BLAŽÍČEK Oldřich Jakub 8.11.1914-28.6.1985

Z Personal
Oldřich Jakub BLAŽÍČEK
Narození 8.11.1914
Místo narození Praha
Úmrtí 28.6.1985
Místo úmrtí Mnichov (Německo)
Povolání 73- Uměnovědec nebo historik umění

BLAŽÍČEK, Oldřich Jakub, * 8. 11. 1914 Praha, † 28. 6. 1985 Mnichov (Německo), historik umění

Syn malíře Oldřicha B. (1887–1953). Studia dějin umění a klasické archeologie na Filozofické fakultě UK u profesorů A. Matějčka, V. Birnbauma, J. Cibulky a J. Šusty ukončil 1938. Pak vedl knihovnu UPM v Praze. Od 1945 působil jako odborný asistent na katedře dějin umění Filozofické fakulty UK a 1947 se tam habilitoval. Ačkoli měl být jmenován nástupcem profesora A. Matějčka, musel z politických důvodů v polovině roku 1951 z fakulty odejít. Přešel do Státního památkového ústavu, kde pracoval jako vedoucí vědecký pracovník do 1966. Potom vedl odbor starého umění NG v Praze. Centrem jeho vědecké práce bylo studium českého barokního sochařství. Prvními samostatnými pracemi byly monografie o J. J. Bendlovi (1937) a M. V. Jäcklovi (1940). Výjimečný cit pro proměnu slohových forem ukázal ve své habilitační práci Pražská plastika raného baroka (1947), už v názvu akcentující do té doby neznámé vývojové údobí. Své opus magnum Sochařství baroku v Čechách dokončil 1948, vydáno mohlo být však až 1958. V tomto díle byly jednoznačně kodifikovány vývojové stupně slohu, narýsována křivka jeho růstu i zániku a podány klasické charakteristiky umělců. Celkový pohled na české barokní umění popsal B. v knize Umění baroku v Čechách (1967 v překladech do několika cizích jazyků, česky až 1971). V této práci synchronně sledoval architekturu, sochařství a malířství. 1976 vydal obsáhlou monografii o F. M. Brokoffovi. Ve Státním památkovém ústavu vytvořil novou a velmi ceněnou koncepci úprav zámeckých interiérů a obrazáren. Během B. působení v NG vznikla jeho zásluhou na zámku v Chlumci nad Cidlinou expozice českého barokního umění a nadto připravil reprezentativní výstavy českého baroka, obdivované v řadě evropských měst. V první polovině 80. let 20. století byl autorem i kurátorem monografických výstav o našich nejvýznamnějších barokních sochařích J. J. Bendlovi, M. B. Braunovi, F. M. Brokoffovi a I. F. Platzerovi. V zahraničí byl obecně uznáván jako vynikající znalec oboru. Také jeho činnost pedagogická, ač z politických důvodů nemohl být 1968 jmenován profesorem, byla významná. Soustředil kolem sebe skupinu vrstevníků a mladších spolupracovníků, kteří se pokládali za jeho žáky. Svým dílem reprezentoval B. demokratické tradice české uměnovědy.

D: bibliografie in: Barokní umění. Sborník k nedožitým osmdesátinám O. J. B., 1991.

L: I. Kořán, Šedesát let O. J. B., in: Umění 23, 1975, s. 180n.; týž, O. J. B. pět let po šedesátce, in: Umění 27, 1979, s. 534n.; M. Horyna, Významné životní jubileum O. J. B., in: Umění 33, 1985, s. 83n.; I. Kořán, In memoriam O. J. B., in: Umění 34, 1986, s. 543n.; NEČVU 1, s. 74n.; SČSVU 1, s. 177n.; Tomeš 1, s. 107.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ivo Kořán