BLÁHA Zdeněk 9.5.1925-31.7.1978

Z Personal
Zdeněk BLÁHA
Narození 9.5.1925
Místo narození Praha
Úmrtí 31.7.1978
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel 65- Literární historik, kritik nebo teoretik

82- Dramaturg, režisér nebo choreograf

BLÁHA, Zdeněk (vl. jm. Klocperk), * 9. 5. 1925 Praha, † 31. 7. 1978 Praha, dramaturg, dramatik, překladatel

Školní vzdělání včetně gymnázia na Vinohradech (maturita 1944) získal v Praze. 1945 byl totálně nasazen jako dělník. Po válce pokračoval v násilně přerušených studiích na pražské Filozofické fakultě UK (1945–49). Obor filozofie zakončil 1951 titulem PhDr. (disertační práce Drama Karla Čapka). Již od 1948 působil u filmu jako dramaturg, 1949 se stal dramaturgem Městských divadel pražských a Ústředního divadla československé armády, záhy se počal uplatňovat i jako divadelní a televizní kritik. 1956–61 byl vedoucím dramatikem vysílání Československé televize, 1961–63 dramaturgem Československého filmu. 1963 se vrátil do Vinohradského divadla (Československé armády), od 1968 pracoval pak opět jako dramaturg Československého filmu. Během svého života hojně spolupracoval s televizí, podílel se zejména na řadě televizních dramatizací, na řadě adaptací a na televizních hrách (Soudruzi, Byla jednou jedna budoucnost, Případ Laroch aj.). Reportážními hrami se pokusil ztvárnit nová fakta českého společenského života z doby druhé světové války. Pozornost věnoval také publicistickým seriálům. Články i kritikami přispíval do mnohých časopisů, zejména do Divadla a dále do ideových tiskovin Mladá fronta, Rudé právo, Tvorba a dalších. Knižně vydal několik dramat (Hodí se žít, 1947, Kdo s koho? 1948). Další B. hry, především Mír (divadelní hra, 1949), Jurášek (dramatizace prózy J. Sosnara, 1955), Soudruzi (televizní hra, 1962), Útěk pana MacKinleye (dramatizace prózy L. Leonova, 1963) byly uvedeny i scénicky. B. nejúspěšnějším dílem se stal scénář fantastické komedie napsaný s O. Lipským na námět Miloše Fialy, Jana Fišera a Oldřicha Lipského Muž z prvního století (1962), oceněný cenou za veselohru roku 1961 a cenou československých filmových novinářů. Ve své tvorbě se B. pokoušel vnášet na česká jeviště problematiku současnosti, otázky morálky socialistického člověka a funkcionáře a ideová a politická selhání hlavních hrdinů. Jako dramaturg získal věhlas v letech 1960–69 především filmy Sedmikrásky (1966) a Romance pro křídlovku (1966).

B. se věnoval také překladům. Ze slovenštiny přeložil práce J. Holého a Ruda Morice, z maďarského jazyka převedl do češtiny dílo tehdejšího soudobého představitele maďarské literatury na Slovensku Viktora Egriho.

D: dramaturgie: Lidé z maringotek, 1966; Sedmikrásky, 1966; Romance pro křídlovku, 1966; Znamení raka, 1967; Jak se krade milion, 1967; Stud, 1967; Objížďka, 1968; Žert, 1968; Ovoce stromů rajských jíme, 1969; Archa bláznů, 1970 aj.; scénáře: Muž z prvního století, 1962; Spravedlnost pro Selvina, 1968; Žižkův meč, 1970; Svatba bez prstýnku, 1972; Pokus o vraždu, 1973; Pilát Pontský, onoho dne, 1991.

L: MČE 1, s. 479; SČS, s. 33; ČBS, s. 50; Tomeš 1, s. 103.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha.

Marcella Husová