BOŘEK-DOHALSKÝ z Dohalic Antonín 23.10.1889-3.9.1942

Z Personal
Antonín BOŘEK-DOHALSKÝ z Dohalic
Narození 23.10.1889
Místo narození Přívozec (č. o. Blížejov) u Domažlic
Úmrtí 3.9.1942
Místo úmrtí Osvětim (Polsko)
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 75

BOŘEK-DOHALSKÝ z Dohalic, Antonín, * 23. 10. 1889 Přívozec (č. o. Blížejov) u Domažlic, † 3. 9. 1942 Osvětim (Polsko), římskokatolický kněz a církevní hodnostář, účastník 2. odboje

Pocházel z českého šlechtického rodu Bořků-Dohalských z Dohalic. 1757 byli jeho příslušníci povýšeni do stavu svobodných pánů a 1764 do stavu hraběcího. Rodovým sídlem byl od poloviny 18. století do 1905 zámek Přívozec u Domažlic. Jeho otcem byl František Karel B.-D (1843 až 1925), starším bratrem diplomat a spisovatel František B.-D. (1887–1951), mladším bratrem Zdeněk (1900–1945), který působil jako novinář. Antonín B.-D. studoval 1907–12 katolickou teologii na proslulé papežské římské univerzitě Collegio Urbano de Propaganda fide. 1912–16 pokračoval ve studiích na české univerzitě v Praze.

Duchovní službu zahájil 1912–14 jako kaplan v Boru u Tachova, stejný úřad zastával 1914–16 v Příbrami. Následující dva válečné roky (1916–18) působil jako vojenský polní kněz. 1920–24 vedl farnost v Hluboši na Příbramsku. 1924 až 1931 vykonával funkci arcibiskupského sekretáře při pražské arcidiecézi. 1928 byl jmenován tajným papežským komořím a skutečným konsistorním radou. Od 1931 B.-D. zastával úřady metropolitního kanovníka u Sv. Víta a arcibiskupského kancléře. Patřil mezi blízké spolupracovníky arcibiskupa pražského, kardinála K. Kašpara. Po Kašparově smrti v dubnu 1941 byl považován za hlavního kandidáta na uprázdněný arcibiskupský stolec. K jeho jmenování nakonec nedošlo, neboť si na toto místo činil nárok konfident gestapa prelát dr. Joseph Grüner. Ten patrně také svými udáními nejvíce přispěl k B.-D. zatčení. Na Grünerův výrok, že se arcibiskupem nikdy nestane, neboť jím bude on sám, reagoval B.-D. odvážným a zároveň neopatrným prohlášením: „Nu ovšem, může se jím stát, ale napřed to musí Německo vyhrát“.

Hluboké vlastenecké přesvědčení B.-D. v letech německé okupace zavedlo do řad domácího odboje. Tato jeho činnost se mu nakonec stala osudnou. Smyčka kolem něj byla definitivně utažena na počátku nastupující heydrichiády. 5. 6. 1942 byl v sakristii kaple v ústavu slepých dívek na Kampě, kde řadu let působil, zatčen gestapem. Po násilné deportaci strávil poslední měsíce života v nacistickém vyhlazovacím táboře Osvětim-Birkenau, kde také zahynul.

L: Tomeš 1, s. 122; ČsB 1, nestr.; Katolický týdeník, 1992, č. 44; J. Hanuš, Malý slovník českého katolicismu 20. století s antologií textů, s. 17; B. Kümpel- Staňovský, Z osudu rodu Bořků-Dohalských z Dohalic, 1948, passim.

Roman Vondra