BLÁHA Inocenc Arnošt 28.7.1879-25.4.1960

Z Personal
Inocenc Arnošt BLÁHA
Narození 28.7.1879
Místo narození Krasoňov u Humpolce
Úmrtí 25.4.1960
Místo úmrtí Brno
Povolání

57- Sociolog

56- Filozof

BLÁHA, Inocenc Arnošt, * 28. 7. 1879 Krasoňov u Humpolce, † 25. 4. 1960 Brno, sociolog, etik, filozof, politolog, pedagog, odborný spisovatel, literát

Narodil se v rodině řídícího učitele. Studoval gymnázium v Pelhřimově, kde 1897 maturoval. Na přání rodičů 1897 vstoupil do bohosloveckého semináře v Hradci Králové. Přes zákaz se zúčastnil nepovoleného sjezdu časopisu Katolické moderny na Velehradě. Za svou přednášku o inferioritě katolické beletrie byl vyloučen ze všech seminářů v monarchii. Na podzim 1899 přešel na vídeňskou univerzitu, kde studoval filozofii, etiku, psychologii, pedagogiku, sociologii a lidovýchovu. Na podzim 1900 si zapsal na filozofické fakultě pražské univerzity němčinu a francouzštinu. Tam na něho působil Tomáš Garrigue Masaryk přednáškami z etiky a články Moderní člověk a náboženství, dále ho ovlivnili profesoři František Krejčí, František Drtina, František Čáda, Otakar Hostinský a Jaroslav Vrchlický. V sedmém semestru B. navštěvoval Sorbonnu v Paříži. Vydal dvě básnické sbírky a román. 24. 9. 1903 se oženil s Eliškou Sedláčkovou. Na podzim 1903 složil státní zkoušku z němčiny a v létě 1904 z francouzštiny. Od 1. 9. 1904 byl ustanoven profesorem reálky v Novém Městě na Moravě. Vedle výuky na této škole se angažoval jako lidovýchovný pracovník. Na podzim 1910 byl jmenován prozatímním správcem pedagogia, čili soukromého ústavu pro vzdělávání učitelek v Litomyšli. Pro neshody s místními klerikálními kruhy se vedoucí funkce vzdal a vrátil se na reálku do Nového Města na Moravě.

B. začal vedle výuky vědecky pracovat a zanechal své umělecké tvorby. 1907 připravil průzkum Horácké dítě a 1908 obhájil doktorskou disertaci s názvem Duše malého města. Na školní rok 1908/09 dostal studijní dovolenou pro pobyt v Paříži, kde poslouchal hlavně přednášky Émila Durkheima a Luciena Lévy-Bruhla. Na další roční dovolenou B. odjel 1911/12 opět do Paříže. Kromě pozitivistické a empirické školy É. Durkheima ho ovlivňovala i sociologie americká. Napsal spis Město: Sociologická studie (1914), na jehož základě se 1916 habilitoval pro obor sociologie na české VŠT v Brně. Vídeňské ministerstvo mu však titul z politických důvodů nepotvrdilo. 1915 nastoupil vojenskou službu, avšak již po osmi měsících byl superarbitrován. Měl agitovat mezi rolníky za vyšší dodávky pro c. a k. armádu, rekvíroval však potraviny pro Brňany a organizoval prázdninové pobyty pro tři stovky podvyživených dětí z Brna v rolnických rodinách na Novoměstsku. 28. 10. 1918 se stal předsedou Národního výboru v Novém Městě na Moravě.

