BLAHOSLAV Jan 20.2.1523-24.11.1571

Z Personal
Jan BLAHOSLAV
Narození 20.2.1523
Místo narození Přerov
Úmrtí 24.11.1571
Místo úmrtí Moravský Krumlov
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista 63- Spisovatel 64- Překladatel

80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života

BLAHOSLAV, Jan, * 20. 2. 1523 Přerov, † 24. 11. 1571 Moravský Krumlov, náboženský myslitel, historik, básník, překladatel, gramatik, muzikolog, biskup jednoty bratrské

Pocházel z poměrně zámožné přerovské rodiny hlásící se k jednotě bratrské (i jeho bratr Martin Abdon byl bratrským duchovním). Navštěvoval bratrské školy v Přerově a Prostějově. 1543–45 ho jednota vyslala na další studia; nejprve studoval na luteránském gymnáziu ve slezském Goldbergu (dnes Złotoryja) a poté na univerzitě ve Wittenbergu, kde poznal Filipa Melanchthona a poslouchal kázání Martina Luthera. Po návratu do Prostějova pečovali o jeho další duchovní růst tamější bratrští biskupové Martin Michalec a Matouš Strejc. 1547 ho spory o další směřování jednoty bratrské podnítily k napsání prvního významnějšího spisu, známého pod názvem O původu Jednoty bratrské a řádu v ní.

Vzhledem ke svému zájmu o historickou práci byl v létě 1548, již za zvýšené perzekuce jednoty po nezdařeném stavovském povstání, povolán do Mladé Boleslavi, kde se stal pomocníkem biskupa Jana Černého. Z jeho iniciativy se zásadním způsobem podílel na sestavení nejrozsáhlejšího souboru pramenů k dějinám jednoty, jemuž dal název Acta unitatis fratrum. Na mohutných foliantech této sbírky, jež postupně zaplňoval i řadou vlastních pojednání, pracoval po mnoho let svého života. Jeho působení v Mladé Boleslavi však bylo brzy přerušeno nedlouhým studiem na univerzitách v Královci a v Basileji (1549–50) a zejména těžkou nemocí. Krátký pobyt v Basileji ještě posílil jeho příchylnost k humanismu, jejímž zřetelným projevem se hned vzápětí stal jazykově vybroušený moralistní spis O zraku.

B. vliv v jednotě začal rychle vzrůstat po 1553, kdy byl vysvěcen na kněze. 1555–57 byl vyslán na několik diplomatických cest. Čtyři z nich mířily do Vídně k Sebastianu Pfauserovi, jenž sympatizoval s reformací a působil jako dvorní kazatel budoucího krále a císaře Maxmiliána II. Pfauserovým prostřednictvím se B. marně snažil přimět habsburské panovníky k zastavení perzekuce a k propuštění bratrského biskupa Jana Augusty z vězení. Pátou cestu podnikl do Magdeburku k přednímu luteránskému teologovi Flaciu Illyrikovi, před kterým se snažil hájit prestiž jednoty jako významné a samostatné reformační církve.

V srpnu 1557 byl B. zvolen za jednoho z biskupů jednoty a následujícího roku byl určen za jejího písaře, z titulu této funkce spravoval bratrský archiv a připadly mu i další úkoly. V říjnu 1571 se stal i sudím jednoty, ale brzy poté během své vizitační cesty v Moravském Krumlově zemřel. V moravských Ivančicích, kde žil od 1558 a kde byl i pochován, přispěl k vybudování nejlepší bratrské školy té doby, jež byla určena k výchově kněžského dorostu, a vedle ní založil i bratrskou tiskárnu, ve které vyšla většina jeho prací. Již během prvních let ivančického pobytu se B. i jeho dalším spolupracovníkům podařilo sestavit nový bratrský kancionál (Piesně chval božských, tzv. Šamotulský kancionál), složený především z písní bratrských autorů (zejména Jana Augusty, Lukáše Pražského a B.). Dílo mělo mimořádný úspěch, proto autoři (opět za rozhodující účasti B.) mohli brzy publikovat jeho vylepšenou verzi (Písně duchovní evanjelitské, tzv. Ivančický kancionál), po níž následovala řada dalších vydání. V rámci příprav tohoto reprezentativního zpěvníku B. napsal a vydal i vůbec první česky psanou příručku o hudební teorii a praxi (Musica). Důkladnou přípravu si vyžádalo i B. vrcholné dílo, jímž se stal překlad Nového zákona. B. se poučil na humanistických a reformačních překladech bible a pod jejich vlivem přihlížel při převodu Nového zákona do češtiny nejen k jeho latinskému, ale i k původnějšímu řeckému textu. Základní předlohou se mu stalo Barbiriovo řecko-latinské vydání Nového zákona z let 1559–60, hodně však využíval i starších českých překladů. Zvláštní důraz přitom kladl na jazykovou vytříbenost překladu, a to již s ohledem na liturgickou funkci biblického textu. B. Nový zákon byl poprvé vydán 1564 a pro své mimořádné kvality byl později (1593) převzat do Kralické bible, pro niž se stal významnou inspirací.

S uvedenou prací úzce souvisel vznik rozsáhlé Gramatiky české, obsahující nejen komentář k dílu Beneše Optáta, Petra Gzela a Václava Filomatesa, ale i řadu dalších úvah o různých způsobech vyjadřování. Podobně jako práce Vitia concionatorum (Vady kazatelů) byla věnována aktuálním otázkám kazatelské praxe a školní výuky, přičemž kladla důraz na estetickou kvalitu vyjadřování. B. na tomto díle pracoval po mnoho let, aniž by je stihl dokončit a publikovat. Svou Gramatikou však potvrdil své postavení autora, jenž významně přispěl k utváření a postupnému prosazení norem spisovné češtiny, a vynikajícího znalce jazyka (například bývá označován za zakladatele české dialektologie).

Jako bratrský biskup a jeden z nejvzdělanějších členů jednoty se aktivně účastnil řady polemik, a to jak probíhajících uvnitř této církve, tak i vedených na její obranu. Například proti odpůrcům vyššího vzdělání v jednotě (a jmenovitě proti biskupu Janu Augustovi) napsal působivé Corrolarium (tzv. Filipika proti misomusům). Po celou dobu svého veřejného působení hájil samostatnost jednoty bratrské vůči ostatním českým utrakvistům i jiným reformačním církvím a odmítal myšlenku jejich sjednocení (např. Summa quaedam brevissima, Sepsání o rozdíle Jednoty bratrské od luterianské, Zpráva upřímá). Byl rovněž autorem řady mravokárných spisů (např. Anvolimator, Naučení mládencům).

D: O původu Jednoty bratrské a řádu v ní, 1547; Spis o zraku, 1550; Summa quaedam brevissima, 1556; Sepsání o rozdíle Jednoty bratrské od luterianské, 1558; Musica, 1558; Anvolimator, to jest O rotě milovné, 1560; Piesně chval božských, 1561; Písně duchovní evanjelitské, 1564; Nový zákon vnově do češtiny přeložený, 1564; Výklad na 13. kapitolu Zjevení sv. Jana, 1565; Zpráva upřímá, 1566; Corrolarium, 1567; Naučení mládencům, 1568; Vitia concionatorum, asi 1570; Evanjelia, 1571; Grammatika česká; Soupis prací J. B., sestavila M. Bohatcová, in: J. B., předchůdce Jana Amose Komenského 1571–1971, (ed.) S. Bimka a P. Floss, 1971, s. 188n.

L: Jireček 1, s. 74n.; O. Hostinský, J. B. a Jan Josquin, 1896; F. A. Slavík, Vady kazatelův a Filipika proti nepřátelům vyššího vzdělání v Jednotě bratrské, 1905; Akty Jednoty bratrské I–II, (ed.) J. Bidlo, 1915–1923; R. Urbánek, Jednota bratrská a vyšší vzdělání až do doby B., 1923; F. Hrejsa, B. náboženství, in: Kalich 8, 1923, s. 25n.; Sborník B. (1523–1923), (ed.) V. Novotný a R. Urbánek, 1923; O. Odložilík, Bratra J. B. Přerovského spis O původu Jednoty bratrské a řádu v ní, in: Věstník KČSN, 1928; F. Chudoba, Spis o zraku, 1928; DLČ 1, passim; B. Nový zákon z roku 1568, I–II, (ed.) J. Konipásek, 1931; Cesty českých bratří Matěje Červenky a J. B., (ed.) T. Č. Zelinka, 1942; K. Krofta, O bratrském dějepisectví, 1946; F. Bednář, Naučení mládencům k službě Kristu a církvi jeho se oddávajícím v Jednotě bratrské, 1947; J. B. Pochodně zažžená. Výbor z díla, (ed.) P. Váša,1949; A. Molnár, B. výklad na XIII. kapitolu Zjevení, in: Theologica evangelica 4, 1951, s. 218n; Českobratrská výchova před Komenským, (ed.) A. Molnár, 1956; R. Říčan, Dějiny Jednoty bratrské, 1957, passim; A. Škarka, J. B., in: Česká literatura 6, 1958, s. 150n.; J. Janáček, J. B., 1966; M. Bohatcová, Ästhetische Konzeptionen der Drucke der Böhmischen Brüder zur Zeit J. B., in: Gutenberg Jahrbuch, Mainz 1971, s. 189n.; O. Settari, J. B. jako hudební teoretik a hymnograf, in: Z kralické tvrze 5, 1971, s. 18n.; J. B., předchůdce Jana Amose Komenského 1571–1971, (ed.) S. Bimka a P. Floss, 1971; J. B. Přerovský (1571–1971), (ed.) G. Vožďa a kol., 1971; J. B. Čapek, Vývoj české literární renesance a J. B., in: AUC – Philologica 2–4, Slavica Pragensia 14, 1972, s. 167n.; LČL 1, s. 246n.; M. Čejka – D. Šlosar – J. Nechutová, Gramatika česká J. B., 1991; J. Daňhelka, J. B. a konstituování spisovné češtiny, in: Studia Comeniana et Historica 23, 1993, č. 50, s. 3n.; V. Kyas, Česká bible v dějinách národního písemnictví, 1997, passim.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jaroslav Boubín