedospěl. Dále byl autorem objevných esejů jak monograficko-biografických (F. Bílek, S. L. Bouška, J. Linda, V. Pakosta, Jan z Jenštejna; dále Katolicita J. Zeyera, Podlahův gotický sen, Máchova katolicita, Osobnost a dílo K. Vrátného), tak i tematických, především o barokní slovesné kultuře, kde oproti gotickému svatováclavskému člověku vymezil typ svatojánského barokního lidství (Jesličkový lyrik B. Bridel, Bridel a Komenský, Postavy a problémy českého baroku literárního, O českém baroku slovesném, O podstatě českého literárního baroku, Duch baroku). Druhou linií své tvorby bezprostředně ovlivnil myšlení Z. Kalisty. Věnoval se i novodobé katolické literatuře (vrcholem byla studie Inferiorita české literatury katolické, 1941). Vydával také sborníky osobností (V. Beneš Třebízský, J. Vrchlický, S. Čech, K. H. Mácha, sv. Vojtěch, sv. František a Čechy aj.) a byl autorem bibliografií i knihy o železárnách v Komárově. B. hlavní literární přínos spočíval v edicích děl F. Douchy, V. B. Třebízského, J. Š. Baara, J. Lindy, V. Hájka z Libočan, B. Bridela, A. V. Michny z Otradovic, F. M. Kruma a M. Bartyse i pramenných antologií (Pouť za svatým Grálem, Serafinské novely, Svatý Cyril v české poezii moderní, Antologie středověké poezie svatováclavské, Věnec básní o svaté Ludmile, trojsvazková Čítanka svatojánská, Zrození barokového básníka). B. byl jedním z hlavních organizátorů svatováclavských slavností 1929 a výstavy České baroko 1938.
D: LČL 1, s. 240n. (kde další bibliografie).
L: OSN 28, s. 109; B. Slavík, V. B. jako spolupracovník Archy, 1934; A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 37; Poselství. Sborník k třicátému výročí založení Meditací, 1938; LČL 1, s. 239n.; P. Marek, Český katolicismus 1890–1914, 2003, passim.
P: LA PNP, Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
