BOHÁČEK Karel 4.8.1886-21.8.1928

Z Personal
Karel BOHÁČEK
Narození 4.8.1886
Místo narození Zámachy (č. o. Velké Všelisy) u Mladé Boleslavi
Úmrtí 21.8.1928
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 6

BOHÁČEK, Karel, * 4. 8. 1886 Zámachy (č. o. Velké Všelisy) u Mladé Boleslavi, † 21. 8. 1928 Praha, malíř

Narodil se v rodině domkáře. Navštěvoval střední keramickou školu v Bechyni, 1903–09 studoval na AVU v Praze u profesorů Vlaha Bukovace, Rudolfa Ottenfelda, Franze Thieleho a Karla Krattnera. Od 1909 byl členem Umělecké besedy, žil převážně v rodné vsi. Své výtvarné možnosti rozvíjel nezávisle na pražském kulturním centru, což mu umožňovalo dospět k osobitému pojetí naivismu. S generačními druhy Václavem Rabasem, Jaroslavem Jarešem, Danielem a Gustavem Ago Mayer-Zajícovými, Gustou Nekolovou, Oldřichem Koníčkem a sochařem Vojtou Sapíkem se zapojil do reformy výtvarného odboru Umělecké besedy. Utvořili Kruh výtvarných umělců, společně vystavovali 1911 v Kladně a 1913 v Praze, kde se navzdory avantgardním směrům programově přihlásili k Josefu Mánesovi a Mikoláši Alšovi jako tvůrcům národní malířské tradice. Sám B. usiloval o syntézu romantismu, slavíčkovského impresionismu, symbolismu a secese, přičemž inspirující jako pro figuralistu pro něho zůstal příklad Jana Preislera. Zato v jeho plošně stavěné krajinomalbě a sociálně akcentovaných figurálních kompozicích převládala nálada teskné nostalgie a poetická atmosféra. Období 1915 až 1918 strávil na frontě v Itálii. V zimě 1917 byl těžce zraněn. Do té doby maloval v duchu postimpresionistického kultu zrakového vjemu, od léta 1918 se jeho výraz měnil, až vyústil ve snahu o prostotu a jednoduchost. V poválečných letech B. navázal na preislerovské a romantické inspirační zdroje, avšak krajinomalbu obohatil poučením ze Cézannova díla a soustředil se na hledání moderně stylizovaného výtvarného projevu, který by vycházel z lidového umění. Vrcholu dosáhl v závěru života nesnadným nalézáním modelu české venkovské krajiny střídmé, spíše tmavší barevnosti, výrazné plasticity a monumentalizujícího ztišení. Tyto rysy podtrhovala oblíbená B. technika pastelu. Jeho dílo stálo stranou hlavních vývojových proudů, ale přesto znamená výraznou kapitolu ve vývoji českého malířství, jak dokázala už jeho posmrtná výstava v září 1928, a lze je chápat jako výtvarný pendant českého literárního ruralismu. Na jaře 1927 u něho propukla plicní tuberkulóza, léčil se na Pleši u Dobříše. Odtud pocházejí i jeho poslední obrazy.

D: Před jarem (1911); Koupání (1913); Odpočinek v krajině (1925); Krajina s lomem (1925); Cikáni (1927); Krajina u Pleše (1927); Slunečnice (1928).

L: OSND 1/1, s. 662; Toman 1, s. 75; J. Padrta, K. B., 1958; MČE 1, s. 500; EČVU, s. 64n.; ČBS, s. 55; DČVU, 4/2, 1998, passim.

Martin Kučera