B. žádal o přeložení do Prahy, kde hodlal pokračovat ve studiu sociálních věd. 1919–21 učil přechodně na Masarykově reálném gymnáziu v Křemencově ulici. Zůstal však v Brně, kde byl 24. 3. 1919 potvrzen jako soukromý docent filozofie se zřetelem k sociologii. Tento obor 1919/20 přednášel na české technice a k tomu i etiku na Právnické fakultě MU. Na konci 1920 mu byla venia docendi přenesena na Filozofickou fakultu MU. Působil však i v Bratislavě, kde 1922/23 vypomáhal profesoru JUDr. PhDr. Bohuslavu Tomsovi jako suplující docent v Semináři právní filozofie na Právnické fakultě Univerzity Komenského. Za zásadní publikace z tohoto období je považována B. práce Filosofie mravnosti (1922), dále pojednání T. G. Masaryk: Od osvobození mravního k osvobození politickému (1919), kterou doplnil diagnózou společnosti (K psychologii doby, 1922) a její vědecko-morální terapií (Mravní výchova se stanoviska sociologického, 1921). 31. 12. 1921 B. byl jmenován mimořádným profesorem sociologie na MU a 22. 12. 1924 profesorem řádným. Na Filozofické fakultě MU 1922 založil Sociologický seminář a stal se jeho ředitelem. V lednu 1925 spoluzaložil Masarykovu sociologickou společnost a přijal funkci jejího místopředsedy. Z pozice sociologizujícího etika 1922–25 konkretizoval vztah etiky a sociologie v příspěvcích o sepětí morálky s právem, politikou, ekonomikou a morálky s tělovýchovou. 1925 vydal zásadní spis tohoto období Sociologie sedláka a dělníka.

1925 se B. rozhodl vstoupit do politiky. Založil Pokrokovou stranu, sepsal Program Pokrokové strany a k němu ideový komentář s názvem Zásady pokrokové politiky. Orgánem jeho strany se stal týdeník Pokrokový obzor. B. byl jeho šéfredaktorem a nejpilnějším přispěvatelem. V listopadu 1925 kandidoval neúspěšně za tuto stranu do Národního shromáždění. Nadále však působil na univerzitě a věnoval se lidovýchově. K pedagogickému výzkumu přispěl pracemi sociologickými (Sociologie dětství), z pedagogické sociologie (Mravnost dítěte a společenské prostředí), z pedagogické politologie (O laický základ mravní výchovy) a pracemi o učitelích (Do nového školního roku). 1921–50 proslovil nejméně pět set přednášek, některé i v rozhlase. Lidovýchovou se zabýval i teoreticky (Problémy lidové výchovy. Její pojem, úkoly a předpoklady, 1927).

Ve třicátých letech se B. věnoval hlavně sociologii. Nejprve obrátil svou pozornost na dělnictvo. Na velkou hospodářskou krizi reagoval článkem Krise dnešní společnosti a její projevy v dílčích oblastech analyzoval v knize Dnešní krise rodinného života (obojí 1933). 1930 založil a spoluřídil s Emanuelem Chalupným a s Josefem Ludvíkem Fischerem odborný časopis Sociologická revue. Otiskovala závažné původní práce a kolem ní se konstituovala brněnská B. sociologická škola. Na Slovensku mělo B. učení přívržence také v okruhu Sociologického zborníku Matice slovenskej, hlásil se k němu mj. profesor PhDr. Anton Štefánek. V době sílícího ohrožení republiky na konci třicátých let B. studoval také otázky války, míru, obrany a obranyschopnosti (Problém války a míru, Brannost a mravní zákon, Poznámky sociologovy na okraj tragických dnů ad.). Nejvýznamnějším B. dílem z druhé poloviny třicátých let je jeho Sociologie inteligence (1937).

Nacisté B. zbavili 19. 7. 1939 funkce ředitele Sociologického semináře MU. 1. 9. 1939 ho zatklo gestapo. Po třech týdnech byl pro nemoc propuštěn. Po celou dobu protektorátu však zůstal pod dohledem. Ze stálé nejistoty a tlaku se B. nervově zhroutil. V článku Smysl a cíl národní výchovy oslovil učitele (1939). Než byla Sociologická revue nacisty 1940 zastavena, stačil v ní B. uveřejnit skrytě protinacistický článek Dvě sociologické poznámky. Svou víru v člověka a v jeho mravní potenciál vtělil do stati Problém lidu a do spisu Vědecká morálka a mravní výchova (obojí 1940).

Po osvobození byl B. reaktivován a znovu přednášel etiku a sociologii. Vydal učební text Ethika jako věda a 1946 zorganizoval rozsáhlý sociologický průzkum města Brna. 1947 založil Vysokou školu sociální v Brně a stal se ve studijním roce 1947/48 jejím rektorem. 1945/46 obnovil Sociologickou revui, přispěl do ní několika články a vydal sociologické práce Veřejné mínění, Jak se dívat sociologicky na život, Sociologie rozhlasu aj. či knihy Úkol vědy a umění v životě a Výchova k rodičovství. B. poválečné aktivity ukončil vývoj po únoru 1948. Některé jeho připravené práce již nevyšly, 1949 byla znovu zastavena Sociologická revue a začala být existenčně ohrožována i sociologie. B. se za ni postavil článkem Na obranu sociologie (Je sociologie ‚buržoasní‘ věda?) a polemizoval s Ra dimem Foustkou a s Lubomírem Sochorem. 1. 10. 1949 odešel do penze. Ve studijním roce 1949/50 byl ještě zaměstnán jako čestný profesor, potom však následovalo desetiletí nucené odmlky. Během ní sepsal studii k dějinám sociologie Československá sociologie. Od svého vzniku do roku 1948 (1997) a syntézu sociologického myšlení v podobě rozsáhlé učebnice s názvem Sociologie (1968, ed. J. Obrdlíková).

B. se 1923 stal dopisujícím členem Sociálního ústavu ČSR a čestným členem Antropologické společnosti v Brně, byl členem American Academy of Political and Social Sciences ve Philadelphii, členem a od 1936 viceprezidentem Institut international de Sociologie a od 9. 4. 1946 řádným členem ČAVU. Byl mnohostrannou osobností a plodným žákem T. G. Masaryka. Spojoval v sobě umělce a vědce, sociologa, mravního filozofa, sociálního reformátora a humanistu.

D: E. Bláhová, in: Sociologická revue 10, 1939, s. 120n.; M. Vítek, in: SPFFBU 19, 1970, G 14 (řada sociálněvědná), s. 11n.; J. Sedlák, I. A. B. jako etik [habilitační práce], 1991, s. 257n. (kde soupisy B. díla); výběr: La sociologie tchèque contemporaine, 1921; Morálka povolání, in: Příčiny nespokojenosti. Morálka povolání, 1933; Sociologie inteligence, 1937; Kultura a politika, 1946; Československá sociologie. Od svého vzniku do roku 1948, 1997; sbírky B. básní: Po cestách vítězů, 1902; Ať je země písní, 1903; román: Liduška, in: Květy, 1905.

L: A. Obrdlík (ed.), Pocta I. A. B. k šedesátinám, in: Sociologická revue 10, 1939, s. 6n.; L. Boček (ed.), Živá slova I. A. B. Sborník k jeho šedesátinám, 1939; K. Hlavoň, Etika I. A. B., in: Sociologický časopis 4, 1968, s. 349n.; J. Obrdlíková (ed.), Brněnská sociologická škola. Sborník ze zasedání uspořádaného katedrou sociologie při Filozofické fakultě brněnské univerzity 15. a 16. dubna 1966, 1966; SPFFBU 19, 1970, G 14 (řada sociálněvědná); J. Sedlák, I. A. B., 1995; J. Mlynárik, Českí profesori na Slovensku I. Českí profesori a ich slovenskí žiaci na Univerzite Komenského v rokoch 1919– 1949, 1994, s. 109n.; ČAVU, s. 42n.; LČL 1, s. 242 n.

P: Archiv AV ČR v Praze; Archiv MU, A 1 Rektorát, kart. 12, osobní spisy I. A. B., A 2 Filozofická fakulta MU, kart. 1, osobní spisy I. A. B., B 96 Osobní fond I. A. B.; Osobní archiv JUDr. Miroslava Vítka v Brně.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Sedlák