BLOKŠA Jan 17.6.1861-30.6.1923

Z Personal
Jan BLOKŠA
Narození 17.6.1861
Místo narození Frenštát pod Radhoštěm
Úmrtí 30.6.1923
Místo úmrtí Olomouc
Povolání

64- Překladatel 65- Literární historik, kritik nebo teoretik

49- Náboženský nebo církevní činitel

BLOKŠA, Jan, * 17. 6. 1861 Frenštát pod Radhoštěm, † 30. 6. 1923 Olomouc, farář, pedagog, překladatel

Jeho otec tkadlec se živě zajímal o vlastenecké dění, byl členem Občanské besedy a zakladatelem čtvrtého nejstaršího potravního spolku Včela na Moravě. B. vychodil pětitřídní školu v rodišti, 1871 se zásluhou učitele a spisovatele A. K. Vitáka dostal do Přerova na 1870 založené reálné gymnázium. Po maturitě 1879 studoval bohosloví v Olomouci a 29. 6. 1885 byl vysvěcen na kněze. Působil nejprve třináct měsíců v Kostelci u Holešova jako kooperátor. Tam onemocněl chrlením krve. Po zotavení byl 1887 doporučen hrabětem E. Belcredim hraběti S. Salmovi jako zámecký kaplan na jeho zámek Innerstein v Horním Rakousku. Pak od 1890 působil tři roky na zámku Clam u vdovy po hraběti J. Clam- -Martinicovi. 1888 se účastnil pouti do Říma a navštívil také Florencii, rodiště Danta Alighieriho, Bolognu, Padovu, Anconu, Loretu a Assisi. 1890 byl ustanoven profesorem češtiny a kazatelem na lesnickém vyšším učilišti v Sovinci u Šternberka (do 1896), kdy byl ústav přeložen do Hranic. 1890 se stal exhortátorem. 1896 vstoupil opět do činné duchovní správy jako provizorní kurát ve slezských Olbramovicích u Ostravy. 1897 byl ustanoven farářem v (Německé) Rudě u Rýmařova. 1901 odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek, ale současně byl arcibiskupem olomouckým T. Kohnem vyzván, aby se stal redaktorem listu Moravan, vydávaným dvakrát týdně (revidoval jej do zastavení listu 1904). Pak působil opět jako farář (od 1904 v Majetíně u Olomouce). Nakonec se však i této práce musel pro časté chrlení krve vzdát a odejít 1908 trvale do penze. Žil poté v Olomouci, kde i zemřel a byl pohřben.

Počátky B. literární činnosti spadají do doby gymnaziálních studií, kdy pod vlivem prof. F. Bílého publikoval první práce v olomoucké Bayerově Koledě, později v brněnském Obzoru V. Šťastného. V Přerově založil s několika přáteli literární kroužek a vydával hektografický list Kvítko. Záhy se začal zajímat o poezii Danta Alighieriho a počal jeho dílo překládat do češtiny. Studium Božské komedie ho sblížilo s J. Vrchlickým. B. práce Dante Alighieri, jeho doba, život a spisy se stala první toho druhu v češtině, vyšla nákladem papežské knihtiskárny benediktinů v Brně 1892. Dále vydal Výklad Božské komedie Danta Alighieriho dle překladu Jaroslava Vrchlického: Peklo (1899), Očistec (1900). Četné dantovské studie otiskoval v různých moravských časopisech. Kromě toho překládal z italštiny (Vlastní životopis Petrarcy, Legenda o sv. Františku aj.), z polštiny (J. Chełmecki, Co a jak čísti, 1886, D. Pilchowski, Sto úvah krátkých a vážných o našem spasení, 1887), z němčiny (J. Gotthelf, Vojta chudý čeledín, 1890, Vojta nájemník, 1893) a z francouzštiny (Chammont, Kněz a nejvyšší Eucharistie). 1896 založil a do 1922 redigoval časopis Sv. Eucharistie pro světové sdružení kněží klanitelů Nejsvětější Svátosti. 1915 napsal a v Olomouci vydal knihu Moje styky s Jaroslavem Vrchlickým (s otiskem 42 jeho dopisů).

B. psal také životopisné a literárně kritické stati, úvahy, cestopisné črty. Třikrát navštívil Itálii. Z nábožensky orientovaných spisů vydal 1898 Vademecum pro české kněze klanějící se nejsvětější Svátosti oltářní, 1899 Sbírku eucharistických promluv, 1911 Jedinou spásu při smrti a 1912 Manuale sacerdotis ad providendos infirmos.

L: OSND 28, s. 112; ČMM 39, 1915, s. 8; J. Jasan, P. J. B., in: Náš domov 32, 1923, s. 73n., obr. na s. 73; Ficek 1, s. 18n.; M. Baláš, Kulturní místopis Novojičínska, s. 34; V. Bitnar, Schematismus žijících katolických spisovatelů československých, 1920; Naše kniha 4, 1923, s. 103; A. Zbavitel, P. J. B., 1941; LČL 1, s. 254.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